norlorkainid mají též delší eliminační poločas. Terapeutickou hodnotu flekainidu, enkainidu či lorkainidu snižuje jejich proarytmogenní efekt, proto se již v praxi využívají minimálně.
Charakter substituovaného fenylacetamidu má rovněž disopyramid. Látka nepatří mezi anilidy, protože amidová funkce není v tomto případě součástí spojovacího řetězce. Disopyramid byl připraven v roce 1962 jako potenciální diuretikum. Strukturně je blízký anodynu normethadonu či některým H1-antihistaminikům odvozeným od propylaminu. Příbuznou strukturu, ve které je amidová skupina nahrazena hydroxylovou funkcí, má antiarytmikum pirmenol.
disopyramid
pirmenol
Velkou skupinu antiarytmik tvoří anilidy, původně připravené jako lokální anestetika. Dobrou antiarytmickou aktivitu mají anilidy substituované bazickými alifatickými kyselinami. V praxi se stále udržely nejstarší anilidy lidokain a trimekain, podléhají však rychlé metabolizaci na neaktivní N-dealkylované deriváty, a proto se musejí podávat injekčně (více 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508999
viz Farmaceutická chemie léčiv působících na autonomní nervový systém, Karolinum, Praha 2009, s. 127).
lidokain
trimekain
Z tohoto pohledu se očekávaly výhodnější vlastnosti u novějších derivátů, např. u tokainidu. Sterickým chráněním amidové (anilidové) vazby zavedením -methylové skupiny se podařilo zpomalit metabolizaci, a proto bylo možno toto léčivo podávat i perorálně. Zároveň však tato methylace způsobila vznik u uvedené sloučeniny chirality. Anilidová vazba není však ani v této skupině anilidů nezbytným předpokladem antiarytmického účinku. Rozhodující se jeví vzdálenost aromatického kruhu od bazické aminoskupiny. Tento požadavek splňuje etherový analog tokainidu mexiletin. Vývoj mexiletinu, bazického etheru, byl původně směřován k anorektické aktivitě. Od jeho dlouhodobého perorálního podávání se již ustoupilo.
tokainid
mexiletin
Disopyramid Lékopisný název: Disopyramidi phosphas Je to (2RS)-4-(diisopropylamino)-2-fenyl-2-(2-pyridyl)-butanamid. Flekainid Lékopisný název: Flecainidi acetas Je to N-[(RS)-(piperidin-2-ylmethyl)]-2,5-bis(2,2,2-trifluorethoxy)benzamid. Přípravky: AMARYTHON cps. pro. Lidokain Lékopisný název: Lidocainum Chemicky je to 2-(diethylamino)-N-(2,6-dimethylfenyl)acetamid. Přípravky: LIDOCAINE EGIS inj. sol. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508999
Mexiletin Lékopisný název: Mexiletini hydrochloridum Je to (2RS)-1-(2,6-dimethylfenoxy)propan-2-amin. Přípravek: NAMUSCLA cps. dur. Prokainamid Lékopisný název: Procainamidi hydrochloridum Je to 4-amino-N-[2-(diethylamino)ethyl]benzamid. Trimekain Lékopisný název: Trimecaini hydrochloridum Chemicky je to 2-(diethylamino)-N-(2,4,6-trimethylfenyl)acetamid. Přípravky: MESOCAIN inj. sol., gel. 1.4.3 Betablokátory Antiarytmika typu blokátorů -adrenergních receptorů mají jako základ struktury 1-aryloxy-3amino-2-propanolové uspořádání. Jejich komplexní účinek na srdce je způsoben zejména zeslabením působení katecholaminových mediátorů blokádou 1-receptorů. Používají se zejména látky s vystupňovaným membránově stabilizačním efektem. Podrobně je o těchto léčivech pojednáno v kapitole Antihypertenziva (viz kap. 1.2.3). Tradiční místo jako antidysrytmikum mělo dlouhou dobu nejstarší a nejpoužívanější léčivo skupiny propranolol.
Dále se v praxi používaly metipranolol, pindolol, a především kardioselektivní betablokátory metoprolol, atenolol, či acebutolol. Mají shodné antiarytmické účinky, a proto jsou tato léčiva částečně navzájem zastupitelná. K disposici jsou ve formě racemických směsí. Zajímavou modifikaci struktury najdeme u kardioselektivního betablokátoru esmololu. Jedná se o tzv. soft drug, tzn. záměrně naprogramované zkrácení účinku léčiva na 4 až 9 minut, eliminační poločas činí 2 minuty. Poté vzniká neúčinný metabolit charakteru volné karboxylové 100
Ukázka elektronické knihy