„Byla zničená tím, že byl Aaron zabit. Věřila mu a byla mu oddaná celou svou duší. Skláněla se nad jeho mrtvým tělem. Upřímně to vlastně bylo poprvé, co jsem ji viděla brečet,“ přiznala a odmlčela se. „Byla silná, nezlomitelná, neporazitelná, nejmocnější démonka, která kdy existovala. Vstala a vyzvala Kreinema na souboj, samozřejmě že to nepřijal, byl by blázen, kdyby ano. Neměl proti ní šanci. Poslal na ni své nejlepší muže. Ze začátku je porážela a vypadalo to, že se ubrání. Ale potom to Kreinem už nevydržel, vždy byl netrpělivý, vše chtěl mít hned. Tak v ten správný okamžik využil znovu své azrylové dýky, nestačila jeho výpadu uhnout a pořezal ji na ruce. Dozajista by umřela, protože rány způsobené azrylem neumí démoni vyléčit. Musela se co nejrychleji dostat na povrch a najít někoho, do koho by se mohla vtělit její duše, aby si zajistila přežití. Problém byl v tom, že Kreinem nechal uzavřít clonu, která je kolem podsvětí, aby jej chránila. Víš, co myslím, prošla jsi jí taky. Nechtěl, aby se dostala ven z naší dimenze. Potom clona pod nátlakem praskla. Nikdo neví, jestli ji prorazila a dostala se na svět, nebo jestli podlehla zranění a rozplynula se při pokusu projít skrz,“ utichla a mně bylo jasné, proč do mě vkládá tolik naděje. Hledá ji asi už dlouho, ale na základě toho vyprávění, jsem si upřímně myslela, že neměla moc nadějí přežít. Ale odkud pak pocházely ty divné sny a představy, které mi poslední dobou nedaly klidu. To mi nedávalo smysl. „Jasně a potom jí Kreinem prohlásil za mrtvou. Pasoval se vládcem a zavedl nový pořádek,“ začalo mi to být jasné a vůbec se mi to nelíbilo. Moje pozice v tom všem nebyla nejlepší. Nedokázala jsem si utřídit myšlenky. „Přesně tak, a my jsme měli dvě možnosti, buď zemřít nebo se podvolit,“ řekl zkroušeně Lucius. „Ti seshora o tom nevěděli?“ podivila jsem se, když mi došlo, že tak velká věc jim přece nemohla uniknout. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509236
„To víš, že věděli, ale oni se nám do našeho systému nepletou a my se nepleteme zase do jejich,“ řekla Arien unaveně a mě přišlo šílené, že by spolu nevycházeli. Potom bylo ticho. Nepříjemný klid zavládl mezi námi. Nefoukal ani vítr, všude jenom holá skála a pochodně na stěnách, které prosvěcovaly všudypřítomnou temnotu. Nastalé ticho přerušili až dva démoni. „Rada rozhodla, pojďte s námi, jste očekáváni,“ nařídil první a druhý nám jen věnoval důležitý pohledl. Všichni tři jsme se zvedli a šli za nimi. Měla jsem náladu pod psa. Jestli jsem Charlotte, tak to je opravdu něco. Až se to dozví mamka, tak mě radši zabije sama, abych se dostala do nebe, než abych zůstala navždy v podsvětí jako démon. Bude lepší, když se to nedozví. Stejně by mi jako vždy nevěřila. Myslela by si, že si zase vymýšlím, a poslala by mě na další sezení k psycholožce, které by bylo na nic jako ta předchozí. Došli jsme ke zdobeným dveřím a jen, co se otevřely, tak jsme vešli. Seděli tam kolem stolu Kreinem, Dante a pár dalších démonů. „Posaďte se,“ vyzval nás jeden démon, který seděl na židli u pravého okraje. „Ty ne, Luciusi. Ty můžeš počkat venku!“ přikázal Kreinem. Lucius se rozhlédl po démonech, zatvářil se nadmíru nesouhlasně, ale otočil se a pomalu vyšel ze dveří, které se samy za ním zavřely. „Andreo, jak rád tě zase vidím, měl jsem strach, že by ti naše dlouhá porada mohla snad ublížit,“ řekl falešně Kreinem a bylo vidět, jak ho mrzí, že jsem v pořádku. „Neříkej, já si myslela, že čekáš na to, až natáhnu bačkory, ale musím tě zklamat. Mám příliš tuhý kořínek,“ řekla jsem potěšeně a přistoupila ke stolu. „Opravdu?“ zeptal se Kreinem. „Myslím, že to by stačilo. Jak jste rozhodli?“ vmísila se Arien, která se postavila hned vedle mě. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509236
Ani jednu z nás nenapadlo, že bychom si sedly. „Rozhodli jsme, že ji můžeš vyzkoušet, jestli chceš, ale máš na to jen dva týdny,“ řekl Kreinem. „Cože? Dáváš mi jenom dva týdny? To se nedá stihnout,“ rozčilovala se Arien a sledovala všechny rozzlobeným pohledem. „To je naše konečné rozhodnutí,“ uzavřel Kreinem a ušklíbl se nadmíru potěšeně. „Dobrá, ať je tedy po vašem. Odcházíme,“ zavelela Arien a podívala se na mě. ChytIla mě za ruku a táhla mě ke dveřím. Rozrazila je zjevně silou mysli, protože se jich ani nedotkla, a klusala chodbou pryč. Běžely jsme chodbami. Potkaly jsme cestou Luciuse. „Jen dva týdny!“ vyhrkla Arien a běžela dál, aniž se zastavila. Běžela jsem, co mi nohy stačily. Dorazily jsme k vrátnému. Faustus se na nás zle podíval. „Máš povolení ji odtud odvést?“ „Neotravuj, Faustusi!“ okřikla ho Arien s nezájmem. Šly jsme k bráně, která z vnitřní strany měla taky nápis na dveřích. Arien k němu přistoupila a zvedla ruku. Nápis zazářil a dveře se otevřely. Přede mnou se znovu rozprostřela rudá clona. Arien jí rychle prošla a protáhla mě s sebou, protože mě neustále pevně držela za ruku. Clona zavířila, já na vteřinku zase pocítila ten úžasný hřejivý pocit, a pak jsem byla zase v té vstupní místnosti, kde jsem si pěkně nabila. „Teď se uvolni, jdeme zpátky mezi lidi,“ řekla mi Arien. Vzdychla jsem a podívala se nad sebe na holou skálu, zase jsem se společně s Arien rozplynula a prošla ohnivou clonou z démoní dimenze. Opět mnou prostoupila palčivá bolest. Tentokrát jsem nevykřikla, ale stálo mě to velké úsilí. Potom jsme rychle stoupaly vzhůru. Letěly jsem závratnou rychlostí. Najednou se vše zastavilo a mně byla příšerná zima. Byla jsem přímo před naším domem. Jak nerada jsem ho 100
Ukázka elektronické knihy