„Jako všechny ženy rodu Bachů,“ odsekla jsem a raději rychle změnila téma. „Mám rituál na přivolání démona, seznam přísad kuřidla a znám taky sigilu entity,“ uvažovala jsem nahlas. „Zahráváš si s ohněm.“ „To nepopírám. Jenže k rituálu vyvolání démona Radošťovi použili oběť nejvyšší...“ „Oběť sloužila k vytvoření trhliny v Závoji a k přechodu do našeho světa. Nyní je démon zde a rituál Radošťových ti bude k ničemu.“ „Hm. Tak najdu a přivolám schránku.“ „To by vážně mohlo vyjít. V tom případě potřebuješ něco osobního od schránky, kterou si démon označil. Ehm… od té ženy, do které se převlékl. Dokážeš ji vůbec najít?“ „Snad ano. Zavolám Markovi, ten by snad mohl… Ovšem, jak z ní vypudím démona?“ „Na exorcismus je zapotřebí kněz, ale mohla bys zkusit kouzlo osvobození z moci zla.“ Teta mi nadiktovala slova zaříkání. Znělo spíše jako modlitba. „A bude to fungovat?“ „Hm. Není to sice ideální řešení a pořád je to riskantní, ale podle mě by to mohlo vyjít. Nejdřív ale najdi vhodnou past na démonovo spoutání a udržení v kruzích. A taky musíš promyslet, jak ho nadobro zneškodníš nebo pošleš zpět do sféry, odkud přišel.“ „V tom bude největší potíž.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510509
„Možná bys mohla použít magický kámen, který démona polapí a navěky uvězní.“ „Měsíční kámen?“ zeptala jsem se, ale přitom mě napadlo, že ten je přece jen legendou. „Ne, dítě, nejmocnějším krystalem k zahánění démonů je křišťál. Symbolizuje světlo na Zemi.“ „To by šlo. Křišťál v Praze určitě seženu.“ „Musí být přírodní, velmi čistý, velký asi jako kočičí hlava a s dokonale vybroušenými plochami.“ „Takže bude dost drahý,“ povzdechla jsem si. „Taky bys mohla užít Zrcadlo vyhnanství,“ nakousla Klára opatrně. Měla na mysli jedno z velmi nebezpečných zrcadel v podkroví sídla Bachů. „Já tam vážně nepojedu, teto.“ Neměla jsem náladu dohadovat se s prababičkami, a i kdybyste mě zabili, nedokázala jsem se přenést přes letité spory. „Dítě nešťastné, vždyť už jsi dost stará na to, abys měla konečně rozum. Nevážíš si toho, co máš!“ „Zkusím si poradit bez prababiček a bez sídla Bachů. Moc ti děkuju za všechny rady, Kláro. Brzy se zas ozvu,“ řekla jsem honem a zakryla zrcadlo hedvábným přehozem dříve, než teta stačila něco namítnout. Vyvedla mě natolik z míry, že jsem se o mámině dopise zapomněla zmínit.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510509
KAPITOLA 10 – ADAM BACH Kukačky odbily šest hodin ráno. Nemělo už smysl chodit do postele. Dala jsem si sprchu, kotel kafe a šlohla Elišce z ledničky dva energeťáky. Do práce jsem dorazila nevyspalá a mrzutá. V polední
přestávce
jsem
zatelefonovala
vazebnímu
úředníkovi z oddělení výkonu trestu. Můj táta měl návštěvy povolené jen dvakrát do měsíce, ale když jsem naléhala, úředník souhlasil s mimořádnou návštěvou. Vězně nebylo možné v hradeckém nápravném zařízení na Pouchově kontaktovat přímo. Před rokem tam došlo k vraždě spoluvězně, a proto zostřili veškerá bezpečnostní opatření. Vězeňská služba navíc měla oprávnění k odposlechu a pořízení záznamu hovoru. Dva pádné důvody, abych za tátou zajela osobně. Po práci jsem se cítila jako mátoha. Kopla jsem do sebe další C4 Explosive bez cukru a zamířila k dálnici. Praha se zalykala horkem a ve vyhřáté škodovce bez klimatizace jsem měla strávit dvě krušné hodiny. Svlékla jsem si sako a odložila je na sedadlo spolujezdce. Potila jsem se tak, že se mi letní šaty přilepily na tělo. V rádiu
sice
hlásili
ochlazení
a přeháňky,
ale
navzdory
předpovědi nadále panovalo úmorné vedro. Krátce po osmnácté hodině jsem dorazila do okrajové čtvrti Hradce Králové, kde se nacházela věznice. Po nebi se valila oblaka a vše naznačovalo, že meteorologové měli přece jen pravdu. Už aby sprchlo. Oblékla jsem si zmačkané sako a vydala se k bráně. 100 Ukázka elektronické knihy