zmučené ledviny, pak následovala infekce, nutnost dialýzy a rozsáhlé komplikace všech těchto rozsáhlých selhání. Začínalo nás to vyčerpávat, ji i mě; vypadalo to s ní vážně. Podobně jako Žluťák prošla fází křečovitého zmítání jako zaseknutý tuňák, po kterém následovala fáze ještě děsivější, kdy ležela zcela nehnutě a snad umírala. Hrozně mě to skličovalo, protože jsem si ji mezitím oblíbil. Nevěděl jsem, co dělat. Trávil jsem u ní stále víc času a přemýšlel jsem. Každou třetí noc byl se mnou na službě Tlusťoch v roli zástupce rezidenta, a jednou, když se po mně sháněl, abych s ním šel na druhou večeři, mě našel u Anny, jak sleduji její snahu umřít. „Co to sakra děláš?“ zeptal se. Řekl jsem mu to. „Anna už byla nachystaná do Hebrejského domova, co se teda stalo – ne, počkej, nech mě hádat. Jo se rozhodla pustit se do ní kvůli demenci, že jo?“ „Jo. Vypadá to, že umře.“ „Umře, jedině když ji zavraždíš plněním Joiných pokynů.“ „Jasně, jenže copak můžu dělat něco jinýho, když mi Jo sedí za krkem?“ „V pohodě. Nedělej s Annou nic a před Jo to zataj.“ „Zatajit to před Jo?“ „To víš, že jo. Pokračuj s vyšetřováním čistě imaginárně, NAPIGLUJ kartu imaginárními výsledky imaginárních testů, Anna se vrátí do svého dementního stavu, vyšetření neprokáže žádnou léčitelnou příčinu a všichni budou spokojení. A bude to.“ „Nevím, jestli je to etický.“ „Je etické zavraždit tu milou pacošku těmi vyšetřeními?“ Na to se nedalo nic říct. „No tak vidíš. Pojď se najíst.“ Při večeři jsem se Tlusťocha vyptával na Jo. Zasmušil se a pravil, že Jo je strašlivě skleslá. Vnímal ji stejně jako Rybu a Legga a spoustu dalších Lizců: skvělé medicínské znalosti bez střízlivého uvažování. Všichni sdíleli dojem, že nemoc je nějaká divoká, chlupatá obluda, již je možno vtěsnat do úhledných lékařských souřadnic diferenciálních diagnóz a terapie. Stačí jen trocha nadlidského úsilí a všechno dopadne dobře. [ 97 ]
Shem_Dům_Páně_vnitřek.indd 97
22.03.2022 8:02:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508171
Jo tomuto úsilí zasvětila celý život a na nic jiného jí už nezbývala síla. Jak řekl Tlusťoch, žila jen medicínou: „Je to vážně smutné, a všichni to vědí. Jo se na chvíli, až se stane rezidentem oddělení, připravovala celá léta, a teď, když se dočkala, to celé zvrtá. Ona ty pacienty strašně potřebuje, aby zaplnila prázdnotu svého života, dokonce sem chodí i o nedělích nebo když má volno. Má pocit nepotřebnosti, kromě chvilek, kdy se domnívá, že ji potřebují její bažanti a pacienti, což není pravda, protože když dojde na praktické lékařství a kontakt s lidmi, stává se z ní ignorant. Nejprospěšnější léčbou pro Annu O. by bylo najít jí její ztracené brýle. Jo by se měla věnovat výzkumu, ale ví, že kdyby tam přešla, jenom by to potvrdilo všeobecně známou pravdu – že neumí jednat s lidmi.“ Vzpomněl jsem si na Berry a poznamenal jsem: „Teď mluvíte jako mužský šovinista.“ „Já?“ zarazil se Tlusťoch, skutečně překvapený. „Jak to?“ „Naznačujete, že z žen, jako je Jo, bývají mizerný doktoři, protože to jsou ženy.“ „Ale ne. Říkám, že z žen, jako je Jo, bývají mizerní lidé, protože jsou doktoři, zrovna tak to platí u mužů. Tohle povolání je nemoc. Nezáleží, jaké máš pohlaví. Může postihnout kohokoli z nás, a je jasné, že Jo do toho už spadla. Je to hrozné. Měl bys vidět její byt – jako by tam nikdo nebydlel. Už tam bydlí přes rok a ještě si ani nevybalila magnetofon.“ Seděli jsme, přežvykovali a zádumčivě přemítali o Joině spoutaném životě, až se Tlusťoch zase rozzářil a zeptal se: „Hele, už jsem ti vykládal o svém snu, o Vynálezu?“ „Ne.“ „Anální zrcadlo doktora Junga: Velký americký lékařský vynález.“ „Anální zrcadlo doktora Junga? Co to hergot je?“ „Nevzpomínáš si na školu, na kurz gastroenterologie, kdy vám říkali, abyste si ‚vyšetřili vlastní konečník s pomocí malého zrcátka‘?“ „Jo.“ „A povedlo se ti to?“ „Kdepak.“ [ 98 ]
Shem_Dům_Páně_vnitřek.indd 98
22.03.2022 8:02:40 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508171
„Pochopitelně. Je to nemožné. Díky doktoru Jungovi se to ovšem změní. Každý si bude moci vyšetřit vlastní konečník v pohodlí a soukromí vlastního domova.“ „Co to má jako bejt?“ zajímal jsem se, neboť mě to zaujalo. Ukázal mi to. Na ubrousku načrtl spletitou sestavu dvou zrcadel a zvětšovací čočky, vše připevněné na tyč z nerezové oceli. Zakreslil trasu světelných paprsků od konečníku k oční bulvě a zase zpět, tříštících se do barevných duh a komplikovaných spekter, která podrobně rozpracoval v mnohovariantních rovnicích a grafech. Když byl hotov, dodal: „Víš, kolik Američanů má každý den bolesti při stolici a krev na toaletním papíru? Miliony.“ „Proč jenom Američani?“ zažertoval jsem. „Proč ne celý svět?“ „Přesně tak. Největší potíž bude překlad. Jestli jsou to v Americe miliony, na světě jsou to miliardy. Vlastní konečník je velkou neznámou takřka pro celé lidstvo. Všichni by ho rádi viděli a nikdo to nesvede. Jako temná Afrika před příchodem misionářů. Kongo lidského těla.“ Po zátylku mi přeběhlo zamrazení, když mi začalo docházet, že by to nemusel být vlastně žádný žert, a zeptal jsem se: „Děláte si legraci?“ Tlusťoch neodpověděl. „Tohle je ten největší nesmysl, co jsem kdy slyšel.“ „Není. A mimo to, přesně to samé říkali o všech velkých vynálezech. Je to stejné jako ta vaginální zrcadla, co rozdávají gynekologové – mimochodem, anální zrcadlo se dá nastavit i na toto použití – ženy se s pomocí vaginálních zrcadel učí poznávat vlastní vagíny. Tohle je pohlavně nerozlišená pomůcka. SEZNAMTE SE SE SVOU ŘITÍ.“ Roztáhl ruce, jako by četl plakát nebo transparent. „PRDEL JE KRÁSNÁ. SVOBODU ŘITI. Z lidských i finančních hledisek jde o nezměrné hodnoty. Majlant.“ „To překračuje všechny meze.“ „Právě proto se to bude prodávat.“ „Ale to je jenom sranda, že jo? Žádný anální zrcadlo nemáte, že ne?“ Tlusťoch hleděl nepřítomně do prázdna. Pocítil jsem osten nejistoty. Vyrazil jsem: „No tak, Tlusťochu,“ a prosil ho, aby mi vyjevil pravdu. Znělo to tak absurdně, že by to klidně mohla být skutečnost; kdykoli jsem za posledních deset let pokládal něco za [ 99 ]
Shem_Dům_Páně_vnitřek.indd 99
Ukázka elektronické knihy
22.03.2022 8:02:40