98
v hojné míře zlatem („dobře, tlustě a stále“).509 Práce ovšem nepokračo valy podle šlechticových představ. Předně se Jaroslavu Bořitovi z Mar tinic zdálo, že jej umělec okrádá a nepoužívá na výzdobu tabernákula tolik zlata, kolik jej ve skutečnosti na svou práci obdržel. Druhá stránka věci byla ovšem pro prezentaci katolické konfese mnohem důležitější. Smečenský urozenec se domníval, že umělecké provedení obrazu neod povídá jeho představám a nezobrazuje zadané téma. Pověřil proto svého hejtmana, aby z městské rady zvolil tři zástupce, kteří by sledovali malíře při práci a dohlíželi na to, že se nadále drží šlechticových požadavků na vnější podobu tabernákula.510 Posledním počinem, kterým se Jaroslav Bořita z Martinic pokusil přiblížit základní prvky katolické konfese slánským měšťanům, předsta vovala stavba oltáře zasvěceného Navštívení Panny Marie. Smečenský šlechtic se pro jeho zhotovení rozhodl v září roku 1631. Na jeho zho tovení měla být využita pokuta udělená Janu Jakubu Kaprynalovi za jeho fyzické napadení rychtáře Václava Votického. Chytrým tahem byla snaha zapojit do jeho stavby členy slánských elit, kteří dostali možnost vybrat z Martinicových návrhů konečnou podobu oltáře.511 Smečenský šlechtic se zjevně snažil, aby elitní měšťané přijali jeho stavební počin za vlastní a na jeho vzhledu prezentovali své výjimečné postavení ve slánské společnosti. Zároveň by se spoluprací se šlechticem a podílem na řeše ní vzhledu vnitřního prostoru kostela přiznali k nové víře.512 Jaroslav Bořita z Martinic vybízel slánské měšťany ke spěchu („nyní, ihned, co nejdřívějc“), protože chtěl mít oltář hotový do počátku adventu, aby se u něj mohly vysluhovat příslušné výroční mše.513 Jeho plány zpřetrhal vpád saských vojsk,514 takže oltář Navštívení Panny Marie zůstal pouze v jednotlivých šlechticových návrzích a nedočkal se svého zhotovení.
509 SOkA Kladno, AM Slaný, nezprac., kniha č. 70, smlouva s Janem Svícníkem, slánským malí řem, a slánskou městskou radou z 1. ledna 1629, list se smlouvou je umístěn mezi fol. 18 a fol.19, bez označení. 510 Tamtéž, kniha č. 58, fol. 125v, zápis o nesrovnalostech mezi městskou radou a Janem Malířem, 12. 2. 1629. 511 Tamtéž, fol. 242r, zápis o provinění Jana Kaprynala, 1. 9. 1631; fol. 235v, zápis o stanovení komisařů dohlížejících na stavbu oltáře, 3. 10. 1631. 512 K deklaraci identity v prostoru srov. Martina LÖW, Raumsoziologie, Frankfurt am Main 2001, s. 158–160. 513 SOkA Kladno, AM Slaný, nezprac., kniha č. 58, fol. 242r, zápis o provinění Jana Kaprynala, 1. 9. 1631; fol. 235v, zápis o stanovení komisařů dohlížejících na stavbu oltáře, 3. 10. 1631. 514 Tamtéž, fol. 240r–240v, pamětní zápis o vpádu Sasů, 31. 5. 1632.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509209
99
Kolektivní rezistence Všem zmiňovaným formám protireformačního tlaku se pokoušeli slán ští měšťané čelit nejen jako jednotlivci. Svou odlišnou identitu si byli představitelé elit i ostatní slánští měšťané schopni udržet pouze v rám ci skupiny, která jim ji neustále stvrzovala.515 Snažili se tedy rozpadu svého tradičního hodnotového světa čelit vytvořením jednotné, v první řadě konfesijně definované skupiny. V ní došlo ke krátkodobému setření výrazných sociálních rozdílů. Tváří v tvář hrozbě ztráty svého vyznání, a tím i podstatné části své kolektivní identity, opustili zástupci elit od svého odmítavého postoje, kterému do té doby vystavovali ostatní měš ťany, a začali je zapojovat do užšího okruhu své sociální sítě. Ve své snaze používali stejné aktivační prvky jako v letech předcházejících. Opírali se především o budování kmotrovských vazeb mezi členy svého spole čenství.516 Z krátkodobého hlediska se ukázala být tato strategie velmi účinnou a po několik let se dařilo držet konvertity a nově osedlé katolíky mimo sociální síť nekatolíků.517 Důležitými se staly individuální akty, které měly prokázat upřímnost přestupu ke katolické víře a přijetí identity sociální sítě Jaroslava Boři ty z Martinic. Konvertité se snažili budovat z vlastních nákladů boží muka nebo se obraceli k přiznávání vyšších finančních částek kostelu pro pořádání zádušních mší.518 Získání prvních konvertitů bylo pro Jaroslava Bořitu z Martinic důležitou událostí. Dosazení nového primátora katolí ka Jana Kašovského se ve své podstatě minulo účinkem. Kašovský neměl ve městě žádné příbuzenské vazby a ani se slánskými měšťany nesdílel stejné hodnoty. Pro příslušníky slánských elit proto nebylo těžké udržo vat jej mimo skupinu osob, kterou okolo sebe vytvářeli.519 Pro úspěšný zásah proti nekatolíkům potřeboval Jaroslav Boři ta z Martinic osoby, které byly nejprve jejich blízkými „pány a přáteli“ a náležely do jejich sociálních sítě, z kariérních či osobních stanovisek se ale rozhodly podporovat novou vrchnost a katolickou víru.520 Ve Sla 515 P. L. BERGER – T. LUCKMANN, Sociální konstrukce, s. 132. 516 K tomu srov. J. KADEŘÁBEK, Proměny slánských měšťanských elit, s. 68–72. 517 Pro městskou radu podrobně srov. J. KADEŘÁBEK, Protireformace, s. 21–44 ; G. ALTHOFF, Friends, s. 160–165; P. G. WALLACE, Communities, s. 21; R. SCRIBNER, Symbolising, s. 821–842, zejména s. 823–825. 518 J. ŠŤOVÍČEK, Loretánská idea, s. 21. 519 P. L. BERGER – T. LUCKMANN, Sociální konstrukce, s. 89–90. 520 M. HALBWACHS, Kolektivní paměť, s. 73. Ke konfesijní diferenciaci elit v době protireformace srov. Samuel SCHÜPBACH-GUGGENBÜHL, Schlüssel zur Macht. Verflechtung und informelles Verhalten im Kleinen Rat zu Basel 1570–1600, Basel 2002, s. 210–216.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509209
100
ném se zatím objevovali pouze jednotlivci, kteří ji pozvolna přijímali za vlastní, proto se nedalo hovořit o převládajícím sociálním jednání. Jedinci svou loajalitu nové víře většinou prezentovali v okamžiku, kdy jim z pří klonu k ní kynul okamžitý užitek, přičemž všechny případy časově spa daly do samého konce dvacátých let či počátku let třicátých. Městský rychtář Václav Ron prezentoval svou loajalitu Jaroslavu Bořitovi z Mar tinic, když u hejtmana obvinil soukeníka Andrese Felče z útoku proti vrchnosti, kterého se měl dopustit roku 1633 v hostinci při hádce s blíže nejmenovaným vojákem. V jeho výpovědi jej podpořil jeho soused Václav Čejbik.521 Andres Felč měl po městě vyprávět, že se město dočká vysvobo zení od saského kurfiřta, který nad městem nastolí novou vrchnost („ve dvou nedělích saskej lid sem vpád do země učiní, a tu že budeme míti jinou vrchnost, a tu naši vrchnost, aby ji hrom na kusy rozrazil“).522 Někdy šlo o pouhé vyřizování osobních záští. V roce 1623 udal Šimon Myslivec mlynáře Václava Koníčka za „čáry, kouzla a kacířství“. Ve sku tečnosti se tímto způsobem snažil mlynáři pomstít za nevěru, které se dopustil s jeho ženou.523 Měšťan Jiřík Bažant například žaloval svého souseda Karbuse za to, že jej označil za „posvátného formana“. Spíše než o současnou urážku mu však šlo o odplatu za posměch, kterým ho Karbus častoval, když jej při jedné z jeho předchozích cest v Praze zbi li.524 Ačkoliv byly případy osobní prezentace příklonu ke katolictví mezi měšťany prozatím ojedinělé a jejich motivy do velké míry zištné, před stavovaly počátek narušování stávajícíh hodnot slánských měšťanů.525 Kolektivní rezistence slánských nekatolíků se neomezila pouze na sna hu o vytvoření neprostupné sociální sítě, která by dokázala držet katolíky stranou dění ve městě, ale nalezla svůj odraz také ve snahách o správní emancipaci z vrchnostenské držby. Na počátku roku 1627 se nekatoličtí konšelé a někteří z řad „slovutných pánů“ pokusili podnítit snahy o zno vunabytí královských privilegií a vyvázání se z poddanství. Své prosby 521 SOkA Kladno, AM Slaný, kniha č. 96, pag. 61, výpověď Václava Rona, městského rychtáře; pag. 62, výpověď Václava Čejbíka. Na snahu označovat za viníky či podněcovatele trestných činů osoby, které neměly spojitost s daným sociálním prostředím, upozornil Pavel HIML, Zrození vagabunda. Neusedlí lidé v Čechách 17. a 18. století, Praha 2007, s. 40. Ke „stereotypu neznámého vojáka“ srov. J. DIBELKA, Obranné strategie, s. 110–112. 522 SOkA Kladno, AM Slaný, nezprac., kniha č. 96, kniha č. 96, pag. 61, výpověď Václava Rona, městského rychtáře z 26. 11. 1633; pag. 62, výpověď Václava Čejbíka z 26. 11. 1633. 523 Tamtéž, kniha č. 88, fol. 113r, udání Šimona Myslivce na Václava Koníčka z roku 1623. 524 „[…] že jest jemu, když šel z kostela, posvátných formanů nadal, s tím posměchem mluvíc: co jsou tobě v Praze hubu nabili, neměli jsou tebe bíti, poněvadž posvátné věci vozíš“; tamtéž, fol. 11r, udání Jana Bažanta na Jiřího Karbusa z Kutrovic z roku 1628. 525 P. L. BERGER – T. LUCKMANN, Sociální konstrukce, s. 67–70.
Ukázka elektronické knihy