※
N
etrvalo dlouho a o tom, že literární časopis Říjen otiskl román Padlá metropol, psaly všechny pekingské noviny. Z pekingských novin se ta zpráva rozletěla do všech koutů země, pochvalné recenze nebraly konce, po čísle se jen zaprášilo. V těsném sledu následovalo knižní vydání a horečka stoupala, objevovaly se výkřiky jako bomba, objev století nebo dílo génia, superlativy rozdmýchávaly zvědavost čtenářů, před knihkupectvími se tvořily dlouhé fronty. Před tiskárnou Pekingské literatury se zase tvořily fronty náklaďáků s pytli naditými bankovkami, které tam čekaly dny a noci, ale vazba nestačila schnout, takže nakladatelství muselo najmout další tiskárnu. Prvním nákladem natiskly pět set tisíc kusů. Tehdy se taky stalo, že řidič, který vezl náklad knih do Čchang-ša, si po cestě v Čeng-čou odskočil na oběd a během té chvilky někdo zjistil, co veze, a náklaďák vzali útokem, takže pak sianské vozy doprovázela z bezpečnostních důvodů policie. Pekingskému nakladateli nezbylo než prodat podlicenci Nankingu, Čcheng-tu, Wu-chanu, Šen-jangu, Fu-čou, Kantonu a Si-anu, ale podle smlouvy směli natisknout jen sto tisíc kusů. O Padlé metropoli se mluvilo všude, nikde nebyla k sehnání, knihkupectví vyvěšovala oznámení, kdy budou mít další várku, na román se dělaly pořadníky. Jelikož poptávka přesahovala nabídku, začaly se objevovat pirátské kopie, za jediný měsíc napočítal přes dvacet různých pirátských vydání, a to pouze podle toho, s čím za ním chodili s žádostí o autogram. Ťia Pching-wa pozval Lua, Literu a Vlnase k sobě a uvařil jim plný hrnec brambor. Mám takový divný strach, svěřil se jim, cože teď najednou všichni tak rádi čtou? Vlnas mínil, že to
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511258
je tím, že zaprvé je Padlá metropol opravdu skvěle napsaná a zadruhé zafungovala jako emocionální hromosvod po potlačení demonstrací. Litera vytáhl, co nafotil v knihkupectvích. Všude měli na Padlou metropol samostatné police, reklamní nápisy hlásaly „čínský Milenec lady Chatterleyové“ nebo „moderní Slivoň ve zlaté váze“. Co je to za nesmysl? Zíral na fotky s otevřenou pusou, copak je Padlá metropol erotická kniha? Lu mu strčil do pusy bramboru: Nech je, ať si dělají reklamu, jakou chtějí, hlavně že se kniha prodává! Večer seděl v oné místnosti a ne a ne vykonat, kvůli čemu přišel, když vtom mu někdo zaklepal na dveře. Ani nedutal. Klepání nesnášel nejvíc ze všeho. Vždycky přicházelo nevhod, když psal nebo když se převaloval na posteli a něco si promýšlel, otevírat nechtěl, ale klepání neustávalo, musel být potichu ani se nehnout, aby příchozí pochopil, že není doma, to mu ale zase hned začalo schnout v krku, odkašlat si mohl jen do ručníku, vždycky to trvalo nesnesitelně dlouho, než příchozí odešel, a kolikrát si myslel, že je konečně pryč, otevřel dveře a našel návštěvu dřímat na zápraží. Jednou o tom napsal dokonce článek: Jestli na něco umřu, bude to na klepání! Teď si ale natáhl kalhoty a otevřel dveře. Stála tam žena, sehnutá k botě. To jsem já! Narovnala se. Její tělo vystřelilo mrštně, jako když ruka pustí ohnutý proutek. Byla to Voděna. Vypadala pořád stejně, jen rty měla plnější, asi to dělala ta výrazná rudá rtěnka. Ještě nikdy u něj nebyla, ani když žila v Si-anu, nevzpomínal si ani, že by spolu někdy prohodili víc než pozdrav, co tady takhle bez ohlášení dělá? K jeho překvapení nečekala ani na pozvání a rovnou vešla dovnitř. Takový slavný spisovatel, myslela jsem, že budeš bydlet v nějaké haciendě, a vida! Pořád se schováváš v anonymitě města? Vyzval ji, ať se posadí. Co… tě ke mně přivádí? Voděna poplácala sedačku vedle sebe, posaď se taky. Posadil se. / Nikoho tu nemáš? / Rozvedl jsem se. Chvíli potom, co ses odstěhovala. / Slyšela jsem. Rozvod ale nutně neznamená, že jsi zůstal sám. / Jsem tu sám. / Tak to můžeme mluvit bez obalu. A Voděna spustila, že teď dělá viceprezidentku společnosti pana Kchunga, vydavatelství Nová
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511258
éra, pan Kchung po zátahu pláchl přes Kanton do USA, a jak to tak vypadá, už se nevrátí, takže ona je teď jednatelkou firmy. Napadlo ji vydat Padlou metropol u nich, takový trhák! Velký spisovatel bude vydávat u velkého nakladatelství, pochopitelně, ale Pekingská literatura teď prodává podlicenci Kantonu, Šanghaji, Čcheng-tu, Wu-chanu a kolika dalším městům, co kdyby prodal podlicenci taky jí? Takže kvůli Padlé metropoli přišla. Ulehčeně se zvedl. Zaliju ti čaj, řekl. Voděna ho chytila za předloktí. Je to na tobě, přání, aby mi prodali podlicenci, musí přijít od tebe, slíbím, že jim nebudu konkurovat v Pekingu, můžu tisknout v Si-anu a distribuovat to po okresech do menších měst. Snažil se jí vysvětlit, že se po odevzdání rukopisu o nic dalšího nikdy nestará a do ničeho se nevměšuje. Máš na to ale právo, namítala Voděna, copak by tvoje přání oslyšeli? Oči jí zářily. Měla typické fénixí, s dlouhým prohnutým obočím, které se jí téměř zabodávalo do spánků. Nebo vydám pirátské, půjdeme do toho spolu, jaký ti asi mohli dát honorář, jistě žádná sláva, když natiskneme vlastní, ty a já, nikdo nebude věřit, že jsou pirátské. Natiskneme sto, dvě stě tisíc výtisků, šábnem se napůl, budeš z toho mít daleko víc, než cos dostal za honorář. Nevěřícně na ni zíral. Cítil, jak mu šimrá v nose a dech se mu zkracuje: Povím ti, Voděno, vždycky mě zajímalo, kdo asi může vydávat pirátské výtisky, není to poprvé, co se mi to stalo, ale s žádným padělatelem jsem se ještě nesetkal tváří v tvář, až teď. Tak to lidi jako ty tohle dělají! Jestli uvidím, žes to udělala, okamžitě tě udám. Voděna se napodiv hlasitě rozesmála. Rtěnka se jí otiskla na zub, vypadalo to, jako by jí krvácely dásně. Kdybych chtěla tisknout pirátské, myslíš, že bych s tím šla za tebou? Copak by ti zloděj přišel oznámit, že se tě chystá okrást? Mně jde o tvoji přímluvu, stačí slůvko, vždyť dali kus žvance jiným, tak proč ne i tvým známým? A rozložila před ním list papíru. Byl to krátký vzkaz řediteli nakladatelství Pekingská literatura, dole chyběly jen tři poslední znaky — jeho podpis. Nevěděl kudy kam. Musím si to rozmyslet. Vstal a šel dělat čaj. Nakonec jí to podepsal. Voděna se spokojeně natáhla a opřela se na pohovce, lodička se jí svezla z nohy, běloskvoucí nárt se jí ve svitu zapadajícího slunce
99 Ukázka elektronické knihy