když na pozemek Madembovy rodiny vešlo osmnáct dívek v našem věku. Byl to šestnáctý rok života a všichni toužili po Fary Thiam, přitom nebyla ta nejkrásnější. A Fary Thiam si ze všech vybrala mne. Jakmile mě spatřila sedět na rohoži, usadila se hned vedle, levým stehnem se dotýkala mého pravého stehna. Boženamouduši, myslel jsem, že mi srdce zpřeráží žebra, jak ve mně tlouklo, tlouklo a tlouklo. Boženamouduši, od té chvíle vím, co znamená být šťastný. Nebylo větší radosti než ta, kterou mě Fary obdařila tím, že si v záři měsíčního světla vybrala mne. Byl to šestnáctý rok našeho života a chtěli jsme se smát. Jeden po druhém jsme vyprávěli různé vtipné historky, plné důmyslných narážek, vymýšleli hádanky. Přišli mezi nás mladší Madembovi bratři a sestry, poslouchali a postupně usnuli. A já se cítil králem celé zeměkoule, protože Fary si vybrala mne a nikoho jiného. Vzal jsem Fary za levou ruku, stiskl ji ve své pravé, ona mi ji s důvěrou ponechala. Boženamouduši, Fary Thiam se žádná jiná nevyrovná. Jenže Fary se mi nechtěla vzdát. Pokaždé odmítla, když jsem ji po oné noci, kdy si ze všech vrstevníků vybrala mne, žádal, ať 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508169
mě nechá vstoupit dovnitř svého těla. Fary neustále, čtyři roky, říkala ‚ne‘, ‚ne‘ a ‚ne‘. Chlapec a dívka ve stejném věku se spolu nikdy nemilují. I když se vzájemně vyvolili za důvěrné přátele v životě, z chlapce a dívky ve stejném věku se nikdy nestanou manželé. Věděl jsem a znal ten strašný zákon. Boženamouduši, znal jsem pravidlo zděděné po předcích, ale nepřijímal ho. Možná, že jsem začínal sám myslet už před Madembovou smrtí. Není kouře bez ohně, jak říká kapitán. A přísloví nomádů z národa Fulbů říká: ‚Teprve za svítání poznáš, co za den tě čeká.‘ Snad má duše začínala pochybovat o hlasu povinnosti, příliš krásně znějícím na to, aby byl poctivý. Snad už tenkrát se má duše připravovala říct ‚ne‘ nelidským zákonům, jež se tváří jako lidské. Ale navzdory Faryiným odmítáním, přestože jsem věděl a chápal, proč mi pokaždé říká ‚ne‘, jsem v sobě choval naději až do předvečera dne, kdy jsme spolu s Madembou měli odejít do války.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508169
XVI
Boženamouduši, doktor François je dobrý člověk. Doktor François nás nechává myslet, obracet se do sebe. Doktor François nás, mě i ostatní, svolává do velikého sálu se stoly a židlemi jako ve škole. Nikdy jsem do školy nechodil, ale Mademba ano. Mademba uměl francouzsky, já ne. Doktor François je jako učitel ve škole. Řekne nám, abychom se posadili, a jeho dcera oblečená celá v bílém, slečna Françoisová, položí na stůl před každého list papíru a tužku. Potom doktor François naznačí, ať nakreslíme, co chceme. Vím a pochopil jsem, že doktor François se přes brýle, co zvětšují jeho modré oči, dívá do našich hlav. Jeho modré oči nejsou jako oči našich nepřátel odnaproti, kteří se malými zlomyslnými dělostřeleckými náboji snaží oddělit nám hlavu od zbytku těla. Jeho pronikavé modré oči nás upřeně pozorují ve snaze hlavy nám zachránit. Vím a pochopil 102
Ukázka elektronické knihy