„Jasně, když je řeč o Clarisse, tak je všechno naprosto dokonalý!“ „Promiň?“ Jeanne si ji měří přísným pohledem a Mathilda jí pohled oplácí, dokud matka sevřenými rty, aby jí vnučka nerozuměla, nezadrmolí: „Jestli mi chceš něco vyčítat, tak laskavě počkej, až u toho nebudou děti. Jasné?“ Mathilda, kterou Clarissa nikdy neviděla, že by se před někým pokořila, před matkou sklopila hlavu, zaťala pěsti a hlasem, ze kterého čišel potlačovaný hněv, odpověděla: „Dobrá, mami. Jak chceš.“ Otočila se a odbelhala se po rozpálené podlaze. Pod břidlicovým přístřeškem, který nikdy nenahradily v regionu nově módním altánem, pracuje Pia s vypláznutým jazykem a hlavou opřenou o předloktí, očividně se na svoje cvičení angličtiny, která jí Mathilda zadala, příliš nesoustředí. Její pršáček začíná být pokrytý pihami – to kvůli slunci. Sice jí nakázala, aby se namazala opalovákem s nejvyšším faktorem, ale ona i Clarissa mají svoji hlavu. Samozřejmě, když byla Mathilda a její sestry malé, o tahle opatření se nijak nestaraly. Častokrát se spálily, když se před úžehem chránily tak, že většinu dne trávily s hlavou pod vodou v bazénu, do Tours se pak vracely opálené jako šedesátnice z Cannes. Dneska je to ale jiný, přemýšlí Mathilda, Violetta a Jeanne to musejí pochopit. Děti se už nemůžou vychovávat jako za nás. Pia bude dokonalá, hodná žačka, dobře vychovaná a hýčkaná maminkou, která svoji •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508119
lásku nerozděluje jako spojitý nádoby. Mathilda přistoupí ke svojí dceři a se slzami v očích hladí její dlouhé, sluncem vyšisované vlásky. Potom odchází se svým chytrým telefonem v natažené paži a hledá kulisu pro vytvoření iluze na sociálních sítích. Vyčerpaně hledá všude, zkouší, očividně nespokojená z celkového stavu La Garrigue. Nakonec pak skončí natažená na lehátku. Jeanne nadskočí, když ji slyší mluvit samu pro sebe. „Ahojky, mamky! Dnešek je ve znamení relaxu v Provenci s celou famílií. Stres zůstal v Paříži. Uvidíme se zase zítra v šest hodin ráno, dáme si lekci vinyasa jógy při východu slunce, živě, přes Instagram. Určitě info sdílejte dál.“ Potom video zhlédne. A opakuje: „Ahojky, mamky…“ Aspoň desetkrát za sebou. Pia už si toho nevšímá, očividně je na maminčino divadlo zvyklá. Clarissa se usmívá. Jeanne obrátí oči v sloup a šeptá směrem k vnučce: „A teď si vezmi, že její ‚mamka‘ jsem já.“
•
99
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508119
La Garrigue před dvanácti lety
Už jenom několik hodin a bude to. Této chvíli předcházely měsíce příprav, hodiny hovorů, stresů a vzrušení. Celé víkendy strávené tady, s tátou a mámou, objížděli region a rezervovali hotely, pokoje, ochutnávali víno, vybírali večerní menu a jídlo na následující den, orchestr, výzdobu. S Raphaëlem se seznámila před rokem, zachránil ji. Díky pohledu, kterým na ni ulpěl, se Mathilda smířila sama se sebou. Po sedmi letech bloumání. Sedm let, během kterých měla potřebu zpřetrhat pouta, která všech pět svazovala dohromady, která ji svírala natolik, že už se k rodině ani nemohla přiblížit, jak jí byla otravná. Dlouhou dobu všechny tři sestry předstíraly, že rodina je nade vše, že si byli tak blízcí, že nikdo jiný nemohl nabourat spojení sester Carpentierových a jejich rodičů, ale Mathilda si nakonec uvědomila, že si všechno jenom nalhávala. Louisa byla příliš malá, aby se na ni mohla zlobit, ale Violettina emancipace, Jeannina nezměrná láska k její sestře a otcův nezájem o ni samou, jakmile vyrostla a už nebyla tou okouzlující dívenkou, kterou hrdě předváděl všude, kde chodil, to už bylo příliš. Pařížská konzervatoř, když dosáhla přijatelné taneční úrovně, byla dobrou výmluvou. Ve třinácti letech opustila byt v Tours a vracela se jenom na víkendy. V Paříži si našla kamarády, kteří jí nahradili sestry, dodávali jí kyslík, který postrádala, když byla s rodinou. Zapomněla •
100
•
Ukázka elektronické knihy