Tu paní k oknům přisedly, zpěv k srdci jim se loudí: „Já jsem ten měsíc vybledlý, když pustou nocí bloudí!“ Pak sedli už jen na mechu, král zaplakal si v dlaně a blázen pravil v útěchu: „Tak poslouchají maně.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507625
Návštěva Namíchal paní pro spaní: „Tys, švakrová, jak z růže květ!“ Vtom mrtvá víčka odclání: „Co chceš tu ještě uvidět?“ A skokem k lůžku přikvačil a palcem víčka zatlačil. Hned líbal ňadra okrouhlá, šíj bílou, z růže tkaný ret, zas mrtvá z lůžka prokoukla: „Co chceš tu ještě uvidět?“ A skokem mrtvou uchopil a v rakvi víkem poklopil. Když byla v hrobě pohřbena: „Teďs, švakrová, můj celý svět!“ A v měkká klad se ramena jak do hedbáví, na samet; až v půlnoc hlavu pozvedne: „Co chceš, ty mrtvá, vedle mne?“ A mrtvá tak, jak o ní snil: „Bez tebe nechci v hrobě spát, tys špatně oči zaklížil, já, kdy chci, mohu k tobě vstát a já chci sestru uvidět, jak od tebe jí sladne svět.“ A mrtvá kouká v duše skryt, ba v nejtajnější srdce kout, chce manžel z lože vyskočit, však nemůže ni rukou hnout,
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507625
jen mrtvé hledí pod rubáš: „Ach ty mně duši vykoukáš!“ A z mrtvé bílý plane svit, má ruku zvednutou jak v soud, chce manžel sestru probudit a nemůže ni hlasem hnout, jen mrtvé hledí pod rubáš: „Ach ty mne k hrobu vykoukáš!“ Když bylo ještě s půlnoci, vylítla sestra ze spaní: „Ach spějte, lidé, k pomoci, mně pán můj stydne ve dlani!“ Však pomoc marná dočista, kdo dobděl, vstát se nechystá.
102 Ukázka elektronické knihy