Aga
a byl jsem v tu chvíli moc rád, že mi zůstaly alespoň kalhoty. „Mlč!“ „Mlč.“ Chan vyštěkl a sukra na mě zavrčel ve stejný okamžik. „Platíte mi kofolu,“ vzpomněl jsem si na staré pravidlo. Sice to má říct jeden z těch, co vyřkli něco současně, ale to oni nemohli tušit. Chanův ocas sebou mrskal sem a tam, a tak jsem si další vtípky raději odpustil. Zvlášť když dovnitř vstoupil další nečekaný návštěvník – kulšeš Sůran. Postavil se za luany a očima přelétl po místnosti. Jeho pohled upoutala Nataša v aspiku. „Kam si myslíte, že pana Moravce odvážíte?“ zeptal se pak a podíval se přímo na sukru. „Proč se ptáte?“ „Protože tu mám své muže a ti tu mají své zbraně,“ odvětil kulšeš. „Rozumím. To je pět pádných argumentů, které je třeba respektovat. Pak tedy vězte, že na tohoto muže je vypsaná odměna a Gilda sběračů se rozhodla ji získat.“ „To je bezesporu legitimní postup. Vaše trofej mi však dluží dvacet tisíc sekalů.“ „Nerad vás zklamu, ale u sebe je rozhodně nemá,“ prohlásil sukra.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509096
František Kotleta
„Potom však – a věřte mi, že to není z neúcty vůči Gildě – nemůže opustit tuto planetu. Mám pro něj připravené místo na svých hácích,“ namítl kulšeš. „Rozumím. Dluhy je třeba platit. Ovšem částka, kterou vám dluží, je výrazně nižší než odměna na něj vypsaná. Snad bych vám tedy mohl zaplatit místo něj,“ navrhl sukra. Kulšeš nad tím chvíli přemýšlel a já naprosto fascinovaně sledoval jejich dialog. Vypadali jako dvojčata, co je vychovali v klášteře. Pravda, hodně zvrhlém a krutém klášteře, ale rozhodně to byl klášter s rozšířenou výukou účetnictví a formálního protokolu. Čekal jsem, kdy někdo z nich vytáhne powerpointovou prezentaci plnou grafů. Jako by ani jeden z nich neměl emoce. A přitom to byli sadističtí zmrdi. „Vaše nabídka je velmi solidní. Přesto se ještě zeptám – je třeba tuto bytost odevzdat živou, nebo je dostačující dodání ostatků? Protože pokud by výši odměny neovlivnilo drobné zpoždění, preferoval bych druhé řešení. I následná přeprava by byla mnohem jednodušší. Tvor by pak byl podstatně skladnější.“ Teď o nabídce pro změnu přemýšlel sukra. Mluvili o mně jako o kusu zboží. „Obávám se, že ctihodný Aštar nebude rád, když se nevrátím v celku,“ vstoupil jsem do roz-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509096
Aga
hovoru. Zkusil jsem schválně mluvit jako oni dva. Třeba mě budou brát vážně. Kulšeš ke mně stočil pohled. „Ctihodný Aštar mě požádal, abych mu poslal nahrávku vašeho mučení. Prý mu to zlepší trávení čmelíků. Poněkud jej rozladilo, že jste vystupoval jeho jménem, nemluvě o okolnostech, za kterých jste opustil jeho služby,“ odvětil Sůran. „Aha, tak nic. Pokračujte, vy debílci,“ rezignoval jsem. Mou urážku ignorovali. Sukra spustil, že by mě skutečně raději doručil živého, protože rozdíl v odměně je vyšší než dvacet tisíc sekalů, jež si nárokuje Sůran. Tohle se vážně nevyvíjelo dobře. *** Musel jsem se pořádně zapřít, ale než si všimli, že něco provádím, podařilo se a já mohutným kopem převrátil rakev s Natašou. „Jejda,“ pronesl jsem omluvně. Hibernované tělo se slizkým plesknutím dopadlo na podlahu a kolem se rozlil vazký gel. Všichni ti parchanti na mě namířili zbraně. ***
99
Ukázka elektronické knihy