98
se s Freudem rozešla a přešla k Adlerovi. A kdykoli se s ní vidíte, stále mluví o Freudovi a Adlerovi.“ Kurt Eissler: „Ale proti Freudovi?“ „Proti Freudovi!“ Max Graf, jenž neměl rád rozepře, se nějaký čas snažil Adlera a Freuda usmířit, ale když jej ten druhý bez obalu požádal, aby si mezi nimi vybral, opustil Graf Vídeňskou psychoanalytickou společnost, byť se k Adlerovi nepřidal. Později měl vysvětlit, že se nechtěl přidávat na tu či onu stranu v „těchto akademických disputacích, které [mu] připomínají koncilní rozpravy raného křesťanství“, je ale také docela možné, že nemohl nikomu stranit, aniž si zničil manželství. A tak se manželství dál potýkalo s potížemi, dokud děti nedospěly natolik, aby bylo možné pomýšlet na rozvod. K němu došlo 30. září 1920. O necelý měsíc později se Olga znovu provdala; novým manželem byl Franz-Josef Brychta. Nezdá se však, že by se její osobnost významně změnila. Ještě v roce 1960 Olžina snacha popisovala Kurtu Eisslerovi: „Herbertova matka nemá nervy v pořádku a nikdy je ani neměla.“ Herbert, „Malý Hans“, souhlasil: jeho matka, řekl, „je velice nervózní a vždycky byla velice nervózní osoba, a jsem si docela jistý, že… jí analýza pravděpodobně ublížila.“ Když se ho Kurt Eissler optal: „Myslíte si, že jí to pomohlo?“, Herbert Graf důrazně zopakoval: „Ne! Vůbec to matce nepomohlo!“ Sama Olga nabídku na rozhovor s Eisslerem v roce 1953 kategoricky odmítla. Všechno bylo příliš bolestné, napsala mu v poněkud rozporuplném dopise: „Nefunguje to, ta Freudova záležitost.“ Nechtěla o tom mluvit ani to písemně dosvědčovat, aby ji to snad nepřipravilo o spánek. „Freud nám hrozně uškodil.“ A dodala, že spánek je jedním z největších darů bytí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509053
99
15
WILHELM VON GRIENDL (1861–1898)
V
úvodní kapitole Psychopatologie všedního života, kterou napsal v prvních zářijových dnech roku 1898 během dovolené v Dalmácii (dnešním jižním Chorvatsku), kdy podnikl krátký jednodenní výlet v pronajaté koňské drožce do města Trebinje v sousední Bosně a Hercegovině, Freud píše: „Cestoval jsem ve společnosti neznámého člověka z Ragusy v Dalmácii do města v Hercegovině; naše konverzace se stočila na téma cestování po Itálii a já jsem se svého společníka zeptal, zda byl někdy v Orvietu a prohlédl si známé fresky namalované…“ Kým? Freud najednou nebyl schopen vybavit si umělcovo jméno: „Místo jména, na které jsem si chtěl vzpomenout – Signorelli – se mi vnucovala jména jiných malířů – Botticelli a Boltraffio –, třebaže jsem je ihned vědomě zavrhl jako nesprávná.“ Ve snaze zachytit psychoanalytický význam tohoto přechodného výpadku paměti Freud dále vysvětluje, že jméno Signorelli bylo pohlceno potlačenými myšlenkami vztahujícími se ke „smrti a sexualitě“, které bezprostředně předcházející rozhovor evokoval. Debata se týkala zvyklostí muslimů žijících v Bosně a Hercegovině, zejména jejich fatalistického postoje ke smrti: „Herr, co na to říct?“ byla jejich obvyklá odpověď, když jim lékař sdělil špatnou zprávu. A to by Freud nebyl Freudem, kdyby v tu chvíli nepomyslel také na zcela odlišný přístup muslimů ke ztrátě sexuální potence: „Herr, přece musíte vědět, že když je s tím konec,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS509053
100
tak už život nemá žádnou cenu.“ Svému společníkovi však Freud nic z toho ze slušnosti neřekl. Sex a smrt? Freud stejně o tomto tématu raději nepřemýšlel, dosud otřesen „zprávou, jež mne zastihla před několika týdny, když jsem krátce pobýval v Trafoi“, horské vesnici v Jižním Tyrolsku, kde se 8. srpna 1898 zastavil v zájezdním hostinci, když se švagrovou Minnou Bernays cestoval do alpského města Bormio. „Pacient, s nímž jsem se tolik natrápil, ukončil svůj život kvůli nevyléčitelné sexuální poruše [Störung].“ Zde tedy je Freudova elegantní, byť prapodivná rekonstrukce sledu nevědomých myšlenek, jež vedly k jeho paměťovému bloku: jméno Luca Signorelli mu vypadlo z paměti kvůli jeho souvislosti s Herr (Signor) a skrytými „potlačenými myšlenkami“ o smrti a sexualitě, aby se ve zkrácené podobě vrátily do vědomí přestrojené za jména Botticelli a Botraffio prostřednictvím Bosny a Trafoi. „Takže jména byla v tomto myšlenkovém procesu vyjádřena jako piktogramy ve větě, jež musela být převedena na skládačku (nebo rébus)“: Signor elli
Bo tticelli
Bo traffio
Her cegovina a Bo sna Herr,
co na to říct; atd. Smrt a sexualita
Trafoi
(Potlačené myšlenky)
Kdo ale byl pacient, o jehož sebevraždě se Freud dozvěděl v Trafoi? A co byly ony „potlačené myšlenky“, jež byly tak rafinovaně zašifrované?
Ukázka elektronické knihy