98
c
.
b
.
l e e
•
m i n e c r a f t
–
z a p o m e n u t ý
s v ě t
Z trubky se vyhrnula špinavá voda a Ba klel, protože mu cákla rovnou do obličeje. „Zatraceně! Thanhu, ten klíč!“ „Co se to tady děje?“ Z chodby přiběhla teta Phuong, zastavila se u nich a překřížila ruce na prsou. „Ba spravuje odpad u dřezu,“ sdělil jí Tank. Teta zavrtěla hlavou a vzdychla. „Už zas? Takhle to dál nejde, zavolám instalatéra. Thanhu, postarej se, ať už s tím nic…“ Tank ji poslechl: klíč strčil do kapsy a celou bednu s nářadím odnesl a vrátil pod umyvadlo v koupelně, kam patřila. Potom zamířil do obývacího pokoje, lehl si na pohovku a poslouchal tetu, jak dává otci kázání. Zavřel oči. Později asi bude muset pomáhat s uklízením té pohromy, promluvit si s tetou Phuong a uklidnit ji, pak zase domluvit otci a postarat se, aby měl pořád co dělat. Tank zavřel oči. „Hej, Thanhu!“ Tank zaskuhral. „Hele, našla jsem ještě další šeříky, které jsi hledal. Chceš, abych ti je zasadila na zahradu?“ Tank udiveně zvedl obočí a podíval se na Viv. „Ty nechceš, abych s tebou šel na výzkumnou výpravu?“ Viv se zasmála. „No, chtěla jsem ti o to říct, až dáme do pořádku ten tvůj pozemek. Ale nikam nemusíme chodit, jestli se ti nechce… A udělala jsem něco, co by se ti mohlo líbit, něco jako větrnou zvonkohru! Chceš, abych ji dala do tvého světa?“ Tank se na Viv usmál a dovolil jí, aby ho i s notebookem odtáhla do svého pokoje a posadila vedle sebe. Překvapilo ho, ale hlavně potěšilo, když Viv nahrála jeho oblíbený svět, místo aby se připojila k serveru, kde se činili její kamarádi. Jeho hra běžela v kreativním módu, který sestra využívala, jen když vytvářela všemožné technické vymyšlenosti, jinak dávala přednost módu přežití a výzvám, jež tam na ni čekaly.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510865
99
c
.
b
.
l e e
•
m i n e c r a f t
–
z a p o m e n u t ý
s v ě t
Tank cítil, jak se uklidňuje a zlepšuje se mu nálada; trápení s nepořádkem v kuchyni, s Ba a celou rodinou, starost o Viv i nepříjemné pocity z toho, jak Žralok trvá na tom, že se musí Tank prosazovat – to všechno odvanulo, sotva se na displeji před ním rozevřel známý svět. S úsměvem kontroloval komplikovaný labyrint, co vytvořil ve své zahradě. Plánovat a budovat bludiště, to bavilo Tanka vůbec nejvíc. Doprostřed zasadil spirálovou věžičku, přidal spoustu větrníků a také potůčky s bublající vodou a malé legrační sošky, které měli návštěvníci vyhledávat. Vivianin avatár s vlasy růžovými jako žvýkačka šel labyrintem a jen několikrát nesprávně odbočil. Při téhle zábavě se snadno zapomnělo na čas a hráli dlouho do večera. Tank se jen na chvíli vymanil z kouzelného světa, aby se přesvědčil, že se Ma pořádně nají, než se vydá do práce, a pak se zase vrátil do hry. Vivian si byla jistá, že někde objevila pevnost, a tak brouzdali po celém světě a přecházeli tisíce bloků, aby ji našli, až už z toho byl Tank unavený. „Poslyš, Viv, co vlastně hledáme?“ „Vím, že to tady bylo. Zapsala jsem si to!“ Tank se podíval na zápisník, který měla Viv položený vedle počítače. Viděl spoustu souřadnic a u nich poznámky jako „Bezpečný dům 3“ nebo „divná džungle“ a „zvláštní skaliska“ a ještě další, naškrábané skoro nečitelným Vivianiným rukopisem. „A zapsala sis to tady, nebo někde jinde?“ Viv provinile sklonila hlavu. „Ech, no, možná to nebylo doma.“ Tank se zarazil a také trochu polekal. „Víš přece, že nemáš vycházet z komplexu, Viv!“ „Já vím! Já to vím! Ale minulej tejden, když jsem pracovala na tomhle světě, se zasekla wifina, a tak jsem šla dolů, jestli něco nenajdu ve staré počítačové laboratoři… Víš, že na některejch těch starejch křápech je nainstalovanej Minecraft?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510865
100
c
.
b
.
l e e
•
m i n e c r a f t
–
z a p o m e n u t ý
s v ě t
„Tahle hra už existuje dlouho, Viv. Takže na tom není nic divnýho.“ „Jo, ale i tak… Chvíli jsem hrála na jednom tom počítači a dařilo se mi a přísahám, že jsem fakt našla tu pevnost a zapsala její souřadnice. Asi jsem ten papír nechala dole v laboratoři.“ „Nechoď ven sama, Viv.“ Tank se na ni mračil, aby pochopila, že to myslí vážně, ale ona se jen zasmála. „Ostatní děti to dělají v jednom kuse. Koukej, je mi jedenáct, už nejsem malý děcko.“ „Ale ano, pořád jsi. Neměla bys chodit sama ven.“ Tank znervózněl, až se mu rozbušilo srdce, a neubránil se pomyšlení, co všechno se mohlo stát – Ma a teta Phuong jsou pořád v práci a Ba je věčně ztracený ve svém světě, takže on je jediný, kdo se o sestru může starat. „Proč nemůžu mít kámoše jako ostatní děti? Ty jsi tak hrozně nudnej. Pořád po mně chceš, abych trčela doma, a když jdeme v Minecraftu na průzkumy, není s tebou žádná zábava…“ „Ty jsi ale protivná! Půjdu najít ty tvoje souřadnice, jen… jen zůstaň doma. Hned se vrátím.“ „To už je lepší!“ Tank nespokojeně zafuněl. Bylo léto, na které se všichni ve škole tolik těšili; dělali plány, jak budou jezdit na pláž nebo do Disneylandu nebo s rodinou grilovat na zahradě nebo kdoví co. Škola znamená spoustu učení, které mu ale na druhé straně zabere hodně času, takže nemá kdy si dělat starosti o Viv, jenže teď měl času víc než dost a žádné nápady, čím by ji zaměstnal. Minecraft a YouTube jsou dobré, ale sestra po chvíli znervózní a chce něco víc. Začala dělat spoustu vychytávek z ruditu a učí se programovat, ovšem v tom s ní Tank nedokáže držet krok. Taky by o tom chtěla nějaké knížky, jenže nějakou dobu trvá, než na ně našetří. Tank ale věřil, že jakmile jí ty knihy opatří, zaměstná ji to natolik, že si ani neuvědomí, jak je pořád odkázaná jen na tenhle bytový komplex, zrovna jako on.
Ukázka elektronické knihy