MIRANDA LEE
„Bílou nikdy nic nezkazíš,“ poradil jí. Cestou k autu, kam si chtěli odložit nakoupené věci, než půjdou na oběd, si Ruby uvědomila, jak dlouho byla osamělá. Během posledních let potkala spoustu známých, ale nikdy si nenašla někoho skutečně blízkého. Na to se až moc často stěhovala. Sebastian byl po dlouhé době první člověk, který jí při nakupování dělal společnost. Bylo moc příjemné mít s sebou někoho, kdo jí dovedl poradit. V tu chvíli si Ruby vzpomněla na matku, a jak chodily nakupovat spolu. Jídlo. Oblečení. Kosmetiku. Cokoliv. Otec trousil poznámky o tom, že jsou k sobě připoutané. Myšlenka na otce ji naopak otrávila, proto raději začala rychle myslet na své bratry, kteří do jejího života vždycky přinášeli radost. Ale oni teď měli svoje životy. Nemohla po nich chtít, aby ulehčili její samotě. A totéž nemohla chtít ani po Sebastianovi. Jakmile se vrátí Georgia, zmizí z jeho domu i z jeho postele. Bezděčně si povzdechla. „Na co prosím tě myslíš?“ zajímal se Sebastian. „Ale, na nic důležitého,“ mávla rukou a rychle se usmála. Zamračil se, ale pak pokrčil rameny. „Jak chceš. Nebudu naléhat. Máš hlad?“ zeptal se, když zamkl auto. „Já tedy ano.“ „Ani ne. Ale docela ráda bych si dala kávu.“ Po cestě z kavárny procházeli okolo několika obchodů, když se najednou Sebastian zarazil. „Tyhle jsou přesně pro tebe,“ ukazoval na figurínu v nejbližší výloze oblečenou do červených šatů. Byly vážně omračující. Se zavazováním okolo krku, bez rukávů, se širokým páskem a nabíranou sukní – velmi krátkou nabíranou sukní. „Ty šaty přímo volají po vánočním večírku,“ podotkl Sebastian. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510884
TOUZE NEPORUČÍŠ!
„V těchhle šatech na tvůj vánoční večírek rozhodně nepůjdu,“ protestovala Ruby. „Nesmysl. Pojď si je vyzkoušet,“ přesvědčoval ji a tentokrát vzal její dlaň do své a jemně ji táhl do drahého butiku. Když se jich ujala mladá atraktivní prodavačka, Ruby, neschopná slova, nechala mluvit Sebastiana. „Ty červené šaty ve výloze,“ požádal. „Ruby by si je ráda vyzkoušela.“ „Hned to bude, pane,“ vyhrkla nadšeně prodavačka a spěchala je najít v Rubyině velikosti. „Vypadají draze,“ zašeptala Ruby Sebastianovi. „Celý obchod vypadá draze.“ „Zasloužíš si to, Ruby. Už žádné námitky. Já to platím. Můžeš to brát jako poděkování za to, co jsi udělala pro mou matku.“ Prodavačka jim donesla šaty a Ruby s nimi zmizela ve zkušební kabince. Seděly jí perfektně a vypadala v nich velmi sexy. Sebastian si zjevně myslel totéž. Zahořela touhou, když viděla, jak ji hltá rozpálenýma očima. Nemohla se dočkat, až budou doma. „Skvělé. Vezmeme si je,“ rozhodl Sebastian. Ruby mlčela, přestože šaty stály skoro tisíc dolarů. Měl pravdu, on si to mohl dovolit. Navíc se do těch šatů úplně zamilovala. Byly skvostné. Když zašla Ruby do kabinky, prodavačka ji následovala. „Máte štěstí, že máte tak štědrého manžela.“ Ruby poskočilo srdce. „Není to můj manžel.“ „Ach, omlouvám se. Takže přítel?“ „Něco v tom smyslu,“ připustila Ruby a usmála se. Copak jí mohla říct, že to nebyl ani přítel, ale její šéf a ona jeho tajná milenka? Prodavačka odnesla šaty a Ruby se oblékla. Dávala si na čas, prsty si pročesávala vlasy a hlavou se jí honily neodbytné myšlenky. Když konečně vyšla 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510884
MIRANDA LEE
z kabinky, Sebastian už zaplatil a v ruce držel balíček se šaty. Když vyšli z obchodu, Ruby se rozhodla mu říct, co se jí honilo hlavou. „Děkuji ti za ty úžasné šaty, Sebastiane. Ale vážně si je nemůžu vzít na tvůj vánoční večírek. Jsem tvoje hospodyně, ne hosteska.“ S podrážděným povzdechem se zastavil a otočil se k čelem k Ruby. „Na mém vánočním večírku nejsi ani jedno, Ruby. Tohle je večírek pro zaměstnance a ty jsi můj zaměstnanec. Georgia se vždycky vystrojila. Proč bys nemohla ty?“ „To jsem nevěděla.“ „Tak už žádné výmluvy, ano?“ „Dobře.“ „To jsem rád. Teď pojedeme domů. Když jsem tě viděl v těch šatech, napadala mě spousta věcí. Přísahám, že mě žádné tvoje výmluvy neodradí, aby s tebou nestrávil chvíli v soukromí.“ A zamířil k autu, aniž by počkal na její odpověď.
100 Ukázka elektronické knihy