zaplatíme! Útulek nemůže pořád fungovat ve ztrátě, Rachel. Víš přece, jak máme tenhle měsíc napjatý rozpočet – nejen tenhle měsíc, ale poslední půlrok. A musíme si najít dalšího lékaře na záskok místo Dana…“ „Pojistka to nepokryje?“ „Občas se mi nechce věřit, že jsi dřív pracovala v obchodním oddělení. Ne, nepokryje.“ „Ale měla by! Byla to nehoda! Ale hlavně – nám jde jen o peníze. Není to pro nás ani zdaleka tak hrozné jako pro Jeannie. Nedokážu si ani představit, čím teď prochází. Ty jo?“ „Já ty dvě věci nesrovnávám. Jen ti říkám, že nedokážu takhle…“ Ozvalo se lusknutí prsty. „… vyčarovat několik tisíc liber. Pro dvacet psů. Dvacet, Rachel.“ „Ach bože, neluskej prsty, Georgi. Víš, že ten zvuk nesnáším…“ Ozvala se salva luskání. Jeannie bylo trapné poslouchat, ale zároveň byla ráda, že tohle slyší, protože Rachel i George byli příliš zdvořilí na to, aby se jí upřímně svěřili. Samozřejmě že Danova nehoda má vliv na jejich podnikání. A ona žije v jejich domku a neplatí nájem… „Jde přece jen o očkování a kastraci,“ říkala právě Rachel a znělo to, jako by se rozhovor už počtvrté nebo popáté točil okolo téhož. „Jenom. Jenom. Ne. Dřív sis dokázala na provoz útulku sehnat peníze. Můžeš se poohlédnout po dalších možnostech.“ „Georgi…“ „Nezkoušej na mě žádné Georgi. Nemám na to náladu, Rachel.“ Jeannie napínala uši, aby zaslechla Rachelinu odpověď, ale manželé popošli o kus dál. Předklonila se, ale ne tak daleko, aby ji mohli zahlédnout. V tu chvíli ucítila, jak se její paže dotklo něco studeného. Vypískla a uskočila zpátky. Stála za ní Rachelina kolie. Jeannie polekaně mrkala. Jak se k ní 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509667
dokázal Gem přiblížit, aniž si ho všimla? Nehybně stál a upíral na ni zvláštní světle modré oči. „Geme? Geme? Kam jsi utekl?“ Jeannie nechtěla, aby sem Rachel po pěšině přišla a uvědomila si, že je Jeannie poslouchala. Raději vyšla zpoza rohu. Pes ji následoval a tiše ji směroval k domu. Z druhé strany právě přicházela Rachel. Rázovala tak rychle, že do Jeannie málem vrazila. „Ach, Jeannie!“ Odhrnula si vlasy z tváře a po zápěstí se jí svezlo několik stříbrných náramků. Rachel byla na první pohled vykolejená. Oči měla potemnělé a zklamané a její nos vypadal ještě přísněji než jindy. „Je všechno v pořádku?“ „Jo, jen jsem…“ Jeannie střelila pohledem po mohutném muži v kostkované košili. Rázoval stejně rychle jako Rachel, ale opačným směrem. George. Teď už chápala, po kom je Fergus tak vysoký. George několika vzteklými kroky došel k domu, odemkl auto 4×4, hodil dovnitř tašku, nastoupil a odpíchl se z místa tak rychle, že se za vozem zvedla metelice štěrku. „Než jsem poznala George, nesetkala jsem se s nikým, kdo takhle vztekle řídí,“ poznamenala Rachel. „Strašně ničí pneumatiky. Tuším správně, že jsi slyšela naši výměnu názorů? Omlouvám se. Chtěli jsme si to vyříkat dál od psů. Nemají rádi zvýšené hlasy.“ „Neposlouchala jsem.“ Rachel zavrtěla hlavou a pokynula Jeannie, aby ji následovala do útulku. „Nebyla to ani tak hádka. Spíš jeho přednáška.“ Otevřela dveře do kanceláře, kde byla všechna štěňata stafíka vzhůru a v krabici lezla jedno přes druhé. „Mluvili jsme o těchhle psech a on si dupnul. Řekl, že za ním mám přestat chodit jako do nějaké podělané banky. Ať prý zvednu zadek a vydělám trochu peněz – pro změnu. Cha! To se mu povedlo,“ zamumlala si pro sebe. „Žijeme v mém domě…“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509667
„Můžu ti nějak pomoct?“ „Možná jo.“ Rachel vytáhla ze skříňky dva hrnky a zapnula varnou konvici. „Chci říct… ne že bychom nesháněli peníze. Ve městě máme charitativní obchůdek a George pořád zapomíná, že jsme na jaře uspořádali výstavu psů. Vydělali jsme si tím na kastrace na celý rok. Jenže letos šly ceny o dost nahoru. V létě se ve městě koná karneval, takže bude těžké v dohledné době něco uspořádat. Lidi mají svoje závazky. A my potřebujeme peníze hned.“ Pohlédla dolů na štěňata a ve tváři se jí objevil bolestný výraz. „Jsi v pořádku?“ zeptala se jí Jeannie. „Viděla jsi hrozné věci, viď?“ Rachel vydechla a pokrčila rameny. „Pořád to mám před očima. Od té chvíle bych chtěla dělat o tolik víc!“ Jeannie si dřepla ke krabici a štěňata jí začala očichávat prsty. Jejich matka pospávala poblíž. Gem zůstal stát u dveří, držel se daleko od štěňat, ale pozoroval je. Když k nim Jeannie natáhla ruku, Gem strnul, jako by ve vzduchu vycítil její pohyb. Voda začala vřít a Rachel sáhla pro krabičku čaje. „Už jsem ti vyprávěla Gemův příběh?“ zeptala se mnohem klidněji. „Ne.“ „Patřil Dot. Odkázala mi Gema spolu s domem a útulkem. Nějací pejskaři ho našli jako štěně. Někdo ho spolu s jeho sourozenci strčil do tašky a nechal venku v mrazu. Přinesli je sem Dot, bláznivé milovnici psů, a ona je vypiplala vedle kamen. Gema si vybrala pro sebe – nebo si možná on vybral ji – a pak na ni dohlížel až do její smrti. Když jsem sem před deseti lety přišla a cítila jsem se stejně ztracená a osamělá jako on, začal Gem dohlížet na mě. Myslím, že ho o to Dot požádala.“ Jeannie vzhlédla. Překvapila ji silná emoce v Rachelině hlase. „Nebyla jsem na tom dobře,“ pokračovala. „Ale o tom ti povím až jindy.“ 99
Ukázka elektronické knihy