98
Znečištění v čistém vzduchu
1996 a 2016 překročen. Nejvyšší roční průměrné koncentrace jednotlivých PAU byly naměřeny v roce 2006, kdy koncentrace benzo[a]pyrenu byly 0,9 ng·m-3. Podobný vývoj koncentrací jednotlivých PAU jako na NAOK byl v období mezi roky 2006–2016 zaznamenán také na ostatních středoevropských lokalitách (ČHMÚ 2019a; EEA 2018). Jako hlavní zdroj PAU bylo na této pozaďové stanici identifikováno spalování uhlí a dřeva, a to zejména ve starých lokálních topeništích. Zdroje jednotlivých PAU se v dlouhodobém horizontu dvaceti let téměř nezměnily (Dvorská et al. 2012). To je patrně způsobeno téměř neměnným a stále vysokým podílem kotlů na tuhá paliva, využívaných v okolí hodnocené lokality. Tento podíl je přibližně 30 %, tj. více než dvojnásobek národního průměru (Modlík 2013). Většina z těchto topenišť jsou pak kotle starší konstrukce (tzv. prohořívací či odhořívací kotle), při jejichž provozu vzniká větší množství emisí PAU než při provozu kotlů nových (Horák et al. 2017). Z detailních analýz potenciální polohy zdrojů jednotlivých PAU pak bylo stanoveno, že hodnocená lokalita je ovlivněna jak místními zdroji PAU, tak regionálním, popřípadě dálkovým transportem těchto látek atmosférou. Dálkový transport pak probíhal zejména z nejvíce znečištěných oblastí střední Evropy, např. z Ostravska nebo polské části Slezska (Lhotka et al. 2019). Podobné závěry jako pro PAU byly na NAOK stanoveny také pro aerosolové částice (Pokorná et al. 2018; Schwarz et al. 2016; Holubová Šmejkalová 2018). V dlouhodobém vývoji koncentrací jednotlivých PAU byl mezi roky 2006–16 zaznamenán velmi pozvolný sestupný trend, a to jak v koncentracích průměrných, tak v koncentracích maximálních. Pokud však hodnotíme vývoj koncentrací mezi roky 1996 až 2016, podobný sestupný trend nenalézáme. Nejvyšších koncentrací PAU je každoročně dosahováno v chladné polovině roku, kdy jsou průměrné měsíční hodnoty 5krát až 6krát vyšší než koncentrace zjištěné v teplé polovině roku. Tento trend byl zaznamenán na řadě hodnocených lokalit, a to v České republice (Křůmal et al. 2013), Evropě (Rogula-Kopiec et al. 2015) i v dalších státech severní polokoule (Wang et al. 2019) a je způsoben jednak vyšší produkcí těchto látek (zejména z lokálních topenišť), jednak zhoršenými rozptylovými podmínkami panujícími častěji právě v chladné části roku (Tham et al. 2008). Koncentrace PAU zjištěné v chladných polovinách roku byly závislé zejména na intenzitě jednotlivých topných sezon (tj. na počtu dnů, kdy se topilo a na teplotě v těchto dnech), dále také na celkovém množství pevných paliv využívaných v malých zdrojích určených k vytápění domácností a na rozptylových podmínkách panujících v jednotlivých topných sezonách
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510513
Znečištění v čistém vzduchu
99
(Lhotka et al. 2019). Koncentrace jednotlivých PAU pak příliš nesouvisely s vývojem intenzity dopravy (hodnocené pomocí množství paliv využívaných v dopravě – Eurostat 2019) nebo s intenzitou průmyslové výroby (hodnocené pomocí indexu průmyslové výroby-IPI – Adámková 2015). To je patrně dáno tím, že většina PAU produkovaných v dopravě pochází z emisí poměrně nízkého množství automobilů. Měření z Prahy například ukázala, že až 50 % emisí PM pochází z provozu 5 % osobních automobilů (Skácel et al. 2018). Dále můžeme předpokládat, že nízká hodnota IPI zvýší tendenci k používání netypických paliv pro vytápění domácností (například domácího odpadu, odpadní biomasy nebo nekvalitního uhlí) (Braniš a Hůnová 2009), poté by naopak vysoká hodnota IPI mohla vést k nižším koncentracím PAU v ovzduší, a to naopak díky „čistšímu“ vytápění domácností. Hlavním důvodem zvýšených koncentrací PAU na pozaďových lokalitách ve střední Evropě je provozování zastaralých lokálních topenišť (EEA 2018). Česká republika se snaží tento stav dlouhodobě zlepšit, a to přijímáním celé řady opatření, např. vypisováním dotačních programů (MŽP 2009) nebo úpravou zákona o ochraně ovzduší (Zákon č. 201/2012 Sb.). Tato opatření by měla vést k výměně starých kotlů za kotle zplyňovací nebo automatické, které produkují nižší množství emisí (Horák et al. 2017). Z měření prováděných experty z Výzkumného energetického centra v Ostravě se však ukázalo, že pouhá výměna kotlů ke snížení produkovaných emisí ne vždy stačí. I nový kotel potřebuje správné nastavení a pravidelnou odbornou údržbu (Horák 2016).
6.4.5 SKLENÍKOVÉ PLYNY Je velmi pravděpodobné, že sledovaný nárůst průměrné globální teploty v druhé polovině 20. století je z velké části způsoben nárůstem koncentrací skleníkových plynů antropogenního původu, které významně překročily preindustriální hodnoty (Stocker et al. 2013). Proto je velká pozornost věnována měření koncentrací a lokalizaci zdrojů a propadů skleníkových plynů, mimo jiné pro vytvoření systémů ke kontrole a snižování emisí. Monitoring skleníkových plynů je často prováděn na vysokých stožárech, protože taková měření jsou reprezentativní pro rozsáhlejší oblasti díky minimalizaci vlivu mezní vrstvy a lokálních toků v atmosféře. Pro zvýšení reprezentativnosti měření jsou pak věže stavěny na pozaďových lokalitách, nejčastěji typu B/R.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510513
100
Znečištění v čistém vzduchu
V rámci ČR je měření koncentrací skleníkových plynů na vysoké věži prováděno na stanici Košetice, která je zahrnuta i do projektu ICOS. Konti nuálně jsou měřeny koncentrace CO2, CO, CH4, N2O, Hg a O3 (Dvorská et al. 2013).
6.5 Závěr Sledovat kvalitu ovzduší na pozaďových stanicích je výhodné vzhledem k jejich velké prostorové reprezentativnosti – i proto je nyní v ČR v provozu více než 100 pozaďových stanic monitorujících kvalitu ovzduší a vybrané pozaďové stanice jsou součástí i dalších monitorovacích sítí, jak příhraničních, tak i v rámci celé Evropské unie. Sledovány jsou především koncentrace atmosférického aerosolu ve frakci PM10 a PM2,5, oxidů dusíku, těžkých kovů, polycyklických aromatických uhlovodíků (benzo[a]pyren) a prekursorů troposférického ozonu, a to nejen v kontextu pozaďových stanic. Pokud vezmeme v úvahu všechny sledované atmosférické polutanty v celé ČR, tedy neomezíme se jen na pozaďové stanice, polutantem s nejvyšším počtem překročení imisního limitu zůstává přízemní ozon, který byl v letech 2017–2019 překročen na 56 % stanic, následovaný atmosférickým aerosolem (denní limit PM10 překročen v roce 2019 na 5 % všech sledovaných stanic, ČHMÚ 2020a). Jediný další polutant s překročeným (ročním) imisním limitem je oxid dusičitý, který je nadlimitní na dopravní stanici v centru Prahy. Limity pro oxid uhelnatý ani oxid siřičitý nebyly překročeny na žádné stanici.
Literatura Abdul-Wahab, S. A., Bakheit, C. S., Al-Alawi, S. M. 2005. Principal Component and Multiple Regression Analysis in Modelling of Ground-Level Ozone and Factors Affecting its Concentrations. Environmental Modelling and Software 20 (10): 1263–1271. ACTRIS. 2019. ACTRIS RI project (online). Dostupné z: https://www.actris.eu /Projects/ACTRISonESFRIroadmap/ACTRISRIProject.aspx. Adámková, H. Statistika & My (CZ). Prague CZSO 2015 (online). Dostupné z: https://www.statistikaamy.cz/2018/10/17/srovnavat-odvetvi-bylo-vzdy -atraktivni/.
Ukázka elektronické knihy