SHARON KENDRICKOVÁ
„To bych také rád,“ pronesl důrazněji, než měl v úmyslu. „Jediné, co chci, je…“ Viděl, jak se jí sevřelo hrdlo a jak zjevně bojuje, aby našla správná slova. „Nerozrušujte se,“ pronesl měkce s náhlým soucitem, který překvapil i jeho samotného. „Nemusíme o tom mluvit právě teď.“ „Ale musíme. Potřebujeme to mít z krku. Jediné, co chci,“ pokračovala bezvýrazně, „je, abyste byl diskrétní – jak před, během, tak i po jakékoli aférce, do které se rozhodnete jít. Abyste mi v tom – promiňte ten výraz – nemáchal čumák.“ „To je opravdu výjimečné,“ vydechl Roman a projel se prsty vlasy, které už zaplaťpánbůh začínaly trochu růst. „Dáváte mi bianco šek na nevěru?“ Vypadalo to, že ho ani neposlouchá, protože měla pohled upřený na jeho ruku a on se přistihl, že vzpomíná na to, jak mu tiskla prsty k hlavě, když se přiblížilo její vyvrcholení a jak pak něco vzlykla ve svém rodném jazyce. Napadlo ho, jestli na to také teď myslí. Krucinál. Proč na to vůbec vzpomíná? Poposedl si na židli a byl rád, že tu erekci, jež se mu začínala rýsovat v kalhotách, zakrývá sněhobílý ubrus. V myšlenkách se rychle vrátil k původnímu tématu. Pokusil se představit si, jak by asi jiní muži v jeho postavení reagovali, kdyby jim jejich nastávající sdělila, že je ochotná přivřít oči, pokud jí někdy budou nevěrní. Jenže její slova v něm nevyvolala omamný pocit svobody – ve skutečnosti cítil pobouření a pomalu se probouzející hněv. „Proč, Zabrino?“ podivil se. „Máte snad v plánu totéž? Máte v plánu si vybírat milence jak na běžícím pásu a chcete, abych na oplátku byl také chápavý?“ „Samozřejmě že ne! Popravdě, nedokážu si představit, že budu někdy toužit po jiném muži než po vás.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510896
NOC S BODYGUARDEM
Roman chvilku jen seděl a díval se na ni, překvapený její otevřeností. Nebylo to poprvé, co mu nějaká žena něco takového řekla – a přesto ho to neiritovalo jako obvykle, spíš ho její upřímnost potěšila. „Chápu,“ pokývl hlavou. „Já bych samozřejmě dala ve svém manželství přednost monogamii, protože jsem viděla tu spoušť, kterou neustálé aférky s milenkami dokážou způsobit. Viděla jsem, jak to ničí vztahy.“ Odtrhla si kousek croissantu a zvedla ho k ústům, ale pak si to nejspíš rozmyslela a položila ho zpátky na talíř. „A když už jsme u toho – ještě jste mi neřekl nic o svých rodičích.“ Roman se okamžitě obrnil k obraně. „Tady není moc co povídat. O všem podstatném se psalo a jsem si jistý, že to víte. Nejspíš jste si to už všechno přečetla.“ Roman cítil, jak se mu stahuje hrdlo a v duchu proklel tu bolest, jakou může způsobit jedna jediná žena svým hloupým odchodem. Žádný div, že o tom nikdy nemluvil. Žádný div, že už před dlouhými lety tyhle vzpomínky zamkl na sedm západů. „Moje matka odešla, když mi byly tři roky, a už jsem ji nikdy neviděl,“ prohlásil hluše. „Otec se nikdy znovu neoženil.“ „Ale –“ „Ale co?“ skočil jí do řeči a snažil se nahradit hořkost, jež ho zahltila, studenou věcností. Připomněl si, že tohle je rozhovor, který povedou jen jednou a on ho co nejvíc zkrátí. „To jsou fakta, Zabrino. Nikdy jsem to nechtěl nějak blíž rozebírat, a nehodlám s tím začínat ani teď.“ Chvíli podmračeně zíral na černou tekutinu ve svém šálku, než znovu zvedl oči k ní. „A jelikož jsme k sobě nebývale upřímní, je tu ještě něco, co bychom měli probrat. Myslím, že oba potřebujeme vědět, kde si stojíme, co se týče rozvodu.“ Zabrina ztuhla, jeho slova ji zasáhla jako ostré 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510896
SHARON KENDRICKOVÁ
malé šipky. Měla by na tuto otázku být připravená, ale ke své smůle nebyla a ji náhle zaplavila nejistota. Domnívala se snad, že když bude takhle tolerantní v otázce jeho nevěry, tak Roman prohlásí, že bude jeho manželkou na celý život? Nějaká část její bytosti jako by tom snad dokonce toužila, protože se s ním – navzdory tomu, jak moc ji občas vyvádí z míry – cítí v bezpečí. Jako by ji Roman mohl ochránit před nástrahami okolního světa. Jako by se jí nemohlo stát nic zlého, dokud bude po jeho boku. Co ji nutí být tak iracionální? Zadívala se na své nedojedené mango a snažila se přijít na to, co se to s ní děje, ale bylo obtížné se v tom vyznat, hlavně proto, že moc nechápala, proč se její city k tomuto uzavřenému muži tak mění. Nebyl to jen ten úžasný sex ve vlaku – ačkoli to rozhodně byla ta nejúžasnější věc, jakou kdy zažila. Spíš to mělo co dělat s tím, jak se choval potom a s rozhovory, jež spolu vedli, kdykoli společně jedli. Mluvil s ní, jako by si byli rovni. Uvědomila si, že někdy je Roman stejně chápavý, jako byl „Constantin“. Cítila se s ním, jako by na jejích názorech opravdu záleželo. Jako by byla inteligentní bytost, jejíž slova je třeba vzít v úvahu. A tak se k ní nikdo předtím nechoval. Jenže to neznamenalo, že si může dovolit nechat se zlákat falešným pocitem bezpečí, protože ačkoli jeho postoj k ní může být někdy soucitný, jeho city k ní se nezměnily. Nic k ní přece necítí. Samozřejmě že si přeje promluvit si o případném rozvodu, protože je to relevantní. Tohle není rozhovor plný emocí, připomněla si hořce, ale praktická konverzace o budoucnosti. Tato monarchie je moderní a na světě už snad není královská rodina, kterou by nepoznamenal nějaký oficiální rozchod manželů. Rozvod už nebyl stigma – přinášel jen zlomené srdce, jak jí vyprávěla teta, která si tím sama prošla. Možná proto byla její 100 Ukázka elektronické knihy