98
S
u z a n n e
A
l l a i n
• D
o p i s
s l e č n y
S
o p h i e
minulost si Sophii nejspíš nezíská. „Děti tam s chůvou tráví většinu času, ale tentokrát jsem je vzal s sebou sem.“ Sophie zamrkala. Nevěděla, co to pro ni znamená. „Opravdu?“ zeptala se konečně. „Ano. Abych je s vámi seznámil,“ dodal a spěšně se podíval kolem dokola, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá. „Moc ráda je poznám. Ostatně my všichni.“ Snažila se význam sdělení zmenšit. Pan Maitland se ji chvíli beze slova prohlížel. „Vy mi to rozhodně neulehčíte, viďte, Sophie?“ popíchl ji a vykouzlil na tváři sebevědomý úsměv, stejně nebezpečný jako plamínky v očích. „Mně to nevadí. Líbí se mi, že si vás musím zasloužit. Můj poklade,“ vydechl něžně a nyní se ze strachu ze zvědavých uší polekaně rozhlédla Sophie. Tohle překračovalo meze obyčejného dvoření. Zachvátila ji panika – pokud se pan Maitland bude nadále chovat takto důvěrně, ona přijde o možnost zvolit si svůj osud – bude navždy zpečetěn. Netrvalo dlouho a vyšlo najevo, že přes všechnu opatrnost měl jejich rozhovor svědky. Po tom, co se rozloučily s hosty a teta odešla do pokoje, zůstaly v přijímací místnosti jen Sophie a Cecilia. „Promiň, jestli jsem moc vlezlá, ale situace mezi tebou a panem Maitlandem se už vyřešila?“ zeptala se Cecilia. Sophie na ni upřela oči a neušlo jí, jak je sestřenka bledá a unavená. Podle všeho si poslední dny v Bathu příliš neužívala. Žádný div, většinu času trávila s hraběnkou a jejím synovcem a ti dva rozhodně netvořili nejpříjemnější dvojici. „Vyřešila? Myslíš, jestli mě požádal o ruku?“ zeptala se a Cecilia přikývla. „Ne, samozřejmě že ne. Snad si
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511171
99
S
u z a n n e
A
l l a i n
• D
o p i s
s l e č n y
S
o p h i e
nemyslíš, že bych svolila k utajeným zásnubám? Pokud se někdy zasnoubím, bude se o tom psát ve všech novinách. To ti garantuji.“ Poslední slova pronesla v žertu, a přestože mluvila nadneseným tónem, srdce se jí sevřelo. „Je k tobě tak… galantní. Copak jsi stále na pochybách?“ „Řekla bych, že dokud se jasně nevysloví, budu mít pořád určité pochybnosti. Ale máš pravdu, zdá se, že tentokrát to myslí vážně.“ „A už ses rozhodla, jak odpovíš?“ Sophie si povzdychla. „Rozhodla jsem se… že jsem naprosto nerozhodná,“ usmála se posmutněle. „Pokud mě požádá o ruku, chci vysvětlit, proč se kdysi zachoval, jak se zachoval. Potom mu odpovím. Představa sňatku mě však z nějakého důvodu znervózňuje – přestože ještě před pár lety bych za život s ním dala cokoliv.“ „Úplně ti rozumím,“ přikývla Cecilia. „Mě ty zásnuby už taky pomalu dohánějí k šílenství.“ Obě se na chvíli odmlčely a Sophie si sestřenku pozorně prohlédla. Cecilia nepřítomně hleděla na portrét neznámé ženy v okruží, který tu zůstal po původních majitelích – po bezstarostné dívce nebylo ani památky. Sophie si s ní toužila promluvit, ale bála se, že by mohla šlápnout vedle a Ceciliu nevědomky nasměrovat špatným směrem. Navíc měla co dělat s vlastním milostným životem a moc dobře věděla, že mladší příbuzné neposkytuje nejlepší příklad. Přesto to musela zkusit. „Nechci vyzvídat, ale dovádí tě k šílenství konkrétně představa sňatku s lordem Courtneym?“ Sestřenka přikývla. „Cecilio, pokud se s ním necítíš dobře, proč se s ním stále stýkáš?“ Cecilia se napřímila a zpražila Sophii přísným pohledem. „Určitě moc dobře víš, sestřenko, že jde o nejlepší partii mé generace.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS511171
100
S
u z a n n e
A
l l a i n
• D
o p i s
s l e č n y
S
o p h i e
„Ano, jistě, jenže je to naprostý nesmysl. Proč? Protože je bohatý? Protože před třemi sty lety jeho předci podplatili nějakého krále se syfilidou, aby je vyznamenal? Budeš žít s mužem, Cecilio. Ne s jeho penězi nebo titulem.“ „Ty jsi ta pravá, kdo by mi měl radit. Myslíš si, že jsem si nevšimla, jak flirtuješ se sirem Edmundem, a přitom taháš za nos pana Maitlanda? Varuji tě, Sophie, hleď si svého a přestaň se starat o cizí věci.“ Cecilia se vyřítila z místnosti a Sophii zbyla jen dáma v okruží. Obrátila se k portrétu. „Doufám, že jsem zrovna neurazila nikoho z vaší rodiny. Možná jsem podcenila způsob, jakým předkové lorda Courtneyho přišli k titulu. Jsem si jistá, že lady Drobná by mi poskytla spoustu podrobností.“ Uvědomila si, že se vybavuje s neživým předmětem, a raději se také odporoučela. Než se Sophie stihla seznámit s dětmi pana Maitlanda, poctila ji jiná návštěva. Do města přijel pan Beswick a Priscilla ho hned příští den přivedla do domu na Riverské ulici. Nejprve Sophii poslala vzkaz, jestli si na ně udělá čas. Cecilia s paní Fosterovou měly už tradičně v plánu procházku s přáteli do lázeňské dvorany, ale Sophie se omluvila a zůstala doma, aby přivítala Beswickovi. Přemítala, jestli se na ni pan Beswick nezlobí – vždyť mu za jeho zády naplánovala budoucnost, a teď, když jeho choť vystrčila drápky, považuje on sňatek za požehnání, nebo prokletí? Když Beswickovi vstoupili dovnitř, nepůsobil kdovíjak nadšeně, ovšem náladu mu nezkazila Sophie, ale nevytoužená cesta do Bathu, což nemohla vědět.
Ukázka elektronické knihy