a že to bylo spojené s obrovskými emocemi – ale nebyly špatné: zůstal mi dojem něčeho velkolepého a nesmírně radostného, a zároveň tak ohromného, že to člověka drtí svým významem. Znáte to: dovíte se nějakou skvělou zprávu, načež jste v naprostém úžasu, chodíte jako ve snách a pořád dokola si to připomínáte. Nadšení se mísí se strachem, protože zároveň víte, že v tom novém uspořádání nemusíte obstát.“ Otřásl se. Nervózně se ohlédl přes rameno. „Poslouchejte. Existuje možnost, že Lucas zasáhl do mé paměti, aby tuhle velikou událost zakryl… z důvodů, které jsou teď už jasné: byla to součást celého sledu akcí a prostě nechtěl, aby na to jeho nepřátelé přišli příliš brzy. Ale taky je tu možnost, že se do toho naopak vložili tihle nepřátelé a pokusili se to utajit před světem. Jenže ono se to schovat nedá. Všude se mluví o Mesiáši. To psychotronické utajení už se drolí.“ Musel vidět Paulův skeptický výraz, protože se hořce zasmál. „Já vím! Ale než si začnete klepat na čelo, podívejte se na Medianet. Když napíšete druhý příchod, najdete spoustu svědectví lidí, kteří měli v pátek o půlnoci vizi, že na nebi vychází dvanáct jasných hvězd. Naprosto přesně identifikovali N-n-York a svatyni Drahokamy jako místo, ke kterému to ukazuje. Mělo to určitou setrvačnost: během víkendu se vynořilo jenom pár opatrných formulací, protože lidi se možná ostýchali nebo si to potřebovali sami nejdřív ujasnit nebo je držel ten zmiňovaný psychotronický zákaz… ale pak se to prolomilo a strhla se úplná lavina. Když říkám spousta svědectví, myslím statisíce. Díval jsem se před hodinou. Teď už to můžou být miliony lidí, kteří tvrdí, že to poznali. Mluví se o tom po celé Sluneční. A ti, kteří jsou přímo v N-n-Yorku, se všichni ženou sem.“ Do jeho hlasu se znovu vrátila naléhavost. „Neprodlévejme. Pusťte mě k němu! Copak si to neuvědomujete? Všichni se seběhli a modlí se… protože podle dojmu, který kolem toho vzniká, Lucas ovládá Lodě a bojuje s Nimi proti invazi.“ Tohle už nebylo jenom na decentní klepání na čelo. Paul i Pinky na něj zůstali vytřeštěně zírat. Kněz bezmocně zavrtěl hlavou. „Rë Akkütlix, zatraceně – podívejte se na ty zprávy! Lodě se vzbouřily. Všechny lety v celé Sluneční jsou zrušené… nebo, přesněji, Lodě sice pokračují v letu, ale svévolně změnily trasy a nemíří tam, kam měly. Shromažďují se na jednom místě, jako by Jim někdo dal svoje vlastní rozkazy. Rozumíte… v médiích to takhle natvrdo neřekli, zatím se mluvilo o chybě a poruchách a neplánovaných změnách a spoustě lidí to asi ještě nedochází… spíš se rozčilují, že zůstali trčet na kosmoportu nebo že babička nepřiletí nebo že se jim zdrží bedna ryb, a nejvíc je zajímá, jestli dostanou 695 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508567
odškodné a kdy se obnoví běžný režim. Jenže ono už se nemusí letět nikdy. Tohle není problém na pár hodin. Tohle znamená, že se Lodí někdo zmocnil. Země je v tuhle chvíli úplně, kompletně bez meziplanetární dopravy. V celé Sluneční se nikdo nikam nedostane. Není způsob, jak zásobovat artisatelity, základny, planety. Kdo je teď někde venku ve studeným a nemá záložní vzduch, je mrtvý.“ Pohled mu sklouzl na logo na Paulově triku. „Jste z Marsu? Nebo tam jezdíváte? Tak tam už se nedostanete. Někdo by mohl říct, že je to technická věc a je řešitelná a výpadek se pokryje nákupem gerdánských anorganických lodí… ale o to tady vůbec nejde. To není jádro problému! To je jenom rozbitá dlaždička – zatímco nám tady hoří dům! Protože když je Země bez Lodí, tak to zároveň znamená, že je bez obrany. Ten, kdo Lodě ovládá, Je může kdykoliv poslat do útoku na lidská města. Nebo Jim aspoň zabrání v pohybu, až přiletí nějaké cizí lodě. Nebo může vyhrožovat, že to udělá! Kdo na žádnou invazi nevěřil, ten s tím může rovnou začít.“ Paul se snažil absorbovat všechny ty šoky. Poslechl jeho radu a zapnul zprávy, svou oblíbenou stanici, kterou měl na netlogu v předvolbách a kterou pokládal za seriózní zdroj. Nevěřícně to poslouchal. Stačilo pár vět z právě běžící reportáže z kosmoportu, aby se potvrdilo všechno, co Alexander Gray říká. Zase netlog vypnul. „To je šílenství.“ „Lucas je s Loděmi v kontaktu každou chvíli,“ ozvala se Pinky. „Dávno. Pořád tyhle věci dělá. Ale… ale –“ „Ale tohle ještě neznamená, že se dopouští nějakých zločinů a ohrožuje Zemi,“ dopověděl Paul rázně. „Přesně tak. Než budete někoho obviňovat –“ „Já ho neobviňuju! Já mu chci pomoct – než ho obviní jiní!“ skočil mu kněz do řeči prudce. Bylo vidět, že jeho nervozita roste. „V těch lidech venku je obrovský strach. Obrovská síla emocí! Znám dynamiku davů; dynamiku víry; dělal jsem kazatele! Jim nemůžete říct – klídek, balíme to, běžte na pivo! Ale hlavně: všichni dokázali vysledovat zdroj… všichni poznali, že se to řeší právě tady… takže můžete předpokládat, že nakonec sem přijde někdo, kdo má možnost vám vyrazit dveře. Policie s povolením k domovní prohlídce, to je ještě legrace! Armáda a tanky – legrace! Ten další je Gäercürdahöarth! Hraje se o všechno! Rë Akkütlix, pusťte mě k Lucasovi!“ Znovu se zkusil protáhnout kolem Paula dál do domu. Tentokrát ho Paul nezastavil. Pocit, že se něco strašného děje, už zachvátil i jeho. Všichni tři se hnali do kuchyně; kněz jako první, bez zaváhání a bez pochybností o směru. Vpadl do místnosti. Setrvačností ještě udělal pár kroků 696 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508567
ke stolu, kde Lucas ležel; ale najednou sebou škubl a odskočil, jako by ho strhla zpátky neviditelná pružina. „Rë Akkütlix,“ zamumlal znovu. Stál tam s rozpřaženýma rukama, jako by narážel na neviditelný kruh. Co se stalo? Vyděsila ho temně fialová krev, zaschlá ve spoustě utěrek? Nebo Lucasova nehybnost? Co mohl Paul soudit, celá scéna i po všech těch hodinách zůstávala beze změny: Lucas tu ležel pořád stejně, hrudí opřený o desku stolu a desku Garrimbů, s rukama a nohama bezvládně visícíma přes hrany. Po takové době bude mít úplně zdřevěnělé ruce a ztuhlá záda… a radši ani nedomýšlet, jak to vypadá s tou ránou na hrudi; ale pohnout s ním se neodvažovali, když je tak důrazně varoval před jakýmkoliv dotykem. Snímač za krkem ukazoval osm tepů za minutu. „Pořád totéž,“ řekl Paul. Kněz se k nim obrátil. Nevěřícně zavrtěl hlavou. „Vy vážně nejste psychotronici, že ne? Ani trochu! Vy to vůbec necítíte! “ Paul sevřel rty. „Tak nás poučte.“ Kněz byl bledý. Ba ne; ten nevypadal, že se těší, jak jim udělá přednášku. Vypadal spíš, jako by viděl duchy – a to nějaké obzvlášť vypečené a ohavné. „Rë Akkütlix,“ zašeptal už kdoví pokolikáté. „Jasně… není to doopravdy; já vím. Je to jen taková psychotronická vizualizace. Něco jako virtuálové kino; jenže –“ Rukou si přejížděl po zátylku. Konečně popadl dech. „Je to modelová situace, ale s platnými následky,“ dopověděl. „On si ji zařídil! A je nutné brát to naprosto vážně. Už vím, co mi to připomíná: znáte takové ty příběhy o tom, jak člověk hraje s nějakou obludou stolní hry? Třeba v jedné pohádce chasník s ďáblem metají kostky a v sázce je duše. Znáte? Nebo v jiném příběhu hraje rytíř se smrtkou šachy o svůj život. Vlastně je to podobný princip jako boží soud: uskuteční se klání v aréně, ale výsledek je pak závazný i mimo ni. Chápete, co myslím?“ „Kdo je ta obluda, která proti němu stojí?“ zeptal se Paul. Kněz bezmocně zavrtěl hlavou. „Lucas… je ta obluda,“ řekl. „Mesiáš… nebo ďábel. On – hraje – proti nám.“ Odvrátil se a jediným rázným krokem překonal odpor, který ho předtím zadržoval. „Ne! Počkejte! Nesmíte na něj sa-“ vyjekla Pinky. Ve stejné chvíli si to uvědomil i Paul a vrhl se mu do cesty. Byl to jen mžik, půlvteřina v letu, blesková a mimořádně trapná realizace úplně jiné pohádky – té o zlatém kuřeti, ke kterému se přilepí sedlák a na sedláka Ančka a za ni ještě deset dalších zvědavců, načež všichni v nerozbitném řetězu táhnou krajem: šedovlasý kněz položil Lucasovi dlaně na záda… ve stejné chvíli 697 Ukázka elektronické knihy