98
Lauren Layneová
„Zlato, svěřuješ se mně. Svěřuješ se své sestře. Tohle je jiná situace.“ Zdůrazní každou slabiku toho slova. „No… něco na tom bude,“ připustím. „Samozřejmě,“ zhluboka si povzdychne. „Já sama jsem měla taky dva přátele na lechtivé dopisování.“ „Vážně?“ Nakloním se k ní a pořád žasnu, že přestože znám May už hodně dlouho, stále neznám zdaleka všechna její tajemství. „No jo. Jednoho za vietnamské války, ale když se vrátil domů, oženil se s jistým slušným děvčetem a odstěhovali se do Jersey.“ Ukáže mi palec dolů a odfrkne si. „Ten druhý byl ze San Francisca. To mi bylo skoro dvacet. Jeho dopis byl určený Janet od vedle – to byla hrozná holka. Seznámili se na letním táboře. Zdál se mi pro ni až moc dobrý, tak jsem mu odepsala sama, a začal si dopisovat se mnou místo ní.“ „A co bylo pak?“ Zuby si stáhnu olivu z párátka. „Zemřel. Při lodní nehodě.“ Zamrkám. „To nejsou hezké příběhy, May.“ „Určitě jsou. Jen nemají šťastný konec. A o to jde, mladá dámo. Tyhle flirty na dálku jsou milé a příjemné, budeš si je pamatovat, ale nejsou skutečné. A když si začneš říkat, že jsou, je načase je uložit k ledu, protože to je jenom fantazírování. A fantazírování ti v noci nezahřeje postel ani ti nenabídne rameno, o které se můžeš opřít, když budeš mít trable s obchodem, jako máš právě teď – ale sakra! Zapomněla jsem odkrýt ty lasagne.“ May popadne chňapky ve tvaru žraločích hlav a věnuje se lilkovým lasagním. Povzdechnu si. Má pravdu. A moc se mi nelíbí, že má pravdu. Zatím se mi ta věc se Sirem ještě úplně nevymkla, mám ji pod kontrolou, abych tak řekla, ale už si nemyslím, že je to úplně neškodná záležitost. Trochu moc často na něho myslím. Začínám si říkat, jestli se kvůli tomu neuzavírám před jinými
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511255
Láska naslepo
99
muži. Dostala jsem poslední dobou docela dost pozvánek na schůzku prostřednictvím aplikace MysteryMate, ale všichni mi ve srovnání s ním připadají nudní. Nějak si nedokážu vybavit ani jeden smysluplný hovor, který bych v poslední době vedla s nějakým mužem, s výjimkou zákazníků a zlotřilého Sebastiana Andrewse. Před dalšími chmurnými myšlenkami mě uchrání starodávný bzučák od vstupních dveří do domu. „Pusť sestru a švagra nahoru,“ nařídí mi May a začíná míchat druhou dávku martini pro nově příchozí. Provedu, jak mi přikázala, a chvilku potom otvírám Lily a Alecovi dveře Mayina bytu. Lily je oblečená dokonale jako vždycky, v úzkých černých džínách a pěkném přiléhavém topu s mašlemi na ramenou. Třebaže se usmívá, má pod očima kruhy. Pevně ji obejmu a pak se otočím k Alecovi. Můj švagr je pěkný mužský. Není extra vysoký, ale je fanatik do každodenního cvičení, takže nedostatek výšky vyrovnávají široká ramena, opar autority a laskavé hnědé oči. Podávám mu ruku. „Ahoj, já jsem Gracie. Připadáš mi nějaký povědomý, ale nemůžu přijít na to, odkud tě znám…“ Obrátí oči v sloup a obejme mě. „Vím, že jsme se poslední dobou moc nevídali, beru na vědomí.“ Taky ho pevně obejmu, protože mám dojem, že to potřebuje stejně naléhavě jako Lily. Když se odtáhnu a podívám se na ně, uvědomuju si, že je mezi nimi opravdu nějaká strnulost. May vejde do obýváku s podnosem s martini, předkrmy se slaninou a sýrem, miskou se směsí oříšků a pokyny, aby se všichni usadili. Už jsme byli u May za ta léta mockrát a všichni máme svá oblíbená místečka. Caleb a já jsme sedávali na květované pohovce vedle tatínka, Lily a Alec na dvojkřesle a May na tom, čemu říká svůj trůn, na ohavném hnědém ušáku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511255
100
Lauren Layneová
Dneska si Lily sedá vedle mě na pohovku. Ráda bych věřila tomu, že je to proto, aby mi to nepřipomínalo, že tatínek je mrtvý a Caleb je pryč, a jsem si vlastně jistá, že částečně tomu tak i je. Ale způsob, jakým se opatrně vyhýbá pohledu na Aleca, který si sedá do dvojkřesla – sám – mě vede k tomu, že za tím bude i něco dalšího. May přivře oči a dává najevo, že si toho taky všimla, ale pro jednou se rozhodla, že se kousne do jazyka a zůstane zticha. „Tak Gracie,“ řekne Alec, nakloní se dopředu a vezme si hrst oříšků, „slyšel jsem, že jste dali dohromady nějaké nové nápady, pokud jde o obchod.“ „Ano!“ Vytáhnu ze svého hlasového rejstříku veselý a smířlivý tón, typický pro prostředního sourozence. „Příští čtvrtek začínáme s ochutnávkami šampaňského. Robyn přesvědčila jednoho ze svých kamarádů someliérů, aby o tom napsal. Přijedou zástupci dvou různých vinařství, kteří budou prezentovat své víno, a jedna z mých kamarádek začala právě chodit s jazzovým pianistou, takže tam budeme mít jeho trio s živou hudbou.“ Alec se usměje. „To zní skvěle.“ „To taky bude,“ řeknu s přesvědčením. „Měl bys dorazit.“ „Nemůže,“ vloží se do toho Lily a ani nevzhlédne od svého talířku s ruličkami slaniny plněnými ricottou, které si pozorně prohlíží. „Bude na služební cestě. Zase.“ Nervózně se podívám na Aleca a čekám, že jako reakci na manželčinu poznámku o jeho zaplněném programu uvidím podráždění nebo hněv, ale dívá se na Lily s tak bolestnou směsicí touhy a obav, až mi zatrne. Lily, která pořád studuje svůj předkrm, nic z toho nevidí. Když se na něho konečně kradmo podívá, Alec už se natahuje pro sklenku s martini a tváří se zase uzavřeně. Pomyslím si, že se možná budu ještě chvíli držet svých internetových fantazií. Zdá se, že jsou mnohem míň bolestné než tohle.
Ukázka elektronické knihy