Issuu

Pavel Siostrzonek

v Norsku.30 S jistotou víme, že jeho poslední evropskou zastávkou bylo Švédsko. Ve Stockholmu mu bylo 17. března 1941 vydáno imigrační vízum a 27. dubna se Guttmann vylodil v New Yorku.31 Není nikterak překvapivé, že se na počátku svého newyorského života Guttmann pohyboval v prostředí těch, kteří s ním sdíleli osud středoevropského levicového emigranta. Již krátce po příjezdu navázal přátelství se Stanislavem Budínem, bývalým šéfredaktorem Rudého práva, vyloučeným z KSČ na počátku roku 1936.32 Pravděpodobně už v roce 1941 Guttmann začal navštěvovat Karla Augusta Wittfogela, proslulého sociálního vědce a sinologa a v neposlední řadě bývalého člena KPD. Autor Wittfogelovy intelektuální biografie píše: Ještě před vstupem Spojených států do války – a až do pozdních čtyřicátých let – se Wittfogel často ve svém bytě setkával se skupinou socialistů a bývalých komunistů. Pravidelně docházeli Robert Rindl, pocházející z Německa, a Josef Guttmann, který pocházel z Československa; občas byla přítomna také Ruth Fischerová. […] Na jedné ze schůzek [… Guttmann] četl text „Je Sovětský svaz novou třídní společností?“.33 Právě na tuto schůzku do prostorného manhattanského bytu s velkou knihovnou a výhledem na řeku Hudson přivedl německý marxistický ekonom Günther Reimann svého přítele, marxistického psychologa Henryho (Heinze) Jacobyho, který ve svých pamětech napsal: Dorazil sem i Josef Guttmann, nazývaný Pepík, dříve spolu s Kalandrou předák levé opozice pražských komunistů. […] Jakmile začal mluvit, člověk obdivoval jeho jasnost a pronikavost. Rozvíjel interpretaci Sovětského svazu jako třídního státu. Řízení a kontrola se staly soukromým vlastnictvím v rukou vládnoucí třídy.34 30

G. L. Ulmen, The Science of Society: Toward an Understanding of the Life and Work of Karl August Wittfogel (Haag – Paříž – New York: Mouton Publishers, 1978), s. 267. 31

Viz seznam pasažérů-cizinců, kteří připluli na lodi Chiriqui z Cristóbalu (Panamské průplavové pásmo) přes San José (Kostarika) a Havanu do New Yorku: https://heritage.statueofliberty.org/ show-manifest-big-image/czoxOToiMDA0ODc5ODQ1XzAwMzM0LmpwZyI7/2, https://heritage. statueofliberty.org/show-manifest-big-image/czoxOToiMDA0ODc5ODQ1XzAwMzM1LmpwZyI7/2. Budín se ve svých pamětech zmiňuje o „dobrodružné plavbě rybářskou lodí“, která Guttmanna přivezla ze Švédska „někam do Střední Ameriky“. Budín, Jak to vlastně bylo, s. 348. 32

Ibid., s. 348–350.

Ulmen, The Science of Society, s. 267.

Henry Jacoby, Davongekommen. 10 Jahre Exil 1936–1946. Erlebnisse und Begegnungen (Frankfurt nad Mohanem: Sendler Verlag, 1983), s. 120.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509634

Josef Guttmann o Sovětském svazu

Guttmannův rozbor sovětského systému se velice zamlouval nejen Wittfogelovi a Jacobymu, ale velký dojem udělal také na tehdejšího redaktora Partisan Review Dwighta Macdonalda.35 Tento marxistický novinář a kulturní kritik, který se tehdy již rozešel také s americkým ortodoxním trockismem a v roce 1943 i s Partisan Review, začal od února 1944 spolu se svou manželkou Nancy vydávat časopis politics, jeden z vrcholů americké levicové žurnalistiky. Na jeho stránkách se měly objevit příspěvky C. Wrighta Millse, Daniela Bella, George Orwella, Victora Sergeho, Nicoly Chiaromonteho, Paula Matticka, Mary McCarthyové či první americké překlady Alberta Camuse a Simone Weilové. Už sám výčet jmen naznačuje, že Macdonald dodržel své předsevzetí z úvodu prvního čísla: „vytvořit na levici myšlenkové centrum, které by bylo otevřené všem druhům radikálního myšlení“.36 Časopis úspěšně plnil také další vytčený úkol. Dokázal za pěnou denních událostí identifikovat dlouhodobé trendy,37 což je vlastně návod na „nesmrtelnost díla žurnalistického“, pokud mají přispěvatelé náležitou teoretickou průpravu a nebojí se nemilosrdné kritiky stávajících poměrů. Macdonaldova politics tak dodnes zůstává podnětnou četbou.38 Tehdy nesamozřejmým cílem časopisu byla interdisciplinarita a v případě amerického časopisu také programová otevřenost Evropě; vždyť v New Yorku tehdy žilo mnoho vynikajících evropských intelektuálů, kteří mohli přispět hlubší reflexí evropských událostí a obohatit časopis poněkud odlišným způsobem myšlení. Politicky byl časopis vymezen jako demokraticko-socialistický; hlavní myšlenkový přístup měl být marxismus, „pojímaný jako analytická metoda, nikoli jako soubor dogmat“.39 V prvním čísle Macdonald vyložil také své osobní politické názory. Stejně jako Gutt mann, i on považoval Sovětský svaz za „novou formu třídní společnosti založenou na kolektivním vlastnictví výrobních prostředků“.40 Válku pokládal za střet soupeřících imperialistických velmocí, a třebaže jasně rozlišoval mezi „demokratickým kapitalismem“ a fašismem, soustřeďoval svoji pozornost na příležitosti, jež by otevíraly cestu skutečnému socialismu: „Válka představuje vrcholnou krizi třídní společnosti; za těchto okolností, stejně jako v dobách míru, nepotřebuje vládnoucí třída podporu ovládaných.“41 Guttmannovy názory, reprodukované Budínem, se podle všeho poněkud lišily: přál si vítězství Spojenců, ale zároveň dobře tušil, že vliv SSSR a komunistické strany na československou politiku mu ztíží návrat domů.42 35

Ibid., s. 121–122.

Dwight Macdonald, „Why politics?“ politics 1 (1944), č. 1 (únor), s. 6.

Ibid.

V iz jeden příklad za všechny: Dwight Macdonald, „The Bomb“, politics 2 (1945), č. 9 (září), s. 257–260. 39

Macdonald, „Why politics?“, s. 7.

Ibid.

Ibid., s. 7 a 8.

Srov. Budín, Jak to vlastně bylo, s. 347 a 350.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509634

Pavel Siostrzonek

Macdonald zařadil Guttmannovu studii „Sovětský svaz – nová třídní společnost“ hned do druhého a třetího čísla politics.43 Jak jsme už zmínili výše, zcela z ní vymizel jakýkoli pozitivní hodnotící soud o „pokrokovosti“ sovětského společensko-ekonomického systému (či výrobního způsobu, máme-li použít přesnější termín). Guttmann hovoří jen o instrumentálních přednostech takového systému při válečné mobilizaci ekonomických zdrojů a pracovních sil. Důvod této změny jistě nespočívá jen v tom, že „pokrokovost“ SSSR odmítal také Macdonald; spíše se domníváme, že to byla válka sama, která vyvrátila myšlenku, že by bylo možné odvozovat pokrokovost z pouhého rozvoje výrobních sil. Ve velmi pozoruhodném poválečném článku pro český sociálnědemokratický týdeník Cíl 44 se Guttmann skrze polemiku s pracemi Jamese Burnhama v podstatě snažil obhájit možnost socialismu – a víru v neodvratnost socialismu a víru v neodvratný pokrok pokládal „ve věku světových válek, totalitních režimů a atomových pum“ za věc minulosti.45 Studie „Sovětský svaz – nová třídní společnost“ představovala jakýsi základní kámen, na němž si Guttmann během svých dalších amerických let vybudoval pověst odborníka na SSSR a východní Evropu. S drobnými kráceními, asi editorskými, byla znovu publikována ve velmi dobře sestavené antologii Verdikt tří dekád (1950),46 která zahrnovala i mnoho levicových kritických textů o SSSR, počínaje už Luxemburgovou a Kautským. Guttmann se k tématu povahy sovětského společensko-ekonomického systému vrátil ještě o několik let později v reakci na anglický překlad článku Léona Bluma, jehož vláda lidové fronty se kdysi na stránkách Proletáře stávala častým terčem kritiky. Nyní se však Guttmann zaměřil na vyvrácení teorií státního kapitalismu,47 dodnes velmi živých.48 Některé Guttmannovy výhrady proti pojetí sovětského systému jako státně kapitalistického se již objevily v jeho velké studii, avšak zde jsou vyloženy podrobněji. Zdůrazněna je absence podstatných znaků kapitalistického výrobního způsobu: kapitál je naprosto koncentrován v rukou jediného vlastníka, a tudíž chybí konkurence a neplatí již zákon hodnoty; chybí vztah ceny zboží k hodnotě; chybí rozdělení výrobních 43

Peter Meyer [Josef Guttmann], „The Soviet Union: A New Class Society“, politics 1 (1944), č. 2 (březen), s. 48–55, č. 3 (duben), s. 81–85.

Jan Prošek [Josef Guttmann], „Marxism na ruby čili Burnhamova machiavellistická theorie revoluce“, Cíl 3 (1947), č. 3, s. 40–42, č. 4, s. 54–57. 45

Ibid., s. 57.

Peter Meyer [Josef Guttmann], „The Soviet Union: A New Class Society“, in: Julien Steinberg (ed.), Verdict of Three Decades: From the Literature of Individual Revolt Against Soviet Communism, 1917–1950 (New York: Duell, Sloan and Pearce, 1950), s. 475–509. 47

Peter Meyer [Josef Guttmann], „Reply to Leon Blum“, Modern Review 1, červen 1947, s. 317–320. Pracujeme se shrnutím Marcela van der Linden, viz Western Marxism and the Soviet Union, s. 148–149. 48

Teorie státního kapitalismu vynikajícím způsobem na stránkách Kontradikcí vyložil Petr Kužel. Viz „Státní kapitalismus“, Kontradikce 2 (2018), č. 1, s. 239–259.

10 0

Ukázka elektronické knihy