a také svým příbuzným. Z vaku vylovil lahev s alkoholem, chléb a sáček se sladkostmi. Stezka ke hřbitovu skoro zmizela. Hned za osadou se stáčela hlouběji do lesa. Nemusel jít daleko. Brzy se ocitl mezi hroby. Několik nízkých srubů pokrytých březovou kůrou v sobě ukrývalo mohyly jeho příbuzných. Hned vedle stál o něco vyšší podlouhlý srub. Do něho se ukládaly osobní věci zemřelých. Byly tady zbytky rozbitých saní, postrojů k zápřahu sobů, kusy oděvů, bělaly se kosti obětovaných zvířat. Aby lidem na onom světě mohly tyto předměty sloužit, je nezbytné je poškodit. Aby byly vlastně tak trochu mrtvé. Jako oni. Na jednom z hrobů ležel dnem vzhůru starý, od ohně zčernalý kotlík, plecháček, miska a několik skleněných stopek. Saša se sehnul a z boční stěny otcova hrobu vyjmul malý kousek opracovaného dřeva. Odkryl tak malé okénko, kterým mrtví mohou komunikovat se světem živých. Tiše se s blízkými pozdravil. Shrnul spadané listí z nízkého dřevěného stolku či spíše desky a postavil ho těsně vedle otcova hrobu. Z kapsy vytáhl cigarety, jednu zapálil a položil na stříšku hrobu. Druhou položil na strýcovu mohylu. Na stolek postavil nádobku s vodou. Tak si to žádal obyčej. Teprve poté vykročil k ohništi, které se nacházelo nedaleko. Nad plameny zavěsil očouzený kotlík naplněný vodou. Byl to ten samý kotlík, který ležel na jedné z mohyl. Na stůl rozložil všechno, co s sebou přinesl. Do misky nasypal pár karamel v barevných obalech a několik kulatých perníků, kousky chleba a proužky sušeného losího masa. Do stopek nalil alkohol. Sladkosti položil také na matčin a bratrův hrob. Voda na otevřeném ohni rychle vzkypěla. Uvařil čaj do dvou plechových hrnečků a postavil je na stolek. Posadil se na zem vedle hrobu a vzpomínal.
98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507620
V rukou držel plecháček s čajem, který ho hřál do dlaní. Po chvíli se probral ze zamyšlení, odlil trochu čaje na zem a zapálil další cigarety, aby duše zemřelých mohly spokojeně pokračovat ve stolování. Potom se pustil do jídla. Položil ještě několik kousků perníku otci a strýci. Přece jen i oni měli rádi sladké. V očích se mu zaleskly slzy. Saša je neutíral. Nebylo před kým je skrývat nebo se za ně stydět. První z jeho nejbližších, kdo se na tomto malém hřbitově v lesním zákoutí ocitl, byl Gavrilka. Nejmladší ze všech. Dobře si na ten den pamatoval. Věděl, že tehdy chybělo málo a mohl zde dávno spočívat spolu s bratrem.
• Jako už tolikrát předtím starý závěsný motor vichr na jejich dlouhé lodici odmítal pracovat. Podíval se Gavrilovi do očí, aby se ujistil, že je připraven. Odšroubovali jisticí šrouby. Teď bylo třeba těžký motor zdvihnout ze zádi člunu a společně ho dopravit na břeh. „Teď, zaber!“ povzbuzoval mladšího bratra Saša. A potom se vratká loď nahnula. Nebo někomu z nich podklouzla noha? Všechno se odehrálo strašně rychle. Během okamžiku se ocitli v ledové vodě. Motor je oba rychle stahoval pod hladinu. Pelym je už několik málo metrů od břehu hluboký. Ani nejdelší bidlo tam nedosahuje na dno. Saša se v první chvíli snažil motor udržet. Vmžiku ale pochopil, že je to nad jeho síly. Světlo u hladiny se vzdalovalo. Pustil se kovové masy a začal se překotně hrabat vzhůru. Chladná voda ho ze svého objetí nechtěla propustit. V narůstající panice se snažil vyrvat z jejího sevření. Nakonec se přece jen vynořil z hájemství vodního ducha a zhluboka se nadechl. Rukou hmátl po boku člunu, který právě míjel,
• 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507620
strháván proudem. Vykašlal trochu vody a okamžitě se rozhlížel po hladině. Bratra však nikde neviděl. Ruce zabořil do rozbahněného břehu a po kolenou se snažil vylézt nahoru, aby měl lepší výhled. „Gavrilko!“ zoufale zakřičel, až mu přeskakoval hlas. Žádná odpověď. Jen hluchá ozvěna z protějšího břehu se nesla nad černou vodou. „Gavrilko!“ Snad Gavrilka nechtěl za žádnou cenu potápějící se motor pustit. Možná se za něj zachytil oblečením. Trvalo dlouho, než chlapce našli. Saša dopil čaj a ztěžka se zvedl. Kousky jídla z hrobů do jednoho sebral a položil do malé nádobky, tu potom zavěsil na břízku, která vyrazila hned vedle mohyly. Cigareta na hrobě právě dohořela. Zavřel okénko ve stěně hrobu. Když odcházel, přistoupil ještě ke skomírajícímu ohni a položil na něj poleno. Až jeho kroky v lese ztichnou, duše mrtvých se kolem ohně sejdou a budou se hřát. Alespoň tak mu to rodiče říkali.
100 • Ukázka elektronické knihy