mohou vnímat jako kritiku i prostou věcnost a ti velmi empatičtí dokážou už jen nepřítomnost citu vnímat jako ránu. Proto je také pro mnohé z nich tak těžké při diskusích věcně argumentovat. V komunikaci se vždy soustředí na to, jaký vztah k nim jejich protějšek má. Neustále zkoumají, jakou mají pro svůj protějšek hodnotu, a vydávají spoustu energie a síly na vytváření nebo udržování harmonie. Přitom často prošvihnou příležitost zastávat své hodnoty a vyjadřovat své potřeby. Většina z nich neměla šanci poznat, že stát si ve správný moment za svým je velmi posilující zážitek. Proto často nemohou pochopit, že jiní lidé tak snadno zvládají takové věci, jako je například víceméně otevřeně vyjádřit kritiku vůči druhému, jasně zastávat jiné stanovisko a přijmout rozladění, které tím vzniká. Jako velmi citlivá maminka se dříve nebo později dostanete do bodu, kdy bude vyžadován váš názor. Ať už se jedná o to, jaká dětská výživa je pro vaše dítě lepší, jestli ve skleničkách, ta domácí, či ve formě jednotlivých zamrazených porcí, nebo když chcete učiteli vysvětlit citlivou stránku svého dítěte – je od vás jako od matky vyžadováno, abyste měla své stanovisko a vydržela kritiku (i takovou, kterou vnímáte jenom nepřímo). Ale jak by to mělo probíhat? Není snadné si udělat svůj názor a zastávat ho, když se zároveň dokážete vcítit do druhého a umíte pochopit, co váš protějšek myslí. V zásadě je to velmi hezká vlastnost, že se hypersenzitivní lidé umějí vžít do pocitů a myšlenek druhých lidí. Je to velká vzácnost, kterou máte k dispozici, a vaše děti to také dokážou ocenit. Na druhou stranu může toto nadání vést k tomu, že jste chápavá a empatická i tehdy, kdy už dávno bývalo třeba někoho odkázat do patřičných mezí. Najít své stanovisko vám opět může pomoct vaše tělo. Když budete naprosto v souladu sama se sebou a s tím, co se děje, pak budete mít pevnou půdu pod nohama a budete vyrovnaná, klidná a přítomná. Pokud se cítíte tak nějak vratce a neklidně, pak ještě nejste zcela sama sebou. Ale k tomu, abyste uměla rozlišovat mezi tím, co přijímáte od ostatních, a vlastním já, potřebujete jistou rovnováhu. A k tomu je nutné mít od situace odstup. Abyste byla ve stavu vyrovnanosti co nejčastěji, můžete si několikrát denně klást následující otázky: ■ ■ ■ ■
Jak se cítím? Jak se cítí moje tělo? Čím se skutečně zabývám? Co mi dává sílu? V jaké oblasti svého života se cítím dobře, silně a bezpečně? A pozoruji tuto sílu a pocit bezpečí někde ve svém těle? ■ Co je potřeba, abych byla v rovnováze a více v souladu sama se sebou?
98 VELMI CITLIVÁ MAMINKA Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509118
Když se velmi citlivá žena stane maminkou
Buďte sama k sobě upřímná. Odpovědi na tyto otázky, které vznikají hluboko ve vás, vám ukazují cestu k vašemu nitru. Ráda to přirovnávám ke klenotnici plné vzácných šperků, k níž máte klíč, a tím pádem přístup jenom vy. Být vyrovnaná znamená, že můžete klenotnici navštěvovat, kdykoliv chcete, a radovat se ze svých pokladů, i když jste zrovna uprostřed diskuse o známkách ve škole. Vzhledem k tomu, že jako hypersenzitivní člověk máte velkou představivost a kreativitu, jste schopná si v každé životní situaci představit věci, které vám dělají dobře. Můžete začít pozorněji vnímat hezké zpětné vazby, které dostáváte, a každou potěšující situaci brát jako perlu, která je ve vaší klenotnici uložena. Když se vám bude každodenní život s vaším dítětem zdát příliš náročný, vraťte se pokaždé do své klenotnice, pozorujte perlu za perlou a drahokam za drahokamem a užívejte si posílení, které díky tomu cítíte. Pokud se vám pak podaří v tomto posilněném stavu zůstat, budete více v souladu sama se sebou a nic vás tak snadno nevyvede z klidu. Pro věřícího člověka může být jedním z největších diamantů v klenotnici přítomnost Boha. Abyste do klenotnice mohla vstoupit, obraťte se na okamžik zcela sama do sebe, jako kdyby mezi vámi a okolním světem byl natažen padací most. Abyste sama sebe zažila jako samostatného člověka, jsou takové obrazy důležité. Najděte si obraz, který vám nejvíce dává dobrý pocit, a mějte ho co nejčastěji před očima.
ROZVÍJET SUVERENITU Téměř všichni hypersenzitivní lidé, s nimiž jsem se setkala, a maminky mezi nimi nejsou výjimkou, si přejí být při zacházení s kritikou více suverénní. Domnívám se, že hlavním předpokladem pro získání suverenity je poznání vlastní hodnoty. Na úrovni rozumu už to nejspíš dokážete přijímat a víte, že máte svou hodnotu, ale co vaše tělo a vaše duše? Abyste mohla být opravdu suverénní, musíte svou hodnotu zažít i na fyzické úrovni. Vzpomeňte si na doteky, kterých se vám kdy dostalo – cítila jste při nich, že vás druhý opravdu vnímá a že si vás považuje? Nebo jste zažila vynucená objetí, při nichž jste cítila, že vás někdo k něčemu tlačí a že jste podřízena konvencím? Vědci dnes předpokládají, že tělo nezapomíná nic z toho, co se mu kdy stalo – to dobré ani to špatné.26 26
Bauer, Joachim: Das Gedächtnis des Körpers. Piper Verlag, München 2004.
VELMI CITLIVÁ MAMINKA 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509118
Na základě vysoké vnímavosti hypersenzitivních lidí se můžeme domnívat, že i tělesné vjemy vnímají silněji než lidé s běžnou citlivostí. Kromě těchto zkušeností máte v hlavě nejspíš ještě řadu představ o suverenitě. Nejspíš znáte osobnosti veřejného života, které byste popsala jako suverénní, možná i ve vašem životě jsou lidé, které za suverénní považujete. Když budete s těmito lidmi v kontaktu, sledujte, jak se u nich suverenita projevuje. Co přesně ten člověk dělá, že působí suverénně? Jaký je jeho výraz, řeč, gesta? Studujte své vzory a uvažujte, jestli byste něco z toho nemohla uplatnit ve svém chování. Když jsem byla v psychologickém výcviku, byla jsem delší dobu velmi zoufalá, protože mi připadalo, že v kontaktu se svými klienty nejsem vůbec suverénní. Cítila jsem se nejistá, tápala jsem, opatrně jsem hledala slova a připadala jsem si velmi neznalá. Bývala bych se chtěla cítit silnější, klientům bez váhání ukazovat způsoby řešení a denně stejně suverénně zvládat osm sezení. Suverenita v mých představách znamenala být chladná a věcná. A trpěla jsem tím, že jsem se rozhovory s klienty ještě dlouho poté zaobírala, že mi některé připadaly sympatičtější než jiné a že jsem si připadala vůči velkým očekáváním klientů často bezradná. V rámci povinné supervize bylo hledání suverenity dlouho na pořadu dne. Teď vím, že mnohé z toho, co mi připadalo jako málo suverénní, bylo dáno mou hypersenzitivitou. Dnes, o jedenáct let později, jsem si vlastní suverenitu vypěstovala. Občas se ještě pořád cítím nejistá a k mým nástrojům patří obezřetnost, ale v současnosti už většinou velmi dobře vím, co umím, kde jsou moje hranice a čím jsem schopná světu přispět. Na tomto krátkém příběhu bych vám chtěla ukázat, že naše představy o něčem, například o suverenitě, bychom měli podrobovat zkoumání. Nezřídka se přitom ukáže, že se často honíme za představami, které jsou sice obdivuhodné, ale nejsou naše vlastní. Jsem přesvědčená, že svou vlastní suverenitu už v sobě nesete. Být jako hypersenzitivní člověk suverénní může znamenat, že po rozhovoru, který ve vás ještě zvláštním způsobem doznívá, ještě jednou přijdete ke svému protějšku, abyste si to vyjasnili. Nebo budete upřímná a řeknete, jak se skutečně cítíte. Nebo že cítíte, že je na vás všeho moc, a odejdete z večírku brzy, aniž byste se potřebovala na něco vymluvit. Stručně řečeno: když jste v souladu sama se sebou, pak jste i suverénní. A když vás někdo kritizuje, je to jistě nepříjemné, ale neotřesete se v základech, protože víte, že se skládáte z více částí než jenom z této jedné, kterou zrovna někdo kritizuje. Pokud byste chtěla získat při zacházení s kritikou větší suverenitu, mohou vám pomoci třeba následující otázky:
100 VELMI CITLIVÁ MAMINKA Ukázka elektronické knihy