způsobem,“ dodala. „Cože?“ „Znáš Annu. Jakmile uviděla naštvanýho dvoumetrovýho chlapa, lekla se a chtěla zmizet, ale on jí to nedovolil. Donutil ji zůstat sedět a ptal se tebe.“ „Děláš si srandu, že jo? Ublížil jí nějak?“ naježila jsem se. „Ne, ani se jí nedotkl. Jenom působil dost nebezpečně a zuřivě, takže to Annu nejspíš vyděsilo, i když se snažila zůstat klidná.“ Nevěřícně jsem rozhodila rukama. Vážně? To jako VÁŽNĚ?! „Jak to víš?“ „Přišla jsem do společenky zrovna v okamžiku, kdy se jí vyptával. Když si mě všimnul, přesunul svoji pozornost na mě.“ „Jsi v pohodě?“ „Jasně. Nic mi neudělal. Jenom se vyptával.“ „Na co?“ „Jestli nejsi v poslední době víc nervózní nebo nevyrovnaná. De facto se ptal na tvoje chování a na tvé přátele a jak se k nim chováš.“ „Zabiju ho,“ zavrčela jsem vztekle. „Vážně. Tohle už bylo přes čáru,“ hodila jsem knihu zpátky do regálu. „Nechci tě nijak podceňovat, ale nevypadá zrovna jako někdo, kdo se nechá zabít.“ „Večer to stále platí? Bože, musím se Anně omluvit!“ „Jasně. Anna se určitě sebere. Nic jí neudělal, jenom trochu vylekal, ale říkala jsem si, že bys to nejspíš chtěla vědět.“ „Díky, Tesso.“ „Kam jdeš?“ zeptala se zaskočeně, když jsem kolem ní proběhla.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509162
„Někomu nakopat prdel!“ zuřila jsem. „Jsi si jistá, že je to dobrý nápad? Vypadá nebezpečně.“ „Lepší jsem už dlouho neměla,“ zamumlala jsem. Seběhla jsem po schodech jako vítr. Hnal mě vztek. To, že se vyptával Erika, jsem ještě přešla. Přeci jen je to můj mentor a teď už i starší. Ale ostatní? Koho všeho se ještě ptal? V hale jsem se elegantně přizabila o rozbitou židli. Paráda. Tímhle tempem budu vytočená na maximum, než ho najdu. Schody do atria kovenu jsem vyběhla v rekordním čase, aniž bych se zadýchala. Nevím, jestli to bylo tím tréninkem nebo zuřivostí. Doufám, že tu ještě bude. Podle smrtky, kterou jsem potkala v jejich předsíni, tady měl být. Byl. Stál u fontánky, zády ke mně, a něco do ní namáčel. Výborně. Rozběhla
jsem
se
jeho
směrem.
Periferním
viděním
jsem
zaregistrovala několik smrtek včetně Charo, která vypadala zmateně. Neměla jsem čas na zdvořilostní fráze. Eskar mě musel slyšet. Otočil se v okamžiku, kdy jsem byla u něj. V plné rychlosti jsem do něj strčila. Očividně jsem ho náhlým útokem překvapila, protože ztratil rovnováhu a zavrávoral. Vší silou se zapřel. Nevzdávala jsem to. Zkusila jsem to znovu. A znovu. Musela jsem ho sundat, dokud hledal rovnováhu. Potom bych už neměla šanci. Do posledního pokusu jsem dala všechno a zkusila mu podrazit nohy. Nakonec se mi to podařilo. Neudržel rovnováhu a převrátil se do fontánky. Bohužel mě vzal s sebou. Nějak se mi podařilo zamotat se mezi jeho nohy. Voda byla ledová, ale v ten okamžik mi to bylo jedno. Měla jsem radost. Ryby kolem nás zběsile plavaly a nevěděly, která
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509162
bije. Nejraději bych jednu chytila a narvala ji Eskarovi do chřtánu. Vsadím se, že by pak na vyslýchání mých kamarádů neměl nějaký čas náladu. Snažila jsem se ho potopit, ale nešlo to. Začínala jsem být víc zmáchaná než on. Voda stříkala všude kolem nás a vypadalo to, že ve fontánce brzy dojde a ryby budou na suchu. „U všech bohů, nechte toho!“ vyjekla Charo, která se už konečně vzpamatovala. Eskar mě přinutil posadit se a následně mě přitisknul ke kostlivci. Teď mi na hlavu tekla voda z jeho očí. Ruce mi držel podél sochy a nohy mi už taky stihl zablokovat. Proč mám pocit déjá vu? Cítila jsem na tváři jeho pohled, ale odmítala jsem mu čelit. „Co to vyvádíte?“ povzdechla si Charo. „Buďto se perou nebo se jedná o předehru. U nich to člověk nepozná,“ uslyšela jsem někde za mnou Lucienův pobavený hlas. Oba jsme ho ignorovali. Odhodlala jsem se k tomu, abych se na něj podívala. Obličej měl pár centimetrů od toho mého a z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. Zkusila jsem se pohnout, ale tímhle posledním pokusem jsem si pouze uvědomila naši blízkost… teplo, které z něj sálalo navzdory ledové vodě. Beze slova jsme si hleděli do očí a oba věděli, proč jsem to udělala. „Tohle bylo přes čáru. Dělat si ze mě srandu a ponižovat mě je jedna věc, ale tahat do toho mé přátele, mou rodinu, je věc druhá,“ zavrčela jsem potichu. „Je mi jedno, co říkáte mně, ale ještě jednou něco zkusíš na někoho z mé rodiny, tak za sebe neručím.“ Cítila jsem, jak se třepu. „Běžte pryč,“ řekl Eskar těm dvěma čumilům, aniž by ode mě odtrhnul zrak.
100 Ukázka elektronické knihy