***
Larry měl trávu posečenou ještě před polednem a k obědu mu máma udělala sendvič s majonézou a masem z konzervy a k tomu slané suchary. U jídla si četl komiks, potom vypil sklenici coly, poděkoval, vzal ze skříně v chodbě svoji třiatřicítku, dvě krabičky nábojů a Kingovu povídkovou sbírku Noční směna, ode dveří zavolal: „Já jdu ven,“ nechal za sebou bouchnout rám se sítí proti hmyzu a cítil, jak máma vyšla ven za ním a vyprovází ho pohledem. Jako vždy vyrazil směrem k Cindy, aby mámu svedl na falešnou stopu, s marlinkou přes rameno rázoval po cestě. Jakmile byl za zatáčkou, vrátil se obloukem zpět a vydal se na východ. Protože Silas začal ve škole hrát baseball, Larry se bál, že o něj přijde. Jednou ho pozval k sobě domů, hráli si ve stodole a Silas mu posekal trávu, ale Larry věděl, že znovu už by černoch nepřišel. Třeba by ho mohl lesem dovést až k Cindy. Zatím ji považoval za svoje tajemství, ale třeba nadešel čas, aby se o ni podělil. O půl hodiny později klečel na kraji lesa, pušku položenou vedle sebe. Přes pole sledoval Silase, který stál na kopečku hlíny nakupeném za chatou. Teď se přes rameno ohlédl Larryho směrem a Larry honem padl k zemi, ale hned si uvědomil, že Silas se ohlížel jen na imaginárního běžce na první metě. Potom zvedl obě ruce na prsa, vykopl jednu nohu a poslal šedivou šmouhu ke stromu asi dvacet metrů daleko. Larry žasl, jakou to dalo ránu, když se míček odrazil od kmenu a někam se odkutálel. Silas už se hnal, aby míček holýma rukama sebral z trávy, a pak naznačil, že ho hází dozadu směrem k Larrymu, plynulým pohybem, který si nijak nezadal s hrou atlantských Braves v televizi. Auto jeho mámy nebylo nikde vidět, což znamenalo, že je v práci. Pole kolem chaty, přes zimu tak holé a šedivé, se teď začínalo 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511259
zelenat, nad zlatobýlem se třepotali motýli a uprostřed pavučin seděli jako zornice očí křižáci. Silas mezitím na svém nadhazovacím kopečku kontroloval běžce na první a druhé metě, potom se připravil k dalšímu nadhozu a všechno se opakovalo. Larry se opřel zády o strom a začal si z ponožek a kalhot vybírat štětinaté tobolky strošku, kterým se říkalo „žebrácké vši“. Občas zaslechl, jak míček bouchl o strom nebo jak Silas hekl či zajásal, ale po chvíli si otevřel Noční směnu na své oblíbené povídce „Šroťák“. Když zvedl hlavu, Silas stál nad ním a mocně oddechoval. „Špehuješ mě?“ Larry zaklapl knížku. Uviděl kousek za Silasem kočku a došlo mu, že ho nejspíš ucítila a vydala se k němu a Silas ji následoval. „Ne.“ Larry pokrčil rameny, vstal a zahleděl se na pušku. „Jenom jsem se za tebou přišel podívat, ale viděl jsem, že zrovna házíš.“ Silas ho pozoroval. Dosud držel míček a Larryho napadlo, jestli ho neukradl ve škole. Silas se ohlédl ke své nadhazovací metě a ke stromu. „Vsadím se, že už hážu sto dvacet, sto třicet kilometrů v hodině,“ řekl. „Jo,“ přikývl Larry. „Odsud to vypadalo jako pořádná rychlost.“ „Co to čteš?“ Larry zvedl knížku. Na obalu byla lidská ruka s očima na dlani a na prstech. Část dlaně a některé prsty byly omotané obvazy jako mumie. „To jsou horory?“ zeptal se Silas. Larry mu pověděl o „Šroťákovi“, dopodrobna vylíčil scénu, kdy jdou detektivové navštívit dívku, která se na mandlu řízla do prstu. Detektivové mají teorii, silně přitaženou za vlasy, podle níž prapodivná souhra událostí způsobila, že mandl přezdívaný „Šroťák“ posedl démon. Posledním dílkem skládačky, 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511259
vykládal Larry Silasovi, je krev panny. A tak se detektivové nakonec té dívky zeptají: „Jste panna?“ „Šetřím se pro svého manžela,“ odpoví jim. Jenže v tu chvíli už je pozdě, Šroťák si pro ně jde pro všechny. Silas se zamračil. „Co je to panna?“ „Žena, která ještě neměla pohlavní styk.“ „Pohlavní styk? Jako že ještě nešukala?“ „Jo.“ „Vyprávěj mi ještě jednu,“ pobídl ho Silas. Mezitím vykročili lesem, Larry s puškou na zádech, Silas s míčkem pevně sevřeným v dlani. Pověděl mu „Prokletí Jeruzalémské“ a vysvětlil mu, že je to předchůdce Kingova románu Prokletí Salemu. „To jsem četl ten den, co jsme se poprvé setkali. Když jsme vás nabrali do auta. Vzpomínáš?“ „Já si žádnou knížku nepamatuju.“ Larry pokrčil rameny. „Kam vůbec jdeme?“ zeptal se Silas. „K vám se mi nechce.“ Byli teď v lese asi půl kilometru od Larryho stodoly, ale obloukem ji obcházeli a mířili k Walkerovým. „Chci ti něco ukázat,“ řekl Larry. „Někoho.“ „Koho?“ „Uvidíš.“ „Holku?“ „Vážně hezkou.“ „Kdo to je?“ „Naše nejbližší sousedka,“ odpověděl Larry. „Její nevlastní táta, Cecil, s tím je sranda, vždycky vyvede nějakou ptákovinu.“ „Jakou ptákovinu?“ Larry se zastavil, počkal, až ho Silas dojde, a začal povídat o silvestru před pár lety, kdy k nim Walkerovi přišli na návštěvu 103
Ukázka elektronické knihy