Odhodila bobuli na zem a zamířila k dodávce. Než vklouzla za volant, zastavila se a prstem přejela po logu Bel Après na boku. Stále ji tížila spousta starostí, ale teď cítila, že z ní aspoň malá část té tíhy spadla. Když vyjela na dálnici, zamířila do Walla Walla. Bylo horké odpoledne a slunce stálo vysoko na obloze. Dobrý den pro zrání hroznů, říkala si. Odbočila k městu a pak ostře zahnula doprava, když uviděla poutač autobazaru. První krok, řekla si. To bylo vše, co musí dnes zvládnout. Jeden malý krok. Zítra udělá další. Jedině tak to překoná. Vystoupila z dodávky a rozhlédla se. S úsměvem se k ní blížil nějaký starší muž. „Dobrý odpoledne,“ houkl. „Hledáte nějaký nový svezení?“ Krátce se nadechla a také se usmála. „Ano. SUV nebo pick-up. Aby to mělo málo najeto a náhon na čtyři kola.“ O dvě hodiny později už byla hrdou majitelkou posledního modelu džípu. Když zaparkovala služební dodávku vedle kanceláří, odjela golfovým vozíkem k domu, kde si uvědomila, že vlastně neví, kdo ji zaveze do bazaru pro její džíp. Ona a Stephanie spolu v podstatě nemluvily a Rhys pracoval. Mimo rodinu Barcellonů neměla žádné přátele. S tím se bude muset vypořádat, ale ne teď. Jenom okamžik uvažovala, jaké má možnosti, a zamířila k domu Four. Šla dozadu a cestou minula větrnou zvonkohru a miniaturní kruh z kamenů. Zadní schody byly obložené ručně malovanými dlaždicemi. Mackenzie zaklepala a vešla. „Four, to jsem já,“ zavolala. „Jsem v kuchyni.“ Prošla špinavou šatnou a zastihla svoji švagrovou při odměřování mouky a cukru. Na lince stálo několik prázdných pánví na bochánky a misky plné čerstvých borůvek.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510817
Four se usmála. „Letos první. Ještě to chce pár dní, než budou úplně zralé, ale na pečení už jsou dobré. Potom přinesu bochánky.“ „Díky.“ Mackenzie se rozhlédla po kuchyni. „Potřebovala bych laskavost. Máš to rozdělané, nebo si můžeš tak na hodinku udělat pauzu?“ „Ještě jsem nezačala, takže jsem volná. O co jde?“ Four na sobě měla hezké letní šaty. Světlá splývavá látka byla potištěná duhami a jednorožci. Dlouhé vlasy měla stažené do ohonu a v uších se jí houpaly náušnice ve tvaru fazolí. Byla ze sourozenců nejmladší, obdařená uměleckým duchem a Barbaru doháněla k šílenství. Mackenzie ji měla vždy ráda a obdivovala její odhodlání být sama sebou bez ohledu na následky. Přestože Stephanie byla její nejlepší přítelkyně, s Four si byly také blízké. Mackenzie byla kmotrou jejích tří dětí. Chodila na školní představení a oslavy narozenin. První školní den doprovázela děti na zastávku autobusu. Co když je tohle všechno ztraceno? Co když tady nebude, aby Galaxy ukázala novou stuhu do vlasů, nebo si prohlédla ropuchu, kterou chytí Zeus? Four se nadechla, rychle přistoupila k Mackenzie a drtivě ji objala. „Dýchej,“ přikázala jí její švagrová. „Zhluboka dýchej. Nasaj vesmírnou esenci a vydechni to špatné.“ Mackenzie se nuceně zasmála. „Cením si aspoň toho objetí, když už ne rady. O čem to mluvíš?“ „Něco tě trápí. Povídej.“ „Rhys a já se rozvádíme.“ Připravila se na odsouzení, hněv, nebo že Four ucouvne. Její přítelkyně ji ale stále pevně držela a nabízela útěchu a teplo. „To mě mrzí,“ řekla Four nakonec. „Mě taky.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510817
Four poodstoupila a povzdechla si. „Mrzí mě to, ale nepřekvapuje mě to.“ „Proč?“ „Ani jeden z vás už dlouho nebyl šťastný. Nemáte mezi sebou žádné spojení. Nebojujete, protože to vyžaduje určitou míru vášně, kterou už nemáte.“ Mackenzie na ni zírala. „Tos mi to nemohla říct už před rokem?“ „Poslouchala bys?“ „Nevím. Možná.“ Four se usmála. „Rozhoduješ se, kdy chceš ty. Děláme to tak všichni.“ Přestala se usmívat. „Neodcházíš teď od něho, viď? Budeš mi moc chybět.“ Mackenzie potlačovala slzy. „Nechci odejít, ale nevím, jestli mám na vybranou.“ „Nemáš. Bel Après pro tebe není to pravé. Matka posledních osmnáct let využívala tvůj talent a snažila se ovládat tvoji duši. To nikdy nefunguje. Zasloužíš si mnohem víc.“ Four ji vzala za ruce. „Nezapomeň, že ať se stane cokoli, jsem tvá sestra a mám tě ráda. Vždycky ti budu nablízku a vím, že ty vždycky pomůžeš mně a mé rodině. Naprosto ti věřím.“ Byla to milá a uklidňující slova. Na těch pět minut se Mackenzie cítila milovaná. Jestli litovala, že se Stephanie nezachovala stejně, bude se muset přes to přenést. „Děkuji,“ řekla Mackenzie a poprvé za několik dní se nadechla z plných plic. „Není zač. S čím vlastně potřebuješ pomoct?“ Mackenzie se zasmála. „Teď ti asi připomenu tvoje děti. Potřebovala bych svézt.“ Stephanie přemítala, jestli se cítí stejně špatně, jak vypadá. Dva dny se nesprchovala a téměř nevycházela z ložnice. Teď 100
Ukázka elektronické knihy