Alex Brownová
deset velmi strmých schodů. Annie je počítala, když na ně opatrně našlapovala. Noha ji stále ještě trochu bolela a nebyla úplně stabilní; nechtěla klopýtnout a porazit Kristen, která šla první. Ocitly se v něčem, co vypadalo jako sklep. Vysoko ve zdi na úrovni ulice bylo malé obdélníkové okno s mřížemi, kterým sem pronikaly sporé paprsky světla. „Je tady hrozná tma,“ přejela Kristen baterkou kolem dokola sklepní místností s holými, cihlovými zdmi. „Představ si být tu uvězněná…“ pronesla přiškrceným hlasem. Kromě pár starých kusů nábytku tu nebylo nic k vidění – kovový rám postele v rohu, malý stolek, pár skládacích židliček a nějaké prázdné lepenkové krabice. Rozpadající se římsa nad cihlovým krbem sloužila jako odkladiště pro pár starých knih. „Jo, je to tu trochu stísněné,“ souhlasila Annie. Ani si nechtěla představovat, že by byla zamčená na tak malém místě jako tohle. „Je to ale perfektní schovka,“ namítla Kristen a namířila světlo na těžké dveře. „Nikdy bychom neodhalily, že tu ta místnůstka je, kdyby Maggie nechtěně neotevřela ten tajný vchod.“ „To máš pravdu. Slyšela jsem o tom, jak se lidé za války schovávali – pamatuju si, když jsem před lety pomáhala synovi Johnnymu s úkolem z dějepisu, probírali zrovna německou okupaci Francie za druhé světové války.“ „Páni, to je zajímavé,“ Kristen se rozšířily oči zvědavostí. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510478
Pohlednice z Paříže
„No, ale podle toho, jak to tu vypadá, to bude jen sklad,“ pokrčila Annie rameny a vzala do ruky jednu knížku, která byla psaná ve francouzštině. Při jejím prohlížení zjistila, že je to publikace pro děti, s malebnými ilustracemi medvídků na pikniku. „Měla Beatrice děti?“ zajímala se Kristen a vzala do ruky další knížku. „Nemyslím si. Předpokládaly jsme, že ne. Já a Joanie. A proto zřejmě tohle všechno přenechala jí. Proč by to dělala, kdyby měla děti, kterým by tohle všechno mohla odkázat? Teď už by byly staré a měly vlastní děti. Takže Beatrice by měla vnoučata, nejspíš i pravnoučata, pokud by to tak skutečně bylo. A kdyby existovali nějací živí příbuzní, nenapadli by její poslední vůli? Copak právě to rodina nedělá, když dědictví připadne někomu cizímu? Nejsem si úplně jistá, ale ve filmech to tak bývá.“ Annie vrátila knihu zpátky na římsu. Obě ženy se na chvíli zamyslely. „Možná se odcizili! Nebo se prostě všichni nesnášeli. Rodinné vztahy bývají vrtkavé. Poznala jsem to na vlastní kůži,“ Kristen přeskočil hlas. Odložila svůj mobil na římsu vedle telefonu Annie, aby si mohla knížky lépe prohlédnout. „Chadovi rodiče se mnou už ani nepromluví. Jednou se dokonce otočili a radši se vydali jiným směrem, když mě zahlédli vycházet z Macy’s na Páté avenue. Jako by to byla moje chyba, že se manželství rozpadlo. To on mě podváděl, jejich syn, ten hajzl, který to všechno zničil.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510478
Alex Brownová
„Jak dlouho jste byli manželé?“ zeptala se Annie jemně. „Pět let. Všechno se změnilo, když nevyšel poslední pokus o umělé oplodnění,“ hlesla Kristen bezvýrazně a její hlas lehce zakolísal. „Najednou se všechno zvrtlo a Chad začal hrát ty svoje hry. Jeho přítelkyně je teď těhotná, věřila bys tomu? Umělé oplodnění. Po tom všem, čím jsme si prošli, když jsme se pokoušeli založit rodinu…“ Odmlčela se. „No, ať se mu daří, nakonec bude mít svou šťastnou rodinku. Proto jsem musela vypadnout. Sejde z očí, sejde z mysli, nebo tak něco.“ „To je mi moc líto,“ dotkla se Annie jemně její paže. Byla překvapená a trochu dojatá, že se jí nová kamarádka zcela otevřeně svěřuje s tak osobní záležitostí. Když se včera sbližovaly nad ošatkou pečiva a sklenkou červeného, o ničem takovém se nezmínila. Možná to bylo tím šerem, tím stísněným prostorem, ve kterém se octly a který dodával okamžiku na intimitě, jako u zpovědi. A tak Kristen nebylo zatěžko ukázat i zranitelnější stránku své jinak nebojácné, nezdolné osobnosti. „Jo, čert to vem. Ale že mě jeho rodiče ignorovali… to zabolelo.“ Kristen se zhluboka nadechla a s ještě větší odevzdaností si povzdechla. „Vím, jaké to je. Markova rodina – rodina mého exmanžela – se zachovala úplně stejně. Jeho rodiče se mi od rozvodu už skoro vůbec neozvali. To bolelo hodně. Upřímně řečeno to bylo na všem asi to nejtěžší,“ svěřila se Annie, „pro děti taky 100 Ukázka elektronické knihy