98
b. t. b r a d f o r d
•
nástrahy
minulosti
„To ano,“ přikývla babička. „Tak bravo, Jamesi! Ty chceš tedy odejít ze společnosti pana Malverna, abys spravoval nějaký krámek v Hullu?“ James babičku dobře znal a ihned si všiml, že je v té otázce skryté pousmání. „Ne, budu pro Malverna pracovat dál. Potkal jsem v Hullu mladou ženu a ta tam pro mě bude pracovat. Je to módní návrhářka a chtěla by v mém obchodě prodávat i svoje věci. Takže ušetřím za její mzdu.“ „Tak to je jako dar z nebes, Jamesi,“ nadchl se Philip. „Jsem rád, že nemusíš platit ještě mzdu. A kdopak to je?“ „Jmenuje se Felidia Spellingová a je moc milá.“ James se obrátil k Esther. „To tvoje sestra, naše milá pratetička, mi ji doporučila. Felidia pro Venablesovy taky občas šije a prý je velmi šikovná.“ „To je dobrá zpráva,“ zašeptala babička a pousmála se. „A gratuluji, zdá se, žes ani trochu nezahálel.“ Během oběda probrala rodina vše, co se dalo. Zaměstnavatele, sousedy, příliš pomalou stavbu nového mostu Tower Bridge nebo Harryho novou restauraci. Po chvilce se James obrátil na strýčka George. „Měl bys nám taky povyprávět, kam se chystáš příští týden a co hezkého píšeš do dalších vydání.“ „No ano, povídej, strýčku!“ zvolal Eddie, který chtěl být neustále slyšet. „Ale nic tak světoborného,“ odpověděl George jako vždy skromně. „Pojedu vlastně jen do Skotska na Balmoral.“ „A jak se tam dostaneš?“ ptal se Eddie. „Vlakem do stanice Ballater a odtamtud už celou skupinu novinářů dopraví až na hrad Balmoral.“ „Za královnou Viktorií?“ třeštil oči Eddie. Rodina kolem stolu se tiše zasmála, ale George odpověděl stejně vážným tónem. „To přímo ne. Mám ale napsat o tom, že princ z Walesu jede navštívit svou matku. Oni spolu ne vždy dobře vycházejí a můj editor si myslí, že
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508178
99
b. t. b r a d f o r d
•
nástrahy
minulosti
by bylo dobré napsat článek o tom, že právě teď je to mezi nimi poměrně dobré.“ „To je tak vzrušující,“ vydechl Eddie, který George velmi obdivoval. „Je to rozhodně dobré pro mou kariéru,“ připustil George. „Zastupuju totiž hlavního královského korespondenta, který se právě potýká s bolestivým záchvatem dny. Už nemůže ani pořádně chodit.“ „Musíš mu říct, aby vynechal kyselé potraviny a jedl hlavně zásaditou stravu,“ radila Esther. „Žádné tmavé maso a alkohol. Klidně ti sepíšu seznam, jestli chceš.“ Její prostřední syn zavrtěl hlavou. „To bych se mu neodvážil předat,“ odpověděl s úsměvem. Nato se ozval Harry: „Já dobře vím, že se ve stravování vyznáš, mami. Ten seznam bych si klidně vzal. Jako dobrou radu pro mého šéfkuchaře.“ „Tak já ti ho dám,“ reagovala Esther, i když nechápala, co udělal se seznamem, který mu dala už před několika lety. Když probrali výlet do Skotska, začali se muži bavit o politice a porovnávat Gladstonea se Salisburym. Zamysleli se i nad dlouhým pobytem královny ve Skotsku a dalšími záležitostmi panovnické rodiny. Vyprávěli si i potom, co se s prarodiči rozloučili. James z domu Montagueů odcházel s úsměvem na tváři a znovu si uvědomil, jak moc pro něj rodina znamená. V mysli ale zalétl také k Irině, která ho přitahovala čím dál víc. Tolik toužil po její společnosti. Od cesty do Hullu se cítil její exotickou krásou uhranutý. Bohužel si nebyl vůbec jistý, jak ta mladá dáma smýšlí o něm. Možná se o jejích citech doví víc příští týden. Pozval ji přece na večeři. Už se nemohl dočkat, až ji opět uvidí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508178
100
b. t. b r a d f o r d
•
nástrahy
minulosti
16
O
blíbená restaurace Petera Kellera Chez Simone dostala jméno podle manželky pana majitele. Právě ona je přišla přivítat, když vstoupili. Její muž Gaston přispěchal až o chvíli později. Peter na srdečný pozdrav odpověděl perfektní francouzštinou, kterou studoval na internátní škole. Gaston je pak uvedl k jednomu z nejlepších stolů v tichém rohu restaurace. James se posadil a rozhlédl. Málem by zapomněl, jak je to místo kouzelné, vyzdobené ve stylu francouzského venkova, jak to popsal Peter. Majitel přinesl jídelní lístky a prohlásil: „Vrátím se za moment se speciálním dárkem na uvítanou.“ Kvůli Jamesovi mluvil anglicky, s Peterem se ale vždy bavil ve francouzštině. James si udělal pohodlí a znovu opakoval: „Na tohle příjemné místo bych málem zapomněl.“ „Na skvělé jídlo, co tu mají, se přece zapomenout nedá,“ reagoval Peter a byl rád, že Jamese vzal právě sem, a ne do některé své oblíbené nálevny. Objednali si sole meunière s dušenou zeleninou, ale slíbili Gastonovi, že výběr dezertu ponechají na něm. To majitele podniku potěšilo a rychle spěchal zpět do kuchyně. Pak oběma pánům nalil šampaňské. Když popíjeli, vyprávěli si o všem, co jim přišlo na mysl. Henry Malvern už se prý se zradou bratrance Percyho vyrovnal, protože patří k lidem, co na minulosti nelpí. James se pak k Peterovi naklonil blíž a zašeptal: „Když jsme u toho, nerad straším, ale jisté problémy nás nejspíš čekají v divizi nemovitostí.“
Ukázka elektronické knihy