SHANNON McKENNA
Usmála se. „Ani ty nevypadáš zle. Ten smokink ti vážně sluší.“ Společně zamířili dolů po schodech. Téměř na konci schodiště spatřili Harolda. Mířil k nim a vedle něj cupitala mladá žena, která do něj byla zavěšená. Vysoká bruneta s nepřehlédnutelným výstřihem a pohledem upřeným přímo na ně. Moment, tu přece zná. Jmenuje se Lydia a je to architektka ze San Franciska. Seznámili se tam při práci na projektu Magnolia Plaza, prožili spolu krátký románek, ale od té doby, kdy se před šesti měsíci vrátil domů, se jí už nikdy neozval. Přesněji řečeno už si na ni ani jednou nevzpomněl. Harold směřoval přímo k nim, o tom nebylo pochyb. Do nosu ho uhodila vůně Lydiina parfému. Těžká, omamná vůně. Přesně taková, jakou ho omámili tenkrát na večírku u Sobela. Cítil, jak mu na čele vyrašily krůpěje potu. „Ahoj, Drewe,“ pozdravila ho Lydia až příliš sladce. „Vypadáš skvěle, jako vždycky. A nejspíš máš spoustu práce, že?“ Potřeboval chvíli, aby se vzpamatoval. „Ahoj, Lydie,“ vypravil ze sebe nakonec. „Tohle je moje snoubenka Jenna Somersová.“ „Lydia už ví, že je to tvoje snoubenka,“ ujistil ho Harold. „Teď už rozhodně. Ale zajímavé je, že jsem o Jenně neměla ani ponětí, když jsi byl loni v San Francisku. Lydiin hlas se nesl široko daleko. Rozhodně ses nechoval jako někdo, kdo právě našel svoji životní lásku.“ Lydia se podívala na Jennu a lítostivě pokrčila rameny. „Ach ten Drew.“ „Omluvíte nás? Musíme se pozdravit i s ostatními.“ Drew nasměroval Jennu pryč od nich. „Ještě si promluvíme,“ volal za nimi Harold. „Sedíme u stejného stolu. Můžete si s Lydií zavzpomínat na staré časy. Nebude to báječné?“ Harold jen stěží potlačoval škodolibý úsměv. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509283
MUSÍŠ SE OŽENIT!
Drew vedl Jennu a konečně se mu podařilo dostat je oba dál od Harolda a jeho nové známosti. Lydiin parfém již přesto aktivoval paměťové buňky jeho čichu a on se stěží dokázal nadechnout. Svět se mu začínal točit před očima, zvuky splývaly v jeden, jako tenkrát na večírku. „Co se děje?“ dožadovala se Jenna. „Je ti něco?“ Jenna mu tiskla paži a vypadala opravdu vystrašeně. „Jsi úplně bledý? Co to s tebou je?“ Vdechl do sebe její vůni medu a lučního kvítí a trochu se mu ulevilo. Zhluboka se nadechl a potom ještě jednou. „Myslím, že jsem měl nějakou alergickou reakci na Lidiin parfém,“ pronesl první výmluvu, která mu přišla na jazyk. Ale v podstatě byla pravdivá. „Já měla nejspíš alergickou rekci na Lydii jako celek. Jsou s Haroldem pěkně jedovatá dvojka. Už je ti líp?“ „Líp,“ ujistil ji. To bylo jedině dobře, protože se ocitli v sále s architektonickými modely staveb, na kterých se jako firma během své dlouhé historie podíleli a dav kolem je sevřel ve svém pevném objetí. Byli zde architekti, stavebníci, konstruktéři, významní místní podnikatelé, politici, novináři a s těmi všemi si musel potřást rukou a prohodit pár zdvořilých frází. Snažil se působit naprosto normálně, a když mu docházely síly, Jenna za něj zaskakovala, jak jen mohla. Konečně se všichni přesunuli do hlavní jídelny, kde se měla podávat slavnostní večeře a pronášet nekonečné oslavné řeči a projevy. Než dorazili ke stolu, všichni již byli na místech a nespouštěli z nich oči. Zdálo se, že stali středobodem večera. Harold a Lydia na ně již čekali a upírali na ně své studené pohledy. Lydiin parfém na něj ihned zaútočil neztenčenou silou jako zásah otravným plynem. Snažil se ho nevnímat a byl Jenně vděčný, že se posadila vedle Lydie a přenechala mu své místo. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509283
SHANNON McKENNA
„To vaše poslední vystoupení na YouTube stálo opravdu za to,“ pronesl Harold na úvod. „Ten divoký polibek, tanec tělo na tělo. Všechno tak úžasně spontánní, že?“ „Opravdu jsi tak bezstarostná exhibicionistka?“ zajímala se Lydia a obrátila se na Jennu. „To v tobě probouzí Drew? To se ti ani nedivím. Se mnou to bylo stejné. Ten člověk dokáže ženu přimět, aby pro něj udělala cokoli.“ „Promiň, Lydie, ale nejsem si jistá, že vím, o čem přesně mluvíš.“ „Jenom nás tak zajímalo,“ převzal štafetu Harold a lascívně se na ni usmál, „jestli vás to oba tak vzrušuje, že se na vás celý svět dívá, když si to prakticky rozdáváte na parketu. Vzrušuje vás to?“ Drew vyskočil a udeřil pěstí do stolu. Skleničky na něm se převrátily, stejně jako židle za jeho zády. Víno z rozlitých sklenic vyšplíchlo a Lydia se snažila ochránit své šaty. „Dávej pozor, ty nemehlo!“ zasyčela, ale Drew jí nevěnoval pozornost. Místo toho se vztekle obrátil na svého bratrance. „Co to mělo znamenat?“ dožadoval se. Harold se spokojeně ušklíbl, když celý sál ztichl a všechny oči se upíraly jediným směrem. „Překvapuje mě, že jsi mě vůbec slyšel. Připadáš mi zase mimo. Trochu opatrně s tím vínem, Drew? Nebo už zase bereš ty antihistaminika nebo ještě něco silnějšího?“ „Slyšel jsem moc dobře, co jsi říkal,“ ohradil se Drew. „A už nikdy s ní takhle nemluv.“ „Jen jsem tvé snoubence skládal poklonu. Té vaší žhavé aférky je plný internet. Člověk ji těžko může přehlédnout, i kdyby chtěl. Tak se tady nechovej jako pračlověk.“ „Skládej si poklony, komu chceš, ale mou snoubenku z toho vynech.“ 100 Ukázka elektronické knihy