nepřinese. Může to v tu chvíli znamenat slzy, ale já se nepodvolím. Že nemám soucit? Možná, ale v tu chvíli je má vůle nad slunce jasnější. A já nemůžu jinak. Nakonec mi ale Mirek řekl moc krásnou větu a za to si ho dodnes nesmírně vážím. Balil jsem si věci a on povídá: „Ať se stane cokoliv, u mě budeš mít dveře vždycky otevřené.“ Nevím, jestli tušil, co pro mě tehdy udělal. Dal mi jistotu. A s ní mi dodal i obrovskou sílu.
Miluju Guyho a není nic, co by nás rozdělilo.
Dodnes má Osmany k Mirkovi moc krásný vztah. Je a zůstane mu celý život vděčný za to, co pro něj udělal. Dal mu střechu nad hlavou, dal mu práci, dal mu lásku. A peníze. Živil ho a šatil, když bylo ouvej. Osmany s ním ale zůstat nemohl, nevěru odpustit nedokáže. Možná kvůli tomu, co zažil doma s otcem, nebo z mnoha jiných důvodů, ale pevný vztah a rodina jsou pro něj posvátné. Jsem vztahový kluk. Nenávidím střídání partnerů, které bývá u gayů časté. Sex je jedna věc, ale rodina druhá. Pro radost v jediné krátké chvíli přece nezničím mnohem cennější hodnotu. Nezničím si kvůli tomu život. Tak to vidím já. Láska je pro mě život. Neznám jeho jiný opravdovější smysl. Miluju Guyho a není nic, co by nás rozdělilo. Aspoň tedy myslím. Pokud se nezamiluje do mladšího a neodstěhuje se, jak to udělal můj táta. To říkám s úsměvem na rtech, nebojte se.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510668
Víte, já se sice narodil sám jako každý, ale nejsem tu proto, abych sám umřel. Já se hned po narození chytil něčí ruky. A tak to mám dodnes. Tomu věřím.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510668
Kapitola XIII Styděl jsem se, že jsem Kubánec
G
uy je přesvědčen, že Osmany má nad sebou jakousi – lhostejno, zda andělskou, nebo prostě klikařskou – ochranu. „Když je
Osmany úplně dole, dotýká se dna, objeví se někdo, kdo mu pomůže. Bylo to tak a je v jeho životě vždy. Ať to byla máma, přítel Mirek, mistr v továrně na pneumatiky, nebo někdo další,“ myslí si. Není to tak, že by na tuhle pojistku Osmany spoléhal, on neví, že přijde. Ale přijde. Byl to Mirek, kdo se postaral, aby mladý Kubánec mohl po roce 1989 zůstat v Praze. Přivedl ho do své domovské modelingové agentury a vyprosil mu práci. Tedy spíše potvrzení o ní. Tehdejší majitelka Czechoslovak Models, proslulá Milada Karasová, se na Mirkovu přímluvu odhodlala takový glejt vystavit. Stálo v něm, že Osmany Laffita pracuje jako choreograf. A on to skutečně nakonec dělal. Učil modelky pohybovat se po mole. Kde se to v něm vzalo, ví jen on sám. Nejdřív jsem tam dělal holku pro všechno. Vařil kafe a fungoval jako sekretářka. Pak jsem dostal šanci učit holky pohybu. Koneckonců Simona
99 Ukázka elektronické knihy