Navštívili jsme karavan, ve kterém byla administrativa, a zeptali se na novou termosku na zkoušku. Muž, který celou administrativu zosobňoval, okamžitě odpověděl: „Ne. Nepřipadá v úvahu. V naší zemi momentálně panuje nedostatek termosek. V posledních letech výroba nepokryla spotřebu. Nemůžeme ani některé rozbité nahradit novými. Pro jeviště přirozeně žádnou nedostanete.“ Do místnosti vstoupil Pankov, se stohem papírů v obou rukou. „Pořád ještě nemáte žádný nápad na medvědí show? Jste beznadějní běžci na dlouhou trať.“ Zase rychle zmizel, zdálo se, že má opravdu hodně práce. Výjimečně jsem dnes z jeho komentáře cítila lidské teplo, zatímco můj muž tatáž slova považoval za ledovou kritiku. Vyšel z kanceláře v karavanu, sedl si venku na dřevěnou bednu a oběma rukama si přikryl sklopenou hlavu. Zdálo se, že už nedokáže správně interpretovat pocity jedinců stejného druhu, jako je on sám. Ztratil nejen přístup k medvědím myšlenkám. Nebo mezitím moje kůže příliš zesílila, než aby cítila Pankovův chlad? Markus vypadal, jako by už nikdy nechtěl vstát. Abych ho přivedla na jiné myšlenky, začala jsem vyprávět starý příběh: „Už jsem ti říkala, že mým debutem bylo jedno oslí číslo? Co kdybych totéž zkusila s Toskou?“ Honigberg se objevil v pyžamu, jako by na ta slova čekal, a řekl: „Oslí číslo? Jak krásné! Prosím, vyprávějte!“ Posadil se přímo vedle Markuse, a ten se zřejmě zaradoval, ale utrousil ještě poznámku, která mi připadala podivná. „To jsi doteď spal? Už jsem si dělal starosti. Myslel jsem, že jsi snad od nás utekl.“ Markus položil ruku Honigbergovi na rameno. Za svůj průlomový úspěch jevištní umělkyně vděčím cenzuře. Bylo mi teprve dvacet šest, nebyla jsem moc pilná, spíš bezstarostná jako osel. Přesněji řečeno mé štěstí spočívalo v tom, že náš cirkusový plakát při ostré cenzuře kulturní policií, jak jsme jí říkali, neprošel. Byl jeden mladý klaun jménem Jan. Říkalo se, že ředitel cirkusu důvěřuje tomuto mladému muži ve všech rozhodnutích, kvůli nimž je třeba přesně rozumět písmenům a číslům. Tenkrát jsem byla zodpovědná za čištění prostor a přístrojů a také za péči o zvířata a děti. Jednou v noci, za úplňku, jsem
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511252
hledala náměsíčné dítě, které zmizelo ze své postele, a objevila jsem světlo baterky v administrativním karavanu. Myslela jsem, že se v něm hledané dítě schovává, a stoupla jsem si pod okno. Uslyšela jsem Janův hlas. Zněl jinak než obvykle, velmi sebevědomě. Slyšela jsem také hlas ředitele, který s Janem souhlasil nebo se na něco vyptával, v každém případě s ním mluvil jako rovný s rovným. Nemohla jsem odejít, i když jsem je nechtěla poslouchat. Jan vysvětloval řediteli jako učitel: „Když se tě budou ptát, jaký má ten plakát záměr, nezapomínej zdůraznit, že jsme doprostřed úmyslně umístili tuto důležitou větu: Cirkus je umění, které vychází ze života lidu. Je to citát z Lunačarského.“ Janův hlas zněl skoro povzneseně, zatímco ředitelova otázka působila takřka nesměle: „Najdeme s takovou škrobenou reklamou vůbec publikum?“ — „Ano, ta věta stojí velkým písmem uprostřed, ale není nápadná, protože se barva písma od pozadí neodlišuje. Pohled normálního pozorovatele upoutá nejdřív malým písmem napsané jméno: Cirkus Busch. Je to spíš logo než slovo. Člověk spojuje logo jako obraz automaticky s emocí. Jako logo Coca-Coly. Pak je pohled pozorovatele veden dál k zlatému lvu a erotické ženě v plavkách. Všechno je otázkou designu. Viděním můžeme manipulovat. V naší zemi je psychologie konzumenta prakticky neprobádaná. Kontroloři z úřadu naši strategii rozhodně neprohlédnou. Kdo plakát uvidí, bude se cítit smyslově osloven a přijde na představení, nikdo nám přesto nebude vyčítat, že cirkus vydělává peníze dekadentním způsobem.“ — „Ale upřímně řečeno, ta žena vypadá jako striptérka.“ — „Kdyby ti úředníci řekli, že vypadá příliš dekadentně, odpověz jednoduše, že se jedná o oficiální plavky na olympiádu. Čísla s dravými zvířaty jsou sport, paže a nohy musí být nahé, jinak se tělo dělnické třídy nachází v nebezpečí.“ — „Kdo patří k dělnické třídě?“ — „Všichni, kdo pracují v cirkuse. To je přece logické, ne?“ Ředitel, který jinak využíval každé příležitosti k tomu, aby demonstroval svou moc, se chová vůči Janovi poslušně. Až později jsem se měla dozvědět, jaký to mělo důvod. Za několik dní nás navštívili muži s přísnými pohledy. Neklidně si utírali pot z čela. Já jsem se dál věnovala péči o koně,
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511252
protože jsem si myslela, že jejich návštěva se mnou nemá nic společného. Ale ředitel je zavedl ke mně a oslovil mě pyšným hlubokým hlasem, jako by chytil králíka za šíji a zvedl ho, aby ho ukázal případným zájemcům o koupi. Muži mě obklopili a prohlíželi si mé tělo od prsou až ke stehnům. Ředitel vysvětloval se sebeuspokojením: „To je ta žena, o které jsem mluvil. V tomto okamžiku je ještě jednoduše oblečená, protože se zrovna stará o zvířata, ale jak vidíte, je nepřehlédnutelně krásná a vysportovaná. Teď ji navlečeme do jevištního kostýmu a předvedeme vám ji. Smím vás požádat o trochu strpení? Mezitím si můžete naproti dát nějaký nápoj.“ Jan opakoval výraz „nápoj“ a svýma šikovnýma rukama klauna gestikuloval, jak do sebe člověk obrací vodku. Muži se poprvé zasmáli nahlas, zatímco Janovy oči zůstávaly chladné. O něco později jsem zjistila pozadí této frašky: cenzorskému úřadu připadal náš plakát přece jen podezřelý a trápil ředitele nečekanými otázkami. Jedna z nich zněla: „Proč je na plakátu zobrazena fiktivní dekadentní žena? Krotitel divé zvěře je hubený, šedovlasý muž, ne?“ Ředitele nenapadla žádná odpověď, Jan však rychle použil svůj záchranný jazyk: „Teď vám musíme něco prozradit. Uděláme to rádi, ale prosím, zacházejte s tím, co vám povím, jako s tajnou informací: Máme u nás talentovanou mladou ženu, jejíž debut drezérky dravé zvěře má být překvapením a ozdobou příští sezony. Momentálně pracuje oficiálně jako ošetřovatelka, aby se lépe seznámila s povahovými rysy našich zvířat, a když všechno dobře půjde, bude stát příští sezonu na pódiu. Pro všechny případy jsme ji zobrazili v jednom rohu plakátu. Ovšem nevíme, jak věci poběží během zkušební doby. Dravé šelmy nemá člověk nikdy stoprocentně pod kontrolou.“ Jan zachránil situaci lží, která měla tak vysokou kvalitu, že ji musela následovat realita. Nemohu uvěřit tomu, že ho spontánně napadla. Muži z úřadu navštívili cirkus s úkolem, aby na vlastní oči prověřili existenci mladé talentované ženy. Jan mě zavedl do karavanu, kde byla šatna, svlékl mě, navlékl mi růžový kostým bývalé ředitelovy milenky a svázal mi vlasy, takže mi stály na hlavě jako slupky cibule. Pak mi přilepil umělé
99 Ukázka elektronické knihy