98
p e t r a m a r t i š k o vá
•
v ů n ě l éta
Přesně jsem věděla, kdy se vrátil domů Dam. Bylo půl druhé ráno. Sáhla jsem po mobilu.
Letty Zajímá mě jen jedno: Proč? Dam Je to největší debil, jakýho znám. Letty Zdá se mi to, nebo poslední dva roky je debil každej kluk, kterej se na mě podívá? Dam Přeháníš. Nechci, abys naletěla nějakýmu kreténovi. Na tom není nic špatnýho, že tě chráním. Letty Tak s tím laskavě přestaň! Taky ti nekecám do výběru holek, a že jsou to většinou… no nic, jdu spát. Čau Dam Letty, počkej!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510181
99
p e t r a m a r t i š k o vá
•
v ů n ě l éta
Dam Dobře, omlouvám se. Dam Letty, jsi tam? Dam Letty? Dam Letty?! Dam Sakra
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS510181
100
Helsinky
R
áno nás vezl na letiště taťka, ale jako na potvoru mamka zapomněla na stole desky se všemi potřebnými dokumenty k mistrovství a letenkami. Takže jsme na letiště dorazili s půlhodinovým zpožděním. Nevadilo mi to, aspoň si naši v tom chaosu a spěchu nevšimli mých nateklých očí a obřích kruhů pod nima, které se mi nepovedlo zamaskovat ani půlkou korekční tyčinky. Na letišti panoval pořádný zmatek. Rodiče se loučili se svými dětmi, zároveň odevzdávali mamce bezinfekčnost a řešili detaily našeho letu i pobytu v Helsinkách, takže se mi úspěšně dařilo se Damovi vyhýbat, aniž by to někdo zaregistroval. Když jsme se konečně dostali do letadla, hnala jsem se dovnitř, abych si sedla vedle někoho jiného. Zaparkovala jsem i s věcmi u Tamity, ale Dam mě beze slova popadl za ruku a odtáhl o několik sedaček dál. Do zavazadlového prostoru nad našimi hlavami hodil můj i svůj batoh a galantně mě pustil k oknu. „Proč jsi mi to neřekla?“ zeptal se přímo a vyčítavě se na mě podíval. „Co přesně máš na mysli?“ „Ty moc dobře víš, co mám na mysli.“ „To, že ze mě udělala holka, kterou miluješ, tu největší ubožačku pod sluncem?“ „Tak zaprvé ji nemiluju a za druhé jo, přesně to mám na mysli! Proč jsi mi to neřekla?“ „A není to jedno?“
Ukázka elektronické knihy