Den třetí Světlo a stín
Máme za sebou velký kus cesty. Otevřelo se před námi úžasné království čáry a její nekonečné mnohostrannosti, dramatičnosti a schopnosti vyprávět. Naučili jsme se vnímat svět v souvislostech. Naučili jsme se hledět i na inverzní prostory, na to, co není, a oceňovat kvalitu a význam těchto prostor. Další kapitola nás provede pohádkovým lesem světel a stínů. Zjistíme, co tvoří náš prostor a jeho hloubku. Uvědomíme si, co jsme dosud chtěli vidět, jaká světla a stíny jsme byli ochotni vpustit do svého životního prostoru. Objevíme své vlastní vnitřní naladění: jemnou melodii tichých tónů nebo důrazný kontrast silných akordů. Sami se rozhodneme, které stránky vnímání chceme posílit. Jestli se ztišíme a poprvé v životě začneme vychutnávat nepatrné rozdíly odstínů, nebo naopak jestli se konečně zbavíme strachu a omezení a necháme scénu ozářit jasnými reflektory, které však vrhají také temné stíny. Toto nové dobrodružství, podpořené čárou a inverzními plochami, nám na naší cestě ukáže další neznámé části jinak známého světa.
Práce první: seznámení s materiálem Třetí den stojí před námi zcela nový úkol – i když jsme v druhém dni vnímali celkové plochy a prostory, používali jsme stále jen čáru, a tedy tužku. Třetí den rozjasníme naši kresbu světlem a stíny a naučíme se používat další dva nové výtvarné materiály – grafitovou tuhu a plastickou gumu. Nejprve si na papír připravíme šedě zatónovanou plochu. Ulomíme si kousek grafitové tuhy (asi 4 až 5 cm), naplocho s ní přejíždíme po papíře a celý ho zatónujeme. Papír nemusí být tmavý až do krajů, můžeme na něm nechat nepravidelný bílý rámeček. Tuhu můžeme (ale nemusíme) rozmazat prstem. Někdy na papíře vznikne dokonce zajímavý vzor, to když má podložka plastickou strukturu. Neměl by být však moc výrazný. Pokud se tak stane, položíme výkres na silnější vrstvu hladkých papírů a vzor rozmažeme, zjemníme. Důležitější je přece jen to, co na papír následně nakreslíme. Už se chci do toho pustit, ale nemám grafitovou tuhu. Tak si poraďte jinak. Ořežte obyčejnou tužku a papír zatónujte tuhou z tužky. Nebo si měkkou tužkou hustě vyčmárejte na kousku papíru malou černou plošku, ušpiňte si na ní prst a papír zatónujte. Podklad nebude tak tmavý, jako když ho zatónujete přímo grafitovou tuhou, ale na kreslení je také vhodný. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510487
79. Využití světel a stínů, Portrét, Martina H.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510487
Jako model si vezmeme něco velice jednoduchého – například krabici papírových kapesníků nebo krabičku od sirek. Tentokrát je důležité, aby byl model správně osvětlen – ideální je pro praváky světlo zleva nahoře, pro leváky zprava nahoře. Světlo by nemělo svítit do očí a mělo by přicházet pouze z jednoho směru. Na zatónovanou plochu budeme kreslit neobvyklým nástrojem – plastickou gumou. Trochu se s ní seznámíme: dá se tvarovat jako modelína, dá se trhat na kousky. Velice dobře nám poslouží jako kreslicí nástroj: kousek gumy utrhneme, vytvarujeme do špičky a kreslíme s ním jako s tužkou. Nebo kreslíme přímo celou hranou gumy – to využijeme třeba právě při kreslení rovných čar. Plastická guma funguje jinak než obyčejná guma na tužku – přichytává na sebe částečky grafitu, takže s ní můžeme po zatónované ploše lehce poťukávat, a tím plochu ještě jemněji tónovat. Pokud se v tomto případě něco nepovede, není problém plochu znovu zatónovat, a zkusit objekt nebo čáru nakreslit znovu. Použijeme stejnou techniku, kterou jsme zatónovali celé pozadí. Úkolem této první práce je především seznámení se s novými materiály. Přesto využijeme všechno, co jsme se dosud naučili – čáru, inverzní plochy, poměřování poměrů. Dnes si navíc všímáme světel a stínů a snažíme se je vyjádřit právě za pomoci plastické gumy na zatónovaném podkladu. Vyzkoušíme si to.
Úkol: Nakreslete krabici papírových kapesníků Na kresbách na této straně upozorníme na některé chyby a vysvětlíme, čeho si v této fázi práce všímat. Na obrázku 80 vidíme, že mezi vrchní stranou krabice a stranou vlevo je bílá čára a dokonce z každé strany má ještě jednu tmavou čáru. Tento jev se opakuje i na dalších místech této práce. Jedná se o typickou chybu začátečníků – student nakreslí nejprve obrysy předmětu a potom se soustředí zvlášť na každou jeho plochu. Ve skutečnosti je tato čára – hranice mezi dvěma různě nakloněnými plochami – tvořena jen a jen rozdílem mezi tmavou a světlou plochou. Světlo a stín se setkávají a na jejich hranici vnímáme čáru. Podíváme se na levou stranu krabice na obrázku 81. Je tvořena jedním bílým a jedním černým trojúhelníkem. Oko potom vnímá tuto stranu jinak, jako otevřenou krabici. V tomto případě je třeba, aby student pečlivě vnímal plynulý přechod od světla ke stínu a také jej tak vyjádřil. Vrchní strana krabice už je pojata správně. 100 Ukázka elektronické knihy