To bylo české volání. Fix bylo radiofonické vysílání, signál pro goniometrické zaměření polohy letounu. Jarda Himr a anglický poručík nebyli tedy jediní z nás, kteří se nevraceli. Podle hlasu jsem poznal, že to byl kamarád kapitán Vladislav Chocholín z perutě 310. Ještě ráno jsme si vzájemně porovnávali boty. Měl úplně nové a říkal mi: „Jsou ještě z Francie, kdyby alespoň kdyžaspoň něco,mě taknepoznají.“ mě nepoznají.“ něco, A nyní? Možná že v nich opravdu uhání k jižní hranici. Všichni tři kamarádi se ten den, 24. září 1943, nevrátili. V tom střetnutí bylo pět letadel z devíti „destroyed“ – zničeno a ostatní čtyři letouny těžce „damaged“ – poškozeny. Téhož dne odpoledne jsme letěli znova za Kanál, na druhou stranu. Nechtělo se mi věřit, že Jarda už není mezi námi. Při přeletu nad cílem byl opět ostrý „flak“, ale tentokrát po nepřátelských stíhačkách nebylo ani vidu, ani slechu. Připadl mi smutný úkol uzavřít zápisník letů velitele jedné z československých perutí, Jaroslava Himra.84 Dlouho jsem se tehdy díval na první stránku „Royal Air Force Pilot’s Flying Log Book“. Na stránkách zápisníku jsem viděl ve zkratce život tohoto moravského chlapce z Věrovan, který dosáhl anglické hodnosti S/Ldr.85 Z domova si přivezl nalétaných pouhých sto padesát hodin a nezlomnou vůli překonat překážky všeho druhu. Několikrát si „skočil“, když zalétával ve Francii. Brzo se přihnala katastrofa a záhy jsme se přesunuli do Velké Británie. V první polovičce července 1940 absolvoval přecvičení na anglických letounech, prošel operačním výcvikem a v září byl již zařazen u jedné anglické perutě. Vím, že 28. října 1940 provedl svůj první operační let. Pak už šlo jedno za druhým. Hlídkování, zachraňování, ochrana konvojů a dne 10. února 1941 jeho první „sweep“ – nálet na Dunkerque. V polovině června 1941 byl jmenován velitelem letky v britské peruti. Ze zápisů bylo zřejmé, že pokroky dělal velmi rychle, dík své znalosti angličtiny ještě z domova, dík své houževnatosti, odvaze a smyslu pro povinnost. 84
O svém kamarádovi jsem napsal již v Anglii do týdeníku Čechoslovák vzpomínku Tak mnozí dluží tak mnoho hrstce jednotlivců, podle Churchillova výroku. Po válce vyšel můj článek na památku Jardy Himra, tentokrát pod názvem Vzpomínka na kamaráda z Hané, v časopise Letu zdar. Opět byl přetištěn ve sborníku Tanky očima stíhačů (Praha, MNO 1945). 85 Squadron leader – major.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511546
V palubní knize perutě byl mj. záznam o třetí československé medaili Za chrabrost, který zněl takto: „Nadporučík letectva Jaroslav Himr, který dne 6. 8. 1941 přes velmi nepříznivé počasí našel v Severním moři sedm ztroskotaných lodí a přispěl svým iniciativním jednáním k tomu, že byly zachráněny zbytky posádek. Do konce září 1941 nalétal dvě stě deset operačních hodin, při nichž vždy prokázal osobní odvahu a statečnost před nepřítelem.“ Listoval jsem dále v jeho Log Book a četl záznamy: jednoho dne doprovázel bombardovací letoun, ve kterém Field Marshal Smuts letěl z Egypta na Britské ostrovy, jindy zase bombardovací letoun s Churchillem, vracejícím se ze severní Afriky. Tak to běželo den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem: souboje s nepřátelskými stíhači, ztráty kamarádů, nezvěstní. Pak změna, odpočinek na Severu v končinách to návrat návrat zase dolů, do nejprudšího končinách polární polární záře záře aa hned hned na nato proudu nad Němci obsazené území. Zde vrcholí jeho činnost. Skoro denně létá přes Kanál na druhou stranu. Utkává se s Němci, sestřeluje letadla, potápí lodě, poškozuje vlaky, transformátory. Za posledních dvaadvacet dnů provedl Jaroslav Himr celkem třiadvacet náletů nad Francií. Počasí nedovolovalo leteckou činnost každý den, a tak byl v operacích třikrát denně po dva dny a dvakrát denně po tři dny. Potom měl několik dní menší přestávku a pak hned ve třech dnech tři „sweepy“. Tehdy chyběl pouhý týden do konce měsíce a nerad jsem musel uzavírat poslední řádek jeho operační činnosti a zároveň posledního letu, vlastně polovičky, protože vykonal jen cestu tam. Zapsal jsem datum, typ letounu, číslo, jméno pilota, úkol: Escort Mitchells – doprovod. Čas s poznámkou: S/Ldr failed to return – nevrátil se. 1 Me 110 destroyed – 1 Me 110 zničen. Podle pravítka jsem vše podtrhl, uzavřel, vtiskl jsem pod zápis razítko, spočítal sloupce nalétaných hodin, předložil deník k podpisu novému veliteli Františku Fajtlovi a Log Book byl připraven k odeslání. Jaroslav Himr nalétal spoustu hodin na stíhacích letounech, z toho téměř polovinu operačně. Nad nepřátelským územím byl skoro stokrát. Říkává se, že si lidé zvyknou na všechno, i na smrt. Je to pravda. Ale bolet to nepřestává. Za tři dny, 27. září, jsem byl nad Kanálem znova v operaci Ramrod 250 s cílem Beauvais (Close Escort 72 Marauders to Beauvais – airfield).86 Tehdy padl můj kamarád četař Tomáš Zrník. 86
Pozn. ed.: Rovněž tato operace je uvedena ve výčtu významných akcí v Rajlichově knize
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511546
Kolik jich jen padlo za slavné Battle of Britain – Bitvy o Británii v roce 1940 a v dalších bojích! V anglickém Brookwoodu mají na hřbitově zvláštní oddělení, kde leží v hrobech s malými pomníčky s vyrytým jménem a daty. Je tam i pomník s československým znakem. Na panelech v památníku spojeneckých letců v Runnymede v Anglii je uvedeno 150 Čechů a Slováků mezi 20 455 jmény nezvěstných letců. Všichni měli celý život před sebou. Často stačili zažít víc než jeden život… Našli zde věčný odpočinek po hrdinském boji za svobodu své vlasti. A doma, tam jejich obětované životy komunisté neuznávají. Záznam v Log Book je sice strohý, ale výmluvný: „9 Fw 190 seen, F/Sgt Zrník missing. F/O Masařík + Sgt. Hlučka opened fire.“87 I o Tomáši Zrníkovi jsem napsal nekrolog do týdeníku Čechoslovák pod šifrou S.R.88 Tomáš byl světlovlasý, štíhlý, mladý četař aspirant. Poznal jsem se s ním v únoru roku 1943, když se objevil u naší perutě. Tehdy mi byl velitelem svěřen jako žák, byl totiž povolán k důstojnickým zkouškám. Žasl jsem nad jeho bystrostí a pamětí. Zkoušky vykonal s úspěchem a zakrátko se měl stát přirostl velmipřirostl rychle k srdci. Svým důstojníkem. Tento mladý letec nám všem velmi rychle příchodem nejen že přinesl mezi nás takovou zvláštní mladost, ale příkladně projevil přímost, slušnost, inteligenci a celý svůj skvělý charakter. Během několika měsíců se vypracoval na velitele sekce. Nad Francií si několikrát zastřílel na Focke Wulfy a z jednoho takového boje se nevrátil. Tomáš pocházel z Moravského Slovácka. Miloval stroje, proto uzavření našich vysokých škol ho zastihlo jako studenta strojního inženýrství na brněnské technice. Uprchl přes Slovensko, Maďarsko, smýkán různými věznicemi, vydechl opět volně až v Jugoslávii. Pak známou cestou našich vojáků a letců se dostal přes Balkán, Střední východ až do ponurého, špinavého francouzského Agde. Teprve v Anglii se uskutečnily jeho tužby stát se letcem. Zprvu byl zařazen jako mechanik. Po půldruhém roce tvrdé práce v Kanadě se stal pilotem. Dokázal, že je hoden výběru, když se mezi příslušníky všech spojeneckých národů umístil jako druhý. Mimochodem prvním byl jiný čs. letec, který krátce před ním zahynul jako příslušník čs. bombardovací perutě. Tentokrát jako při zkouškách… Naše sekce při to byl Tomáš, který se nevrátil. nevrátil. Pořadí, Pořadí jako doprovodu bombardérů nad Beauvais v severní Francii byla přelétnuta z výšky 313. stíhací peruť : Sestavy 313. perutě…, s. 112; Osobní bojové hlášení a v zápise F/O Masaříka – všeobecně, s. 147. 87 Spatřeno 9 Fw 190, F/Sgt Zrník nezvěstný. F/O Masařík + Sgt. Hlučka zahájili palbu. 88 Také tento článek byl po válce přetištěn ve výše citovaném sborníku Tanky očima stíhačů.
100
Ukázka elektronické knihy