MELANIE MILBURNEOVÁ
Krátce ho políbila a rty. „Odpuštěno. Ale ještě jsi mi neřekl, proč jsi měl tak bídnou náladu? Práce? Tvoje povolání musí být občas stresující.“ Ústy se usmál, ale očima ne. „Něco takového.“ A pak krátce políbil on ji. „A tvoje práce je stresující?“ „Čas od času ano. To když přijde dvojice, která se nemůže shodnout na tom, co by oba chtěli. Ale většinou to je jen radost. Ráda navrhuju šperky. Vyrostla jsem mezi diamanty. Už děda, otec mého otce, ten podnik založil coby mladík. Já jsem vyrobila první šperk, ještě když jsem chodila do mateřské školy. Barevné perličky pro mě už ale nejsou tak vzrušující jako diamanty. Ty mám radši.“ Pozvedl její levou ruku. „A tenhle? Tvůj design?“ „Ne. Julian mě požádal o ruku až poté, co mu diagnostikovali rakovinu. Zastihl mě nepřipravenou. Byli jsme náctiletí. Nemysleli jsme na usazení se. A on mě najednou požádal, abych si ho vzala. Nevěděla jsem, co udělat.“ „Takže jsi řekla ano.“ V hlase neměl kritiku, odsouzení, jen pochopení. To ji naprosto odzbrojilo. „Cítila jsem se v pasti, když mi hned nasadil na prst prstýnek. Ne že bych ho neměla ráda, ale ne dost na to, abych se za něj provdala. Bylo nám osmnáct. Fakt jsem se cítila jako v pasti. Zvlášť když se změnil. Stal se někým jiným. Ale já jsem se taky změnila.“ Hunter položil palec na prsten. „Proč ho nesundáš?“ Millii se něco v hrudi sevřelo. „Teď to nejde. Musela bych ho rozříznout pilkou.“ Hunter prstýnkem zatočil a pokusil se to přetáhnout přes kloub prstu. Nešlo to. „To může být 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507770
PROTI JEHO PRAVIDLŮM
problém, když ti někdo bude chtít navléct svůj zásnubní prsten.“ Millie se zasmála. „Na to nedojde. Nemám chuť se usazovat.“ Hunter jí ukazovákem ťukl do špičky nosu. „Vidíš? Hned jsem ti říkal, že jsi dívka mého srdce.“ A pevně jí pohlédl do očí. „Zůstaň tady přes noc.“ Millie pozvedla obočí. „Celou noc?“ Zatvářil se vážněji. „Obyčejně nechci, aby tu někdo přespal.“ „V mém případě děláš výjimku? Proč?“ „Oba chceme to samé. Poměr bez závazků. Oba víme, co to znamená a je nám jasné, že nemáme společnou budoucnost. Jen přítomnost.“ Ale skutečně chtěla totéž? Žádné závazky, žádné sliby? Nic takového jako navždy? Drobné pochybnosti jí jen rychle prolétly myslí a byly pryč. Hladila ho tváři a cítila v dlaních rašící vousy. „Můžeme náš… poměr udržet zatím v soukromí? Nechci, aby Beth a Dan měli o nás dvou nemístné představy. Ani nechci, aby média o mně mluvila jako o tvé poslední matraci.“ „Fajn. A vím o vynikajícím místě. Kde můžeme být úplně sami.“ „Kde?“ „V Řecku mám zakotvenou jachtu.“ Millie na něj vykulila oči. „Tak to jsi musel zvládnout hodně nákladných rozvodů.“ Usmál se. „Na počátku kariéry jsem dobře investoval. Riskoval jsem a měl jsem velké štěstí…“ Ztichl a usmál se. „Co to slyším? To zakručelo v břiše tobě, nebo mně? Určitě tobě.“ Millie si položila ruku na břicho. „Asi mně.“ Hunter hned spustil nohy z postele a teatrálně ji 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507770
MELANIE MILBURNEOVÁ
čapl za ruku. „Pojď. Potřebujeme se posílit na to, co mám v plánu na později. Vždyť jsme se ještě ani pořádně nenavečeřeli.“ Millie se svůdně zasmála. „To zní… dobře.“ „Ale nejdřív malý předkrm.“ A vášnivě ji políbil. Millie zapomněla na jídlo. Jestli takové věci se během milostného poměru stávají, tak je chce. A chce jich víc. Mnohem víc.
100 Ukázka elektronické knihy