Krajinou Albrechta z Valdštejna
Viktora Siedeka (jenž je podepsán i pod interiéry zámku Lešná). František hrabě Seilern-Aspang takto věnoval své druhé choti Carolině rozené z Wenckheimu letní obydlí. Zajímavé je, že když v roce 1883 v pouhých třiadvaceti letech zemřela jeho první žena Helena, vzal si její dvojče Carolinu. Obě jeho manželky se tedy narodily současně v roce 1860 a byly rozené z Wenckheimu. Pro Carolinin větší klid byl kolem objektu, stojícího tehdy mimo zastavěnou oblast, zřízen rozlehlý lesopark. Hraběnka už na počátku 20. století pronajímala Tuskulum k výuce či pobytům, aby se do něj v roce 1919, po manželově smrti, vrátila natrvalo. Za války zde sídlila fašistická mládežnická organizace Hitlerjugend (to bylo ještě za Seilern-Aspangů – víme, že tento rod držel Lukov až do roku 1945), poté sem byla umístěna mateřská (a částečně i základní) škola. A od konce minulého století je Tuskulum opět v soukromých rukou a slouží jako hotel. Pokud mohu soudit, rekonstrukce se povedla – jedinou zásadní změnou, co se exteriéru týká, jsou snad skleněné výplně v dříve otevřeném přízemí a patru. Ostatní zůstalo, a to včetně mohutného středového rizalitu ze dřeva, který jako by nás přenášel do Tyrolských Alp. Ať už se v Lukově ubytujete zde, na starém pivovaře, či kdekoli jinde, nebo sem pouze přijedete na návštěvu, vsadím se, že se vám tu bude líbit! Rymice Návštěva Rymic na Kroměřížsku potěší nejen toho, kdo pátrá po stopách Albrechta z Valdštejna. Jedeme-li po silnici 490 od Kostelce u Holešova, uvítá nás na křižovatce cest pěkný krucifix s vročením 1856. Východní část obce zabírá Vesnická památková rezervace Rymice – Hejnice. Můžete si ji prohlédnout s průvodcem, nebo okouknout na vlastní pěst. Soubor roubených, hliněných, ale i zděných staveb z 18. a 19. století, typických pro Hanou a rozmístěných na vzorně střiženém trávníku mezi stromy, je velmi malebný, jak už víte díky kolegově textu. V zadní části ho korunuje větrný mlýn, přenesený sem z nedalekých Bořenovic, kde byl postaven v roce 1795 a vy-
81 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508188
Otomar Dvořák/Josef Pepson Snětivý
užíván až do roku 1944. Byť jde o mlýn německého typu (celým objektem lze otáčet tak, aby bylo možno využít různě vanoucího větru), nelze nevzpomenout na Dona Quijota de la Mancha! Na rozdíl od tohoto nesmrtelného rytíře Valdštejn naivitou netrpěl, pouštěl se do boje s rozvahou a jen proti skutečnému nepříteli... a na tvrzi v Rymicích, kde se mimo jiné léčil, si jistě uvědomoval i vlastní smrtelnost. Věřím však, že právě zde pobýval nikoli náhodou – a roli Socha sv. Jana Nepomuckého nehrála jen příznivá poloha. v Rymicích Dodnes je tu totiž krásně a klid – a zejména klid Albrecht vyhledával, aby si odpočinul od hektických aktivit a ulevil unavenému a nemocemi sužovanému tělu. Tvrz navíc navzdory mohutnosti působí útulným a komfortním dojmem. Pokud jsem si u větrného mlýna vzpomněl na Dona Quijota, zde mi na mysli vytanul Vilém z Rožmberka a jeho jihočeský zámek Kratochvíle. Jsme-li v Rymicích s dětmi, a ty už nebaví procházka po místních zajímavostech (jak se to stalo mně), můžeme je nechat na hřišti a vydat se ku tvrzi. Ta je krásně renovovaná, což platí i pro přilehlý čtvercový dvůr (čp. 2, za jezuitů v něm býval pivovar) a bývalou palírnu (čp. 4), v níž je dnes obecní úřad a obchod. Zatím se nedostalo na barokní sýpku (čp. 3). Podle veřejných informací slouží coby depozitář Muzea Kroměřížska, ovšem já jsem v ní našel Strašidelný dům (toho času mimo provoz). Vzhledem ke zchátralosti sýpky asi nebylo třeba přílišných úprav, aby se v ní návštěvníci báli... Dalším překvapivým zjištěním je skutečný depozitář – od-
82 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508188
Krajinou Albrechta z Valdštejna
kladiště socialistických soch vedle tvrze. Nejsem příznivcem ničení pomníků, ať tu tedy klidně odpočívají. Celkový dojem nijak neruší a mnozí návštěvníci si jich ani nevšimnou. Podél sýpky dojdeme do centra obce. U čp. 110 stojí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1770. Místně typickými památkami jsou domy čp. 6 – Sedlárna –, též postavená koncem 18. století, a o něco mladší kovárna (čp. 116). Naproti byla umístěna socha Madony s dítětem snad z roku 1822, jestli to správně čtu z nepříliš čitelného nápisu. Jsme u sakrálního srdce Rymic. Na opět skvěle udržovaném trávníku, pokrývajícím nízký pahorek, vidíme faru a kostel svatého Bartoloměje z roku 1786 (věž dostal až v roce 1824), zajímavě řešený pomník československých vojáků, kteří padli při dramatickém osvobozování Rymic, jakož i kamenný krucifix (další, dřevěný, hlídá vchod do kostela). Na jižní fasádu lodi byl umístěn náhrobek Arnolta z Ienkwitz z roku 1743, přenesený z rodové hrobky pod kostelem. S Rymicemi se rozloučíme jihozápadně od svatyně u pěkného domku čp. 14, který je podobný Sedlárně. Ať už vyrazíme na Količín se zvonicí, nebo na Roštění a Kostelec u Holešova s kostely, všude na nás čeká úhlednost a krása. Požehnaný kraj pracovitých lidí! Štípa Když jsme navštívili Štípu, vál čerstvý vítr. A tak je tomu zřejmě odedávna; svědčí o tom nádherný větrný mlýn, který najdete na výmluvné adrese Pod Větřákem 130. Není příliš starý, místní občan Kristián Kovář ho postavil v letech 1858-1860, a mlel prý ještě za druhé světové války. Současní majitelé se o něj skvěle starají a prý se s nimi dá domluvit prohlídka. Tolik času jsme neměli, čekala nás toho dne ještě spousta zastávek, a tak jsme zamávali mlýnu a vydali se k duchovnímu centru Štípy. Abychom šli po proudu času, zastavili jsme nejprve u bývalé hřbitovní kaple – onoho poutního kostelíka, jehož čisté linie vychválil kolega. Původně ještě mnohem menší kapli zvětšili ve druhé polovině 14. století zmiňovaní Šternberkové. Význam poutní
83 Ukázka elektronické knihy