Ralph cítil, jak se mu drobná postava vedle něj opírá o rameno, až se jejich tváře téměř dotýkaly. Objal ji kolem pasu. Její horký dech mu ovíval tvář. „Polib mě!“ zašeptala zasněným hlasem. Kapitán Pullen neotálel a přijal tak důvěrně podané pozvání. Který Angličan by odolal? Obrátil tvář k Harriet Brandtové a její plné rudé rty se setkaly s jeho v dlouhém polibku, který jako by mu vyčerpal životní sílu. Když znovu zvedl hlavu, cítil se slabý a nemocný, ale rychle se vzpamatoval a dal jí druhý polibek, pokud možno ještě vášnivější než ten první. Pak mezi nimi proběhl následující šeptaný rozhovor. „Víš,“ začal s hlavou těsně u její, „že jsi ta nejveselejší dívka, jakou jsem kdy potkal!“ „A ty jsi muž, o kterém jsem snila, ale kterého jsem až dosud nepoznala!“ „Jak to? Copak se tak liším od ostatních příslušníků svého pohlaví?“ „To tedy, ano. Jsi silný, statečný a krásný!“ „Drahá holčičko! Tak moc se ti opravdu líbím?“ „Miluji tě,“ řekla Harriet horečně, „milovala jsem tě od první chvíle, co jsem tě spatřila.“ „Já tě taky miluji! Jsi strašně milá a krásná, víš to?“ „Opravdu si to myslíš? Co by tomu řekla paní Pullenová, kdyby tě slyšela?“ „Paní Pullenová není strážce mého svědomí. Ale nesmí to slyšet.“ „Ó ne! Ani slečna Leytonová!“ řekla dychtivě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511266
Co by asi řekla, kdyby věděla, že slečna Leytonová je snoubenka muže, do kterého se zamilovala. „Ani slečna Leytonová. Je to strašná prudérka! Byla by strašně šokovaná!“ „Musí to zůstat tajemstvím – jen mezi námi dvěma!“ zamumlala dívka. „Přesně tak! Sladké malé tajemství, jen naše vlastní a nikoho jiného!“ Zabořili se milenci do sebe a v tichosti vnímali tlukot svých srdcí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511266
KAPITOLA VII.
Doktor Phillips nebyl v hotelu Lion d’Or ani pět minut a už ho Margaret Pullenová vzala nahoru, aby se podíval na její dítě. Začínala o holčičku mít strašnou starost. Na schodišti potkali kapitána Ralpha Pullena. „Haló, mladý muži, co to s vámi je?“ zvolal doktor. Vypadal rozhodně nemocně. Tvář měl křídově bílou a zdálo se, že jeho oči ztratily jas a barvu. „Byl jste dlouho do noci vzhůru?“ pokračoval doktor Phillips. „Slečně Leytonové řeknu, aby se o vás lépe starala?“ „Vskutku ne, pane doktore,“ odpověděl mladík s úsměvem, „jsem si jist, že moje švagrová dosvědčí, že jsem se od té doby, co jsem tady, mnoho nebavil. Ale dnes ráno mě bolí hlava – a to dost silně,“ dodal a rukou si sáhl na zátylek. „Možná vám tohle místo nesedí – bylo vždycky dost proslulé svými výkyvy počasí, pokud si dobře vzpomínám! Nicméně teď jdu za slečnou Ethel Pullenovou, a až s ní skončím, postarám se o vás!“ „Ne, děkuji, doktore,“ řekl Ralph se smíchem, když sestupoval ze schodů. „Pro mě žádná z těch vašich mastiček není dobrá! Nechte si je pro dítě!“
Ukázka elektronické knihy