„Milé dítě, tvoje nervy musí být dost rozhozené. Čeho se bojíš?“ „Není mi moc dobře, teto. V noci je tu takové ticho, že mě vyděsí i ten nejmenší zvuk.“ Nastala další přestávka ticha. Bylo už po deváté hodině, když uslyšely, jak se otevřely a zase zavřely zadní dveře. Turlington spěšně vešel do salonu, jako by měl nějaký důvod, proč se chtěl co nejdříve vrátit k dámám. K překvapení obou se náhle posadil do rohu tváří ke zdi a vzal do ruky noviny, aniž by na ně vrhl pohled nebo pronesl jediné slovo. „Je Joseph na faře v bezpečí?“ zeptala se slečna Lavinia. „Jo,“ odpověděl krátkým, nevrlým tónem, stále bez rozhlédnutí. Slečna Lavinia to zkusila znovu. „Slyšel jste pískání, když jste byl venku? Natalii to v tomhle tichu docela vyděsilo.“ Po chvilce mlčení zabručel: „Asi můj pastýř, píská na svého psa.“ Znovu se otočil a ponořil se do novin. Slečna Lavinia pokynula neteři a významně ukázala na Turlingtona. Po jednom neochotném pohledu na něj Natalie unaveně položila hlavu tetě na rameno. „Chce se ti spát, drahoušku?“ zašeptala stará dáma. „Jsem tak neklidná, tetičko – nevím proč,“ zašeptala Natalie. „Dala bych celý svět za to, abych mohla být v Londýně a slyšet, jak kolem projíždějí kočáry a jak si lidé na ulici povídají.“ Turlington náhle upustil noviny. „Co je mezi vámi dvěma za tajemství?“ zavolal hrubě. „O čem si šeptáte?“ „Chceme vás nerušit při čtení, to je všechno,“ řekla chladně slečna Lavinia. „Stalo se něco, co vás rozrušilo, Richarde?“ „Proč si to k čertu myslíte?“ Stará dáma se urazila a dala to najevo tím, že už nic neřekla. Natalie se přitiskla blíž k tetě. Hodiny v tichu pokoje odtikávaly minuty
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510187
jednu za druhou s bolestnou zřetelností. Turlington náhle odhodil noviny a opustil svůj kout. „Buďme dobří přátelé!“ vybuchl s neohrabaným dojmem veselosti. „Tohle není žádný Štědrý večer. Pojďme si povídat a být družní. Nejdražší Natalie!“ Hrubě Natalii objal kolem ramen a svou silou ji odtáhl od tety. Smrtelně zbledla a snažila se vyprostit. „Trpím, je mi špatně – nechte mě na pokoji!“ Byl k jejím prosbám hluchý. „Cože, takhle se chováš ke svému nastávajícímu manželovi? Copak nemůžu dostat polibek?“ „Ne,“ odpověděla. Jednou rukou si ji přitiskl blíž a druhou ji chytil za hlavu a snažil se k ní přivinout své rty. Bránila se s vrozenou nervozitou, kterou má v záloze i ta nejslabší žijící žena, když je rozhořčena. Napůl rozhořčená, napůl vyděšená Turlingtonovou hrubostí se slečna Lavinia zvedla, aby zasáhla. Za okamžik už by měl místo jedné ženy dvě, když hluk za oknem náhle přerušil tento hanebný zápas. Na štěrkové cestičce, která vedla mezi zdí domu a zahradním trávníkem, se ozvaly kroky. Následovalo klepnutí – jediné slabé klepnutí, nic víc – na jednu ze skleněných tabulí. Všichni tři se zastavili. Ještě chvíli nebylo nic slyšet. Pak se ozval silný náraz, jako by venku něco spadlo. Pak se ozvalo zasténání, pak další interval ticha – dlouhé ticho, které už nebylo přerušeno. Turlingtonova ruka klesla z Natalie. Přitáhla se k tetě. Instinktivně se na něj podívaly v přirozeném očekávání, že se ujme vedení při pronikání do záhady toho, co se venku stalo. Ovšem obě ženy s hrůzou zjistily, že je podle všeho ještě více zaskočený a bezradný než ony.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510187
„Richarde,“ řekla slečna Lavinia a ukázala na okno, „tam venku se něco děje. Podívejte se, co to je.“ Stál bez hnutí, jako by ji neslyšel, oči upřené na okno, tvář oživlou hrůzou. Ticho venku bylo znovu přerušeno; tentokrát voláním o pomoc. Z Natalie se ozval výkřik plný hrůzy. Hlas venku – divoce se zvedající a pak náhle zase utichající – nebyl jejím uším úplně cizí. Odhrnula závěs. Hlasem a rukou vyburcovala tetu, aby jí pomohla. Obě zvedly těžkou mříž z objímky, otevřely okenice a okno. Veselé světlo z místnosti proudilo na tělo zuboženého muže, ležícího na tváři. Vyběhly ven a obrátily nešťastníka na záda. Natalie mu zvedla hlavu. Její otec! Tvář měl potřísněnou krví. Na holé hlavě, vysoko nad uchem, byla vidět rána, strašná rána. Podíval se na ni, jeho oči ji poznaly, než jí znovu omdlel v náručí. Ruce i šaty měl pokryté skvrnami od hlíny. Musel urazit kus cesty; v tom strašném stavu zajisté nejednou klopýtl a upadl, než došel k domu. Sestra mu otřela krev z obličeje. Jeho dcera ho horečně vyzývala, aby jí odpustil, než zemře – neškodný, mírný, dobrosrdečný otec, který jí nikdy neřekl křivého slova! Otci, kterého podvedla! Vyděšené služebnictvo spěchalo do pokoje. Jejich příchod probudil jejich pána z neobyčejné otupělosti, která se ho zmocnila. Byl u okna dřív, než se k němu lokaj dostal. Oba dva zvedli sira Josepha a odnesli do pokoje, kde ho položili na pohovku. Natalie klečela vedle něj a podpírala mu hlavu. Slečna Lavinia zastavila kapesníkem stékající krev. Služebné přinesly prádlo a studenou vodu. Muž spěchal pro lékaře, který bydlel na druhé straně vesnice. Natalie,
Ukázka elektronické knihy