AMANDA CINELLIOVÁ
Až do odpoledne systematicky pročítal maily a probíral hlavní body jednotlivých projektů, odhady prodeje a marketingové plány. Ponořil se do práce a překvapilo ho, že ho to nabilo energií, místo aby si jako obvykle připadal uvázaný u stolu. Jeho mysl se soustředila, jako by ji ani trochu nezatížil tím, že se o svou temnotu podělil s Dani. Ale sžírala ho vina. Musel potlačit hrdost a omluvit se za svoje chování. Za všechno, co během posledních několika dní udělal. Stane se jejím manželem, a i když to bude jen na papíře, nechtěl ji zklamat. „Pořád jsem pro volný víkend, na kterém jsme se shodli, takže si hodlám jít zaplavat, než se setmí.“ Stála ve dveřích jídelny jako přelud zahalená v ručníku a na zátylku měla uvázané jednoduché bikiny. Vynadal si za okamžitý příval vzrušení, zamračil se na počítač a mávl k ní rukou. Poslouchal, jak se její kroky vzdalují, a když uslyšel šplouchnutí vody, zavřel oči. V hlavě mu vytanula vize jejích hladkých snědých křivek, jak v zapadajícím slunečním světle plují chladnou vodou. Slabiny se mu napjaly a nahrnula se mu do nich všechna krev. Prudce zavřel notebook, zvedl hlavu ke stropu a zavrtěl hlavou. Tohle se stává, když muž tak dlouho přehlíží své tělo. Reagoval v její blízkosti jako puberťák. Vyděsilo by ji, kdyby věděla, jak moc nad sebou ztrácí kontrolu. Pokusil se znovu vrátit k práci, ale soustředění ho opustilo. A tak jen mlčky seděl a poslouchal, jak za dveřmi na terase proplouvala vodou. Najednou ho z myšlenek vytrhl tlumený výkřik. Zamračil se a napjal. A když zazněl druhý, vyskočil ze židle a rozběhl se. V bazénu uviděl Danielu, jak je uprostřed ztuhlá strachem a oči má vytřeštěné hrůzou. Ukazovala k dřevěnému můstku přes vodu. Následoval její prsty a okamžitě uviděl, co ji tolik 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507838
POD PLNÝMI PLACHTAMI
vyděsilo. Na můstku ležel snad největší had, jakého kdy viděl, olivově zelený s černými skvrnami a dlouhý skoro jako celé rozpětí dřevěné konstrukce. Pak se těžké tělo pohnulo a začalo se nořit do vody. Při pozornějším pohledu uviděl pod můstkem malý výklenek, kde se něco svíjelo. Matka chránila mláďata. Zjevně si byla vědoma ženy, která narušila její klid. Upírala korálkové černé oči na Dani a Valerio ucítil, jak se mu při pohledu na Danin strach sevřela hruď. „Myslíš si, že dokážeš doplavat ke kraji?“ zeptal se tiše, připravený skočit pro ni, kdyby se had pohnul. Soudě podle velikosti to byl domácí ostrovní hroznýš – ne jedovatý, ale kdovíco by udělal, kdyby se cítil ohrožený? Dani se udýchaně zasmála. „Nemůžu se ani pohnout. Už jsem to zkusila.“ Zasténala. „Pozoruje mě.“ „Dobře, dojdu pro tebe.“ Sevřel rty a zul si boty. „Neublíží ti. Jediní jedovatí hadi na ostrově jsou mnohem menší než tahle dáma.“ „Dáma?“ vyjekla nevěřícně. „Já jsem dáma – tohle je obrovský plaz. Vážně mi hrozí smrtelné nebezpečí a ty se o tom monstru vyjadřuješ zdvořile?“ Během několika vteřin k ní Valerio pomalými odhodlanými tempy doplaval a položil jí prst na rty. „Pšš. Mohla by tě slyšet a zaútočit.“ „Nech toho.“ Roztřesenýma rukama se ho chytila a přitiskla se k němu. Při tom kontaktu jeho tělo ožilo a ze rtů mu uniklo hluboké zasténání. „Promiň… Udělala jsem ti něco?“ vydechla, zatímco stále většinu pozornosti upírala na hada. Vzpamatuj se, Valerio. Přitáhl ji blíž ke kraji. Teď rozhodně neměl čas ztrácet kontrolu nad svým znovunalezeným libidem. Bála se a věřila mu, že ji bezpečně dostane z bazénu, takže přesně to musel udělat. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507838
AMANDA CINELLIOVÁ
Zvedl ji, aby jí pomohl ven, ale pak toho okamžitě zalitoval, protože ztuhla a přitiskla se k němu ještě blíž. „Nezvedej mě!“ Strčila ho rukou do hrudi. Valerio podrážděně zabručel. „Dio, přestaň si s tím dělat starosti. Zvedal jsem tě už dřív a věř mi, že mi tvoje proporce ani trochu nevadí. Vlastně nemáš ani ponětí, jak dokonalé ty křivky jsou.“ Vykulila oči. „Myslela jsem tím, abys mě nezvedal ven, kde mě může sežrat had.“ Mírně zrůžověla a její tělo se v jeho náruči náhle uvolnilo. „Ale… díky.“ Dlouze ztuhl, jen se jí díval do očí a přes mokrou košili cítil, jak jí tluče srdce. Byl idiot. Naprostý idiot. Sklonil čelo a přitom bojoval se šíleným nutkáním políbit ji. Ale věděl, že kdyby ji políbil teď, chtěl by víc. Chtěl by všechno, co by od ní mohl dostat… všechno, co by mu byla ochotná dát. A kam by je to asi tak dovedlo? Slíbil si, že jejich první polibek byl zároveň posledním, protože to tak zkrátka musí být. A přesto pokaždé, když spolu byli sami, mu připadalo zcela přirozené držet ji v náruči. Díkybohu za studenou vodu, jinak by si už dávno uvědomila povahu jeho myšlenek. „Valerio…“ Zavrtěla se a její stehna se na jeho bocích napjala. Mírně naklonila obličej, zavadila o jeho mokré rty a Valerio cítil, jak vyhladovělé zvíře v něm vítězoslavně zařvalo. Pokud s tím začne ona, jistě by bylo hrubé ji zastavit? Pevně ji sevřel a začal plenit její ústa. Zaryla mu nehty do zad, prohnula se proti němu a zasténala, když si ji opřel o kraj bazénu. Jednou rukou ji uchopil za vlasy a zaklonil jí hlavu, aby získal hlubší přístup. Temné síly v jeho mysli na něj křičely, aby si ji vzal přímo tady ve vodě a následky ať jdou k čertu. Ale zdálo se, že Dani má jiný nápad. Strnula v jeho náručí a pak ho s překvapivou silou odstrčila. 100 Ukázka elektronické knihy