98 | žďár
moravskému řádovému domu ve Vizovicích.251 Pod ochranou pánů z Lipé zůstal žďárský klášter snad do poloviny 14. století. Od konce 30. let však o Žďár začal projevovat zájem markrabě Karel, který převzal na počátku 50. let ústav pod svá křídla. K definitivnímu „zestátnění“ kláštera došlo v roce 1363, kdy řeholní dům se všemi jeho majetky podřídil své komoře moravský markrabě Jan Jindřich.252 Vztahy Lichtenburků ke žďárskému ústavu zůstávaly po celé toto období velmi úzké. V roce 1303 založili bratři Oldřich a Rajmund z Lichtenburka při klášteře špitál pro chudé a finančně jej dotovali.253 Ve žďárském klášteře se od 80. let 13. století do pokročilého 14. věku konaly rodové schůzky Lichtenburků, jež zavedl v roce 1283 Jindřich z Lichtenburka. Scházeli se zde také Ronovci a spolu s nimi páni z Obřan a ze Švábenic, které všechny pojil ke žďárskému opatství blízký vztah a kteří zde měli též svá rodová pohřebiště. Během shromáždění se řešily i sporné otázky týkající se držby kláštera, jako právě v roce 1283, kdy zde byla ukončena pře o hranice mezi cisterciáky a bratry Hajmanem a Čeňkem z Přibyslavi. Výsledek jednání uznal klášterní práva na sporné území, oba páni z Přibyslavi naopak od žďárských mnichů dostali příslib pohřbu v konventním chrámu.254 Když se zakladatelská práva dostala do rukou pánů z Lipé, začali svolávat tato shromáždění oni. Kromě pánů z Lipé se schůzek zúčastňovali páni z Pirk štejna (vedlejší větev lipských Ronovců) a páni z Ronova; z Lichtenburků pak nejčastěji Bítovští a Krušinové, od roku 1372 také Pyknové z Lichtenburka. Posledně jmenovaní spolu s Hynkem Krušinou v roce 1372 také potvrdili dar 100 kop grošů, které žďárskému klášteru odkázal Jindřich z Lichtenburka.255 O několik let dříve, roku 1366, založil Zdeněk z Ronova v klášterním kostele oltář k poctě sv. Bartoloměje, kterému připsal různé platy, mimo jiné 6 kop gr. z hamru ve Velké Losenici. Všechny tyto finanční prostředky byly určeny pro anniversaria za členy jeho rodu, jež se měla u tohoto oltáře pravidelně sloužit.256 Ačkoli byl žďárský klášter soukromou fundací, nezůstával stranou zájmu českých panovníků. V roce 1264 povolil Přemysl Otakar II. cisterciákům využívat výtěžku ze stříbrných i zlatých dolů na klášterním panství a v tomto smyslu 251 Z titulu zakladatelských práv potvrdil Jindřich z Lipé v roce 1322 klášteru statky, jež cisterciáci dostali od rodu pánů z Obřan (CDM VI, č. 200, s. 151–152). V roce 1344 stejné potvrzení poskytl i jeho nástupce Pertold z Lipé (CDM VII, č. 540, s. 391). Další z pánů z Lipé, Jindřich, při své návštěvě Žďáru roku 1349 tuto držbu opětně konfirmoval (CDM VII, č. 921, s. 652–653). 252 T. Borovský, Zakladatelská práva žďárského kláštera do počátku 16. století; týž, Základy klášterního života (Prvních sto let žďárského kláštera), s. 57–59. 253 Dar svého otce Rajmunda potvrdil v roce 1323 Jindřich III. z Lichtenburka. (CDM V, č. 159, s. 167–168; CDM VI, č. 235, s. 175–176; č. 321, s. 240–241.) 254 J. Urban, Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, s. 133–134. Ke sporu viz CDM IV, č. 215, s. 282–283. 255 J. Urban, Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu, s. 183–184. Jindřich z Lichtenburka, doložený v letech 1310–1356, byl stejně jako jeho otec Smil pohřben ve žďárském klášteře. 256 CDM IX, č. 430, s. 340–341.
dějiny cisterciáckého řádu III.indd 98
16.04.18 8:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508979
dějiny žďárského kláštera do husitských válek | 99
[31] Svorník s erbem rodu Lichtenburků ze žďárského kostela. Od druhé poloviny 50. let 13. století choval blízký vztah ke žďárskému klášteru rod Lichtenburků. Ve Žďáru se až do pokročilého 14. věku konaly rodové schůzky Lichtenburků, jež zavedl v roce 1283 Jindřich z Lichtenburka.
také instruoval urburéře a další horní úředníky.257 V roce 1273 přiznal žďárskému ústavu nárok na nižší soudnictví, které klášteru přinášelo kromě rozšíření práv nad poddanými také nemalé příjmy ze soudních pokut.258 Václav II. tuto pravomoc dále specifikoval, když rozhodl, že klášterní poddaní žijící v oblasti mezi Křižanovem, Bobrovou a Novým Městem na Moravě spadají k soudu v klášterním městečku Žďáru, kdežto obyvatelé klášterního majetku na českém území k soudu ve Vojnově Městci.259 257 CDB V/1, č. 404, s. 601–602. 258 CDB V/2, č. 712, s. 360–361. 259 CDM IV, č. 319, s. 404. Václav II. též dal žďárskému klášteru patronátní právo kostela v jihomoravské Blučině. Význam patronátu v Blučině prokazují opakované konfirmace tohoto práva. Listina Václava II. – CDM IV, č. 221, s. 290–291; potvrzení olomouckého biskupa v roce 1286 – CDM IV, č. 232, s. 304–305; po-
dějiny cisterciáckého řádu III.indd 99
16.04.18 8:14 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508979
100 | žďár
Jan Lucemburský poskytl v roce 1315 Žďáru právo jurisdikce a osvobodil lidi kláštera z pravomoci provinčních a městských soudů.260 Roku 1321 přikázal zemskému notáři a purkrabímu na Lichnici, aby šetřil klášterní statky a práva, jež žďárští cisterciáci dostali od pánů z Lichtenburka. V podobném tónu se nesla i královská listina z roku 1331, jíž Jan Lucemburský opětovně hájil práva žďárského ústavu.261 Téhož roku král zprostil statky kláštera v okruhu tří mil kolem Žďáru povinnosti platit zemskou berni.262 Toto osvobození zopakoval v roce 1338 budoucí Karel IV. jako markrabě moravský, zdůrazniv, že se týká jak statků na Moravě, tak i v Čechách, a doplnil starší imunity o zproštění povinnosti pohostinství, jež klášter značně zatěžovala. Dokumenty z let 1331 a 1338 Karel znovu potvrdil roku 1348. Potvrzení v témže smyslu vydal ve stejném roce i jeho bratr Jan Jindřich, tehdy ještě jako vévoda korutanský.263 V roce 1338 přiřkl Karel jako markrabě moravský klášteru právo, aby soudil na svých moravských statcích také hrdelní zločiny. Toto právo však bylo omezeno pouze na poddané a měšťany, kdežto příslušníci šlechtického stavu z něj byli vyňati a měli i nadále zůstat v jurisdikci krajských zemských soudů.264 V roce 1341 získali cisterciáci dokument, ve kterém Karel zakázal šlechtě přijímat poddané, kteří zběhli ze žďárského panství, aniž by se dříve vyrovnali se svou vrchností. Podobná zběhnutí byla v polovině 14. věku na Moravě zjevně dosti běžná, neboť stejnou listinu panovník vydal také pro klášter cisterckých sester v Oslavanech.265 V roce 1351 Karel IV. potvrdil listiny pánů z Lichtenburka, jež se týkaly Chotěboře, a nařídil purkrabím z Lichtenburka chránit klášter v jeho právech.266 Klášterní privilegia potvrdil panovník Žďáru znovu v roce 1353.267 O deset let později, kdy se Žďár stal součástí komory moravského markrabího, potvrdil starší práva a imunity cisterciákům také Jan Jindřich.268 Po smrti Jana Jindřicha přejal práva nad žďárským klášterem jeho syn markrabě Jošt. Jošt urovnal v roce 1390 spor opatství s oslavanskými cisterciačkami a mnichům pravděpodobně též potvrdil privilegium Václava II. z roku 1293.
260 261 262 263 264 265 266 267 268
tvrzení královny Guty 1288 – CDB IV, č. 263, s. 342–343; potvrzení mohučského arcibiskupa u příležitosti korunovace Václava II. – CDM V, č. 69, s. 66; potvrzení olomouckého biskupa Dětřicha v roce 1297 – CDM V, č. 71, s. 68–70. CDM VI, č. 87, s. 60–61. CDM VI, č. 190, s. 144; č. 431, s. 329–330. CDB VI, č. 432, s. 330. Listiny Karla IV. – CDM VII, č. 190, s. 128–139; č. 785, s. 570; č. 786, s. 571; dokument vydaný Janem Jindřichem – CDM VII, č. 796, s. 577–578. CDM VII, č. 193, s. 141. CDM VII, č. 336, s. 242; č. 337, s. 242. CDM VIII, č. 97, s. 62–63; č. 98, s. 63. CDM VIII, č. 210, s. 165–166. CDM IX, č. 307, s. 224–225.
dějiny cisterciáckého řádu III.indd 100
16.04.18 8:14
Ukázka elektronické knihy