káru,“ zavřel téma pro tu chvíli Kuba. Když se pak podíval na Frantu, ten už spal. Důkladně si rány omyl a ty největší si nechal ošetřit, nevypadaly už tak zle. Jen boule a hematomy ještě vyrostly. Měl štěstí v neštěstí, nevyrazili mu zuby a boxery minuly oči a krk. „Zítra se to všechno probudí a bude to víc bolet. To vím z fotbalu. Když jsem po faulu soupeře odkulhal do šatny, večer už jsem skákal na záchod po jedné noze a ráno jsem se na tu zraněnou nohu nepostavil ani náhodou. Každá rána to maso rozmačká, do potrhaných tkání vyteče krev a tkáňový mok, oteče to. Pak jsem nikdy neměl botu, do které by se noha vešla. Musel jsem si vzít tátův nejrozšmajdanější škrpál. Pomůže ledování a octanový obklad, ale na obličeji by si to musel sám držet. A ten octan dost nepříjemně smrdí. Nachystáme mu na zítra octanovou mast a sáčky s ledem. Ať si mast natáhne na ty boule a modřiny a ten led aspoň na chvilku. Pak se může zahrabat do deky a zase se ohřát.“ „Budu s ním, nebude muset nic jiného, než dojít si na záchod a do koupelny. Asi mu okopali i nohy. Ale na břiše neměl nic a zlomeninu nemá.“ „Táta celý život říkal, že obraženina bolí víc, než zlomenina. A je to pravda. Kdyby to bolelo moc, v lékárně je ibuprofen. Ale pozor, po jídle a maximálně tři tablety za den, je to čtyřstovka. Bude mít možná problém kousat. Ať jí jenom to, co pokouše bez velkých bolestí. A ať má pořád v dosahu pití. Dokud bude spát, ať spí. Zkus být hodně potichu. Ale kontroluj, jestli se něco nezměnilo. Kdyby začal chrčet, nebo dýchat divně, musíš jej probudit, podložit záda do polosedu, nebo jej fixovat na boku a volat záchranku. Nevíme, co všechno mu
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509229
ta hovada udělala. Stejně si myslím, že jsme s ním měli jít k doktoru. I když by se nás jistě ptal, kde se mu to stalo a jak a policie by ty otázky zopakovala.“ „Já jsem byl proti, promiň. Myslel jsem na tebe. Byls přece zavřený. Já vím, že neprávem a že ti trest vymazali, ale znám pár policistů, kteří nemají rádi Romy a píšou si to na fejs.“ „My jsme kluka našli a vytáhli z díry, Jakube. Co kdyby se tamti k němu vrátili a znova kopance a boxery? Pak by ho tam nechali ležet a umřel by třeba jenom proto, že jej nepoložili na bok a zapadl mu jazyk. Nebo by mu natekla krev do plic. Krev, sliny, zvratky… Takhle pitomě umře spousta lidí. Úplně zbytečně. Jsem rád, že jsem ty dva složil. Doufám, že si to budou pamatovat. Neviděli mi do tváře, dal jsem si kapuci a vlasy až do očí. A moc světla tam nebylo, jako v bordelu.“ „Na to bych moc nespoléhal. Když viděli, že jsi snědý.“ „To vidět mohli, ale určitě neviděli, jak vypadám. Povolil jsem kolena a sklonil hlavu, abych byl o trošku nižší. Může to zmást.“
Ráno odešel Tobi do práce a Franta s Kubou zůstali sami. Franta nemohl pro bolest skoro otevřít ústa. Uzobával jídlo po kouscích jako vrabčák a téměř nepromluvil. Zuby si ani nevyčistil. Prostě to nešlo. Použil jen ústní vodu. Kuba mu přinesl octanovou mast a sáček s ledem. „Tu mast si vetři do kůže. Ale napřed si přilož ten led. Aspoň na chvilku na obě strany. Než se led rozpustí, bude chladit. Otok už
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509229
neporoste a bolest se zmírní. Potom ten octan. Ne blízko očí, nosních dírek a rtů. Podržím ti zrcadlo.“ Franta si statečně držel sáček s ledem chvíli na levé a chvíli na pravé straně obličeje. Pak mu Jakub podal mast. Přinesl si z koupelny malé zrcadlo. „Mohl bys ty sám?“ zašeptal Franta. „Mohl, Franto. Budu opatrný.“ Natíral mastí velké tmavomodré boule a snažil se netlačit. Když kůže mast vtáhla, přidal ještě trochu. Rozbitá tvář se mu pod prsty stáhla, povolila, stáhla a uviděl slzy. „Vyplač se, Franto. A pak to uděláme znova. Vyplač se, kamaráde.“ Franta jej vzal za ruku a stiskl. „Jsem čurák, Jakube. Čurák jak telegrafní sloup. Jdu hledat anděla a vlezu do samého pekla.“ „Nejsi. Breč a nemluv. Jsem tady, chlape. S tebou. Chlapi, co nebrečí, jsou sebevrazi. Když mi zavřeli Tobiáše, prořval jsem celou noc. A pak teprve jsem byl dost silný, abych o tom mohl normálně a věcně přemýšlet. Bez těch slz bych tu sílu nikdy nenašel a on třeba by ještě seděl. Začal jsem myslet až po tom pláči. Když jsem jako pachatele vyloučil Tobiho, musel jsem přijít na to, kdo jiný. A vyšla mi ta holka. Pak jsem musel přijít na to, jak. Jak to udělala, aby všechno svědčilo proti Tobimu. Nakonec šlo o ty peníze. Protože se po nich slehla zem. Poslední otázka zněla kam. Kam dáš půl milionu kaček? Kradených? Klíčem byl Tonda, náš kamarád a její bratr. Jen on mohl říct, kde peníze jsou. Věděl, jak jeho ségra myslí. Já ne. A pak to musel říct policii. A Tobiáš byl venku a do báně šla ta holka. Takže se chlapsky vybreč. Budu tě držet za ruku. Protože chlapi, co nebrečí,
100 Ukázka elektronické knihy