DEVÁTÁ KAPITOLA Alex věděl, že se k Tinley po tom, co spolu zažili, nechoval moc hezky. Ale měl hlavu plnou vířících myšlenek a celý ten zážitek mu až vyrazil dech. Tinley byla panna. Byla jeho, jen jeho. Jeho bratr se jí ani nedotkl. Nebylo mu jasné, proč by mu na tom vlastně mělo záležet, až na to, že žádný muž by asi nechtěl převzít ženu po bratrovi, kdyby věděl, že ji měl. Z mnoha důvodů. A on nebyl jiný. A bylo na tom něco… něco výjimečného. Až na to, že jí ošklivě ublížil, a teď, když se ples neúprosně blížil, s ní dosud neměl šanci promluvit. Ale možná to tak bylo lepší. Možná byl čas na konverzaci pryč. Stejně jim to povídání moc nešlo, jejich těla si rozuměla daleko lépe. Když byl uvnitř jejího těla, cítil se jako nikdy předtím. Bylo to jako modlitba. Jako vykoupení. Bylo to… Bylo to špatné. Ale také to bylo něco, co udalo směr jeho další cestě. Byla to cesta z problémů, a za to byl vděčný. Byl si jistý, že jeho rozhodnutí způsobí jisté pobouření, nakonec jeho asistentka se jasně vyjádřila, že někteří z mužů sem přijedou, aby se ucházeli o ženu, která má plnou podporu lirijské koruny, ale… nikdo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507789
A SEŽEHLY JE PLAMENY
nedá svou nespokojenost najevo, protože on je král. A to je nakonec to jediné, na čem záleží. A král si může dělat, co uzná za vhodné. Bude se leccos šeptat, to je jasné. To se ale šeptalo pořád. A jeho už nebavilo snažit se s tím něco dělat. Už ho nebavilo odpírat si to, po čem touží. Zahnul za roh směrem k sálu právě ve chvíli, kdy Tinley sešla schodiště, vedoucí do předsálí. Na chvilku se mu zastavilo srdce. A pak se rozběhlo dvakrát rychleji, jako by mělo každou chvíli explodovat. Rudé vlasy měla rozpuštěné, až na dva tenké pramínky po stranách, které byly stočené a vzadu se spojovaly. Bohaté vlny se jí rozbíhaly po ramenou a po zádech, a byla to skvostná podívaná. Na sobě měla zlatou róbu, která dokonale přiléhala k jejím křivkám. Téměř nebyla nalíčená, zaznamenal jen trochu lesku na rty, řasenku a něco lesklého na tvářích, ale pihy byly jasně viditelné. Vypadala jako nymfa, jako víla. Jako něco, co pochází přímo z Temného lesa. Kouzelné stvoření. Nebo kletba. Podívala se na něj a hrdě zvedla bradu. „Vypadáš úžasně.“ Tinley se zastavila. „Vážně?“ „Ty víš, že ano. Jsi dokonalá.“ Nabídl jí rámě a ona se do něj váhavě zavěsila. „Dovnitř půjdeme společně,“ poznamenal klidně. „Tak dobře,“ pokrčila rameny Tinley. Měla v sobě zvláštní rozhodnost, svítila jí v zelených očích, jež tak dobře znal, a on měl pocit, že má nějaký vlastní plán. Ať už to bylo cokoli, nezáleželo na tom, protože on už se rozhodl, jak to bude dál. A on byl král. Takže jeho rozhodnutí bylo klíčové. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507789
MAISEY YATESOVÁ
Vešli do sálu, který už byl plný hostů. Pro krále bylo zvykem přijít o něco později, bylo to formální vyjádření jeho královské osobnosti. Měl ale pocit, že Tinley nechápe, že tu bude formálně představena i ona, a ne jako pouhá chráněnka koruny. Když se dvoukřídlé dveře otevřely a oni vešli dovnitř, všechno se zastavilo. Alex se rozhlédl po davu lidí. „Dobrý večer. Všechny vás tu jménem lirijské královské rodiny vítám.“ Bylo to obvyklé přivítání, ale v poslední době poněkud pochmurné, vzhledem k tomu, že byl posledním žijícím členem rodiny. „Dnešní večer je výjimečný, protože bych vám rád představil svou budoucí královnu. Slečna Tinley Markhamová z Lirie.“ Tinley stěží dokázala uvěřit, že to opravdu řekl. Budoucí královna? To přece nejde. Právě se mu chystala sdělit, že se vůbec vdávat nebude. Že nechce být někomu představena. Že odsud odejde a začne znovu. A on je navíc zasnoubený. Prudce k němu otočila hlavu a setkala se s ostrým, temným pohledem, který nepřipouštěl jakékoli námitky. A ona neměla ani tušení, co má teď dělat. Co by mohla udělat. On je přece král a ona mu těžko může otevřeně odporovat před tolika hosty. A ani na to nebyl čas. Za chvilku už ji vedl do středu sálu na taneční parket. Podíval se na ni nekompromisním pohledem. Připomnělo jí to jejich setkání v lázních. Od té doby se neviděli, natož aby se dotkli, a teď ji držel v náručí. A ať už byla předtím rozhodnutá jakkoli, její odpor se vytratil, protože nedokázala pořádně myslet. Odvahu. To slovo v ní rezonovalo stále dokola a ona neměla tušení, kde se vzalo a jak patří právě do této situace. 100 Ukázka elektronické knihy