ruch a brebentění, a to i na pláži. Že si našinec jde na pláž odpočinout, nebo dokonce pospat, to pro něj bylo nepocho‑ pitelné. Oni se chodí koupat s celým cirkusem, mají nafuko‑ vací lehátka, slunečníky, ale hlavně rádia a repráky. Nakonec jsme to dokázali. A když jsme zanořili nohy do toho bělouč‑ kého písku a ponořili se do vody, měli jsme chvíli pocit, že se nám to snad všechno jenom zdálo. Byla to opravdu krása.
FB status 7. 7. 2019, offline verze Dneska ráno jsem měla něco zacucháno ve vlasech a zjistila jsem při zběžném ohledání, že to bude asi svatozář. V zárodku. Zajímavé, jak takhle člověk na cestách vyzjistí o svých bližních takové otravné vlastnosti. Tak třeba se ukázalo, že děda stále mluví. Zejména teda na lidi, což je obzvlášť znepokojující. Neza‑ brání mu v tom ani sluchátka vražená až do nitra lebky, ani ote‑ vřená kniha, ani klapky na oči, nebo to, že je potenciální poslu‑ chač pod vodou, nebo v koupelně, nebo ve vedlejší ulici. Taky při každém oslovení do přítomných bodře dloubne loktem, což mají teda lidi obecně hodně rádi. Na druhou stranu se ale taky ukázalo, že množství vypitého alkoholu se přímo úměrně rovná náladě posádky, takže řešením všech nepříjemných sociálních i tělesných situací je prostě PŘIDAT RUM. Díky tomuto prvnímu a jedinému kubánskému přikázání jsme včera strávili fajn den na pláži, kde bylo jen trošičku písečných blech. Děda v dob‑ rém rozmaru si po večeři v pokoji dokonce trochu zacvičil, což spočívalo v tom, že si na postel umístil židli, opřel si o ni nohy #tresnevrumu a usnul. Not bad. #
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508092
OBCHODNÍK S TEPLÚ KUBÁNSKÚ VODÚ Při cestování do různých exotických oblastí (což pro kaž‑ dého znamená něco jiného, pro jednoho začíná exotika mimo Evropu, pro druhého už za Zličínem…) má člověk vždycky takové dilema. Jestli to risknout a pít kohoutkovou vodu jako místní, nebo to raději posichrovat vodou balenou. Tady je to úplně stejné. Je to vždycky taková napínavá loterie. Já volím přístup opatrného otužování, to jest, že po příjezdu postupně dopiju zásoby balené vody, co mám ještě z letiště, pak si čis‑ tím zuby pod kohoutkovou vodou a čekám… Když se za pár dní nic nestane, tak už si pod místní tekoucí vodou opla‑ chuju i ovoce, a když je to v pohodě, používám kohoutkovou už vlastně na všechno. Člověk sice stále trochu riskuje, že se jakákoliv nevinná procházka může proměnit v zoufalý běh o důstojnost a čisté spoďáry, ale zase s sebou nemusí neustále vláčet různé barely s vodou a peníze může vrazit do něčeho smysluplnějšího. Třeba do rumu. Pojďme si říct, že děda neběhá úplně rychle a případný závod s běhavkou by asi nevyhrál. Proto jeho sázku na balenou vodu celkem chápu. Nebyl by to ale děda, kdyby se to nesnažil nějak přechytračit. Doma totiž za vodu k pití neplatí, proto se tady kroutí při každé návštěvě obchodu. A to ani nemlu‑ vím o tom, že v tu chvíli je velmi často vystaven neúprosně bídnému kubánskému zásobování. Balená voda zkrátka není úplně vždycky k dispozici. Proto když je, musí se jí vzít hodně, což se pak zase musí buď tahat všude s sebou, nebo se s tím musí jít zpátky na pokoj. Prostě, dá se to, ale je to voser. Proto, když se nás mladá paní domácí ve Viñales v našem casa particular zeptala, jestli něco nepotřebujeme, měl děda
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS508092
perfektní nápad. Chtěl, abych vyzvěděla, jestli by mu nepro‑ dala vodu v PET láhvi. Prý, samozřejmě, že to je to nejmenší! Bude prý o trošku dražší než z obchodu, protože tam museli dojet na motorce, ale to je přece jasný… Děda byl šťastný, že už na to nemusí myslet, že voda je alespoň pro tuto destinaci vyřešena a mým prostřednictvím zahrnul kubánskou paní‑ mámu komplimenty a slovy díků. Už to bylo trochu trapný, ale s povzneseným úsměvem jsem ještě překládala jeho: „To víte, já mám radši pivo, ale to do rychlovarný konvice nalejt nemůžu, cha chá!“ Myslela jsem, že je to konec, ale nebyl. Sotva jsme přišli na pokoj, začal děda hrabošit v kufru a sklá‑ dat na hromádku různé poklady. Tekutý mejdlo, zubní pastu, vepřové kostky po maďarsku a žužu bonbóny. „Co to je?“ „No, já jsem si říkal, že bych jim to dal.“ „Jako, za co?“ „No, za tu vodu. Jak byla ochotná, to vůbec nemusela.“ „To jo, ale vždyť už jsi jí poděkoval, a navíc to budeš mít i s přirážkou.“ „Jak voni jsou pohostinný, to je neuvěřitelný.“ „No, hele, a nechceš se na to vykašlat? Mně jako ženský někdo dát svoje mejdlo a pastu, tak se možná i urazim…“ „No, dovol?! To je luxusní kosmetika!“ „Ale, tak budiž, jak chceš. Nad tímhle já si ale meju ruce, protože to je čistě tvoje akce.“ „Já po tobě taky nic nechci!“ „To je skvělý.“ „Jenom teda, abys šla se mnou a překládala.“ O dva panáky rumu a jedno dechové cvičení později… „Ježiš, tak pojď, ale, prosím tě, rychle.“
100
Ukázka elektronické knihy