Začal jsem hledat další případy hypofobie. Všichni známe lehkomyslné lidi, kterým chybí obvyklý strach z nebezpečných zvířat, sociální kritiky, rychlé jízdy, užívání drog a činnosti, která vypadá jako pohrdání smrtí. V kalifornských lyžařských střediscích se mladí odvážlivci spouštějí (ve skutečnosti spíše skáčou) na lyžích ze svahů (ve skutečnosti útesů), kterých se ostatní bojí. Tito muži — takřka vždy se jedná o muže — jsou obdivováni za své dovednosti a odvahu, zejména ze strany žen. Každý rok jich tak několik zemře. Živě si vzpomínám na profesionálního motocyklového závodníka, který vyhledal mou pomoc. Vždycky večer před velkým závodem vyzvracel všechno, co snědl, a nemohl spát. Začalo to krátce poté, co při závodě zahynul jeho kamarád. Každý rok, řekl, na okruhu zemřou nebo se vážně zraní dva či tři závodníci. Měl už několik havárií, ale dosud neutrpěl žádné trvalé následky. Popřel, že by cítil strach, ale dodal, že den před závodem mu krom zvracení buší srdce, potí se, nemůže popadnout dech a má napjaté svaly. Chtěl nějaký lék, který by jeho symptomům zabránil. Vzhledem k tomu, že se jednalo o profesionála podporovaného mnoha firmami, kterým dělal reklamu, závisel na tom jeho příjem. Zdvořile vyslechl můj výklad o tom, že úzkost ho podle mě ochraňuje. Když jsem dodal, že vzít si nějaký lék k jejímu snížení by pro něj mohlo být nebezpečné, rozzlobil se a odešel. Nevím, jestli ještě žije. Hypofobie je závažná a potenciálně fatální, ale málokdy bývá rozpoznána a léčena. Hypofobici nepřicházejí na kliniky pro léčbu úzkosti. Spíše je najdeme v experimentálních letadlech, ve tvůrčích frontách a v popředí bitevních polí a politických hnutí. A také ve věznicích, nemocnicích, frontách nezaměstnaných, u soudů, které řeší bankroty, a v márnicích. Farmaceutické firmy nijak nespěchají, aby přišly s léčbou hypofobie, ale existuje několik léků, které by patrně mohly účinkovat. Je tu jeden, který by pro pár lidí mohl být přijatelný — yohimbin prý způsobuje intenzivní orgasmy. Založení kliniky pro léčbu hypofobie by mohlo zlepšit zdraví a zabránit zraněním, ale nezdá se to být dobrý obchodní záměr. Když jsem se začal snažit lépe porozumět důvodu, proč existuje úzkost, začal jsem vidět další souvislosti. Návaly paniky, které popisovali moji pacienti, se v zásadě podobaly odezvě „boj nebo útěk“. Tento jev
Ú Z K O S T A DE T E K T O RY K O UŘE
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511356
poprvé pojmenoval velký fyziolog Walter Cannon ve své klíčové knize z roku 1939 s názvem The Wisdom of the Body (Moudrost těla).254 Poukázal na to, že bušení srdce, nemožnost popadnout dech, pocení, tuhnutí a útěk jsou tváří v tvář život ohrožujícímu nebezpečí užitečné odezvy. Přesně to jsem pozoroval u svých pacientů. Ale bylo to skutečně totéž? Bylo to jednou večer za soumraku, když jsem po dlouhém dni na klinice zajížděl k svému domu. Náhle jsem spatřil králíka, seděl bez hnutí v záři reflektorů. Přivedl mě tím k zamyšlení. Nikdy jsem od svých panikou stižených pacientů neslyšel, že by při návalu velké úzkosti tuhli, ale také jsem se jich na to nikdy neptal. Hned následujícího dne jsem to tedy napravil. Můj první pacient odpověděl: „Ale ano, někdy jsem tak paralyzovaný, že si říkám, jestli se ještě vůbec někdy pohnu.“ Během následujících několika týdnů jsem se na to zeptal všech svých pacientů trpících panikou. Asi polovina uvedla, že v momentě nástupu panické ataky se cítí paralyzovaní. Evoluční perspektiva mi otevřela oči pro něco, co jsem měl spatřit už před lety.
PROČ JE ÚZKOST TAK ČASTO NADMĚRNÁ? Principem detektoru kouře se dá vysvětlit velká část úzkosti, která není nezbytně nutná. Jak jsem uvedl ve třetí kapitole, systémy, které regulují ochranné odezvy, jako je zvracení a bolest, zapínají příslušnou odezvu, kdykoli jsou přínosy větší než náklady, a to i když to znamená falešný poplach. Náklady na tyto odezvy bývají ve srovnání s přínosy v podobě vyhnutí se nebezpečí nízké. A tak za situace, kdy nebezpečí může a nemusí být přítomné, zajišťuje nízkonákladová odezva ochranu před mnohem větším nebezpečím. Proto se smiřujeme s falešnými poplachy detektorů kouře. Z toho důvodu můžeme bez nebezpečí užívat léky k blokování odezev, jako je zvracení a bolest. A proto je úzkost, která není nezbytně nutná, tak rozšířená. Princip detektoru kouře je založen na signálně detekční teorii, kterou používají elektroinženýři, když se rozhodují, zda cvaknutí na telefonní lince je pravý signál nebo jenom hluk.255 Správné rozhodnutí závisí na poměru mezi signálem a šumem, na ceně za falešný poplach a na
P R O Č J E D O B R É C Í T I T S E Š PAT N Ě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511356
nákladech a přínosech poplachu v situaci, kdy je skutečně přítomno nebezpečí. Ve velkoměstě, kde jsou běžní zloději aut, je citlivý automobilový alarm užitečný navzdory falešným poplachům, ale v bezpečnější lokalitě bude jenom na obtíž. Panická porucha je vyvolána falešnými poplachy, které nastávají v systému nouzových odezev. Systém byl pilován tak, aby urychlil únik v případě, že je přítomno nějaké život ohrožující nebezpečí. Například si představte, že jste na prastaré africké savaně, pronásleduje vás žízeň a přímo před vámi se nachází zdroj vody. Zaslechnete však v trávě nějaký šustot. Mohl by to být lev, ale také to může být jenom opice. Máte se dát na útěk? To záleží na nákladech. Dejme tomu, že útěk v panice stojí 100 kalorií. Nedat se na útěk nestojí nic, pokud to v trávě je jenom opice, ale jestliže původcem toho zvuku byl lev, pak náklady činí 100 000 kalorií — zhruba právě tolik energie získá lev, když si vás dá k obědu! Hlasitější zvuky budou pravděpodobně od lva. Ale jak hlasitý musí zvuk být, abyste se dali na útěk? Spočítejme si to. Nedat se na útěk, pokud je to skutečně lev, stojí tisíckrát více než panická ataka, a tak optimální strategií je vzít nohy na ramena, kdykoli je zvuk natolik hlasitý, že ukazuje na přítomnost lva s pravděpodobností větší než 1 : 1000. Znamená to, že v devíti stech devadesáti devíti případech z tisíce budete utíkat zbytečně. V jednom případě z tisíce vám ovšem útěk zachrání život. Poznání, že individuální panické epizody jsou často normální, ale ne nezbytně nutné, pomohlo jak mně, tak mým pacientům lépe porozumět celému problému. Ta myšlenka není nová. Filozof Blaise Pascal použil podobnou logiku, když argumentoval, že je racionální věřit v Boha. Náklady jsou nízké, ale nevíra může mít za následek věčné smažení se v pekle.256 Když k Pascalovým vhledům přidáme trochu matematiky a evoluční teorie, pomůže nám to vysvětlit, proč je zbytečné emoční utrpení tak rozšířené. Zároveň to může pomoci lékařům dobře se rozhodnout v situaci, kdy řeší, zda je bezpečné předepsat léky, které blokují normální odezvu, jako je bolest, horečka, kašel a úzkost, které v daném individuálním případě často nemusí být potřebné.257, 258, 259
Ú Z K O S T A DE T E K T O RY K O UŘE
99
Ukázka elektronické knihy