Zatím. Jakmile bude vědět, že toho kluka čapli, nebudu mít už důvod jít k ní přespat. Příští dva dny strávím v práci a až se vrátím, bude po všem. Tyler bude zpátky doma. Tohle byla moje poslední noc s ní. Snažil jsem se, aby mi zklamání nezkazilo náladu a já tak nezničil tu krátkou chvilku, co nám zbývala. „Jasně. Ale nemůžu najít Uber,“ řekla s pohledem upřeným na displej. „Nejbližší je od nás dvacet tři minut. Asi zrovna zavírají bary.“ „Tak si vezměte moji corollu,“ řekla Sloan a tiskla si Brandonovy ruce na hrudník. „My jsme sem jeli oběma auty, abychom tu byli včas. Tak prostě pojedu domů s Brandonem.“ Kristen zavrtěla hlavou. „Tu věc já řídit nebudu.“ „Já to zvládnu,“ řekl jsem. „Můžu řídit cokoli.“ „Vážně?“ Kristen se na mě významně podívala. „Ha ha. Dej mi klíčky. Zítra jdu do práce. Nepil jsem nic kromě šampaňského při přípitku.“ Sloan mi podala klíčky a rozloučili jsme se. Sloan se chovala divně. Objala Kristen a držela ji o chvilku déle, než by bylo normální, ale v Kristenině tváři jsem nedokázal nic přečíst. „Kam se pojedeme najíst?“ zeptal jsem se cestou na parkoviště do klapání Kristeniných rudých jehlových podpatků. „Tacos. Vím o místě, kde mají otevřeno dlouho do noci.“ Musel jsem se usmát. Vždycky věděla naprosto přesně, co chce jíst. Nebyla z těch žen, co vám udělají přednášku na téma „mně je to jedno“ a potom odmítnou každý návrh, který předložíte. Minulý týden jsem jí to řekl a ona na to, že o tom, co si dá k večeři, přemýšlí už u snídaně. I to jsem na ní miloval. Miloval jsem na ní hodně věcí. Když jsem jí otevřel dveře od auta, příšerně zavrzaly. Sloanina corolla vypadala jako ze šrotiště. Byl to totální vrak. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509423
Dveře na straně řidiče byly zaseklé a musel jsem použít svaly, abych je otevřel. Nastartoval jsem, ale jen tak tak, a z parkoviště jsme vyjeli se skřípáním řemenů. Kristen ukázala, abych odbočil doleva. Podíval jsem se na ni. Byla dnes večer tak nádherná. Jemné tóny zlaté barvy ve vlasech, hloubka jejích očí, skvěle padnoucí šaty. Musel jsem se donutit vrátit pohled na silnici. „Mezi tebou a Sloan je všechno v pořádku? Strávily jste dost dlouhou dobu na záchodě.“ „V pohodě.“ Dívala se z okénka. Nechtěla mi o tom povídat. Tak jsem to nechal být. „Jo, zapomněl jsem ti něco říct,“ váhavě jsem změnil téma. Obrátila se ke mně a já měl pocit, že jsem jí v očích zahlédl smutek – nebo únavu. „Říct co?“ „Dneska večer už se mě zbavíš. Když jsi byla pryč, přišel tvůj soused odnaproti a dotáhl svého syna. Ukázalo se, že ten kluk se svým kamarádíčkem kradli tátovi z lednice pivo a chodili ho pít na tvou zahradu. Snažili se dostat do tvého domu, protože doufali, že tam budeš mít něco tvrdšího. Dobrá zpráva je, že jsi vyhrála kluka, kterého jeho táta donutí, aby ti příští měsíc sekal trávu.“ Díval jsem se na ni a zdálo se mi, že v její tváři čtu něco jako zklamání. Zklamání. Bylo možné, že by to cítila stejně jako já? Existovala možnost, že nechce, abych odešel? „Aha. No, jsem ráda, že je záhada vyřešená a ty jsi zase volný,“ pronesla. „Můžu být upřímný?“ odmlčel jsem a zvažoval, co říct. „Rád jsem s tebou trávil čas.“ To bylo nejvíc, co jsem se odvážil říct, abych neměl pocit, že překračuji hranice. „Taky jsem s tebou ráda trávila čas,“ řekla tiše. Mlčení mezi námi tížilo jako skála. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509423
Proč jsem měl pocit, že se rozcházíme? Vlastně to tak svým způsobem bylo. My dva, jak jsme do teď fungovali, jsme už byli minulost. Až k ní v pondělí přijdu, budu se muset seznámit s Tylerem. Potřást mu rukou. Uvidím je spolu. Nemyslím si, že to zvládnu. Vážně. Budu Kristen muset dát výpověď. Budu jí pomáhat, než někoho najde, ale pak už se kolem ní přestanu motat. Místo, kam mě zavedla, byl pojízdný stánek. Stál na prázdném parkovišti v nejomšelejší části Los Angeles pod chabě svítícími lampami na popraskaném asfaltu, ze kterého se drala tráva. Napadlo mě, jak rád bych teď u sebe měl pistoli. Za plotem byly postavené stany a pouliční lampa nad vchodem už jen blikala. „Víš jistě, že chceš jíst tady?“ zeptal jsem se, když jsem vypnul motor a rozhlížel se kolem. Nelíbilo se mi, co vidím. Domy s rozbitými okny, zdi počmárané graffiti. Do takových míst jsme často jezdili na výjezdy. Nikdy nic dobrého. Pobodání, předávkování – znásilnění. „Proč? Nemusíš podélně parkovat. Co máš za problém?“ Odfrknul jsem si. „Vážně? Takže kdyby se tu muselo podélně parkovat, nejedla bys tu? Rozhlédni se kolem.“ „Mají tu nejlepší tacos ve městě,“ řekla a odepla si pás. „A nepředstírej, že umíš parkovat podélně. Oba víme, jaký jsi řidič.“ Zubila se na mě. K autu se vrávoravě blížil starý bezdomovec, který předtím seděl opřený o plot. „Ne. Jedeme,“ rozhodl jsem a otočil klíčkem v zapalování. Auto vydalo slaboučký zvuk, který jsem ale neměl čas zpracovat, protože Kristen otevřela dveře a vystoupila ven. „Do prdele,“ zamumlal jsem a rychle vyrazil za ní. Zabouchl jsem dveře, které se ale nedovřely úplně, ovšem já neměl čas to řešit. Bezdomovec už byl skoro u auta a Kristen... mu šla naproti? 100
Ukázka elektronické knihy