Dolly Alderton
Max otevřel dveře a já mu věnovala omluvný úsměv. Vstrčil mě do tepla chodby svého bytu a své náruče. „To je ale příjemné překvapení,“ prohlásil, zatímco jsem mu tiskla tvář k hrudi s rukama dojemně obtočenýma kolem jeho pasu jako dítě, které v Disneylandu potká svou oblíbenou postavičku. „Nemáš tady ženskou, že ne?“ „Tři najednou,“ řekl mi do vlasů. „Všechny jsou vzteky bez sebe, že jsi mě vylákala ven z postele.“ „Divná večeře s mým ex,“ vydechla jsem a pohlédla mu do tváře. „Potom smutnej rozhovor s mámou a tátou. Nakonec hádka s mým příšerným sousedem.“ Políbil mě. „Chceš o tom mluvit?“ „Ne.“ „Dáš si sklenku vína?“ „Celou flašku.“ Přešli jsme do kuchyně a já se posadila na kuchyňskou linku, zatímco Max vytáhl z kredence dvě sklenice na víno. „V životě jsem snad nezažil večeři s bejvalkou, která by nebyla divná,“ poznamenal. „Já vím. Měla jsem za to, že jsme to s Joem zvládli, ale možná jsem se spletla.“ „Škemral, ať se k němu vrátíš?“ zeptal se a rozlil do obou sklenic červené víno. „Protože dobře víš, že to nesmíš.“ „Ne, ne. Bude se ženit a mě to překvapilo. Vždycky jsme si tvrdili, že svatbu nikdy mít nebudeme.“ „Jaký jsi z toho měla pocit?“ „Nevím. Ne že bych žárlila nebo byla smutná, nic takovýho. Řekl mi takovou věc, kterou nemůžu dostat z hlavy. Že člověk si s každým novým partnerem dělá novou představu o tom, co od své budoucnosti chce.“ Podal mi sklenici a usrkl ze své. „Podle mě má pravdu, ne?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509113
Jsi tam?
„Asi jo. Jen jsem o tom takhle do té doby nepřemýšlela. Myslela jsem, že se člověk napřed rozhodne, co chce, a pak si najde někoho, kdo to chce podniknout s ním.“ Sehnula jsem se ke svým teniskám a rozvázala je. Dopadly na dlažbu. Opřela jsem si chodidla o desku a položila si hlavu na kolena. „To jsou ale sexy ponožky,“ pronesl, přistoupil ke mně a zatahal mě za nohu. „Holé nohy a ponožky, to já můžu.“ Posunul se mezi moje stehna a já ho jimi pevně sevřela. Pomyslela jsem si, jak dokonalý okamžik jsme si právě dopřáli, ocitnout se takhle propletení na kuchyňské lince takhle v noci během pracovního týdne – v onom pomíjivém období čerstvého vztahu, v němž cokoliv souvisejícího s domovem dokáže působit eroticky. Kdy pohled na někoho, jak si lije mléko do cereálií nebo si suší vlasy ručníkem, může působit úchvatněji než pohled na oceán. Kdy závan ranního dechu nebo neumytých vlasů člověka nadchne, protože představuje další pokořenou bránu do pečlivě střeženého paláce soukromí, do něhož doufáme vstoupit jen my a nikdo jiný. Sexuálně vybuzení až do syta, a právě proto pasoucí po novosti všedního zážitku. Pokud se tohle všechno jednou přetaví do dlouhotrvajícího vztahu, jednoho dne nastane pouhá všednost, a pak se budeme muset znovu navracet k novosti smyslnosti – domlouvat si „večerní rande“, navlékat si kvůli tomu druhému svoje nejlepší oblečení, odhodlaně zapalovat svíčky. Namlouváme si, jak si jsme blízcí, až si najednou blízcí jsme, a pak se zase snažíme zdánlivě odloučit, abychom vydrželi co nejdéle nejvíc pospolu. Někdy brzy už naše ponožky přestanou být sexy, stanou se zdrojem hádek (jsou srolované, zůstaly ležet na topení, zapomněl jsi je v pračce). Zatím ale ještě představují symbol něčeho tajemného a posvátného. „Bože, jak tenhle okamžik miluju,“ řekla jsem. „Tu chvíli, kdy seš celej paf z mejch ponožek. Jak by se dal ten okamžik uchovat? Jak ho zmrazit v čase? Přece musí existovat nějakej fígl, jak vyzrát na veškerý zákony monogamie? Nějak to celý hacknout.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509113
Dolly Alderton
„Ne, ne, ne,“ projel mi prsty ofinou a políbil mě napřed na čelo, pak na tváře, a nakonec na špičku nosu. „Musíme postupovat krok za krokem. Nemůžeme vynechat žádné další kolo. Ale tvoje ponožky budou jenom víc a víc sexy, tím jsem si jistej.“
100 Ukázka elektronické knihy