vyžaduje určitou disciplínu, tohle drobné podnikání, to není jako zdědit fabriku, jako někteří jiní synové, jako třeba syn pana továrníka Závody. Ona vlastně ta Revoluce znamenala ve finále předání kolektivních podniků různým synům ve doucích těch kolektivních podniků, a pokud nedojde k ně jaké další Revoluci, tak taky jejich synům a synům jejich synů. A ti synové, jejichž otcové nebyli vedoucími podniků, často za každého režimu stejně ostrouhali, pokud ovšem ne měli to štěstí, že po Revoluci byli ve správný čas ve správném věku na správném místě, třeba jako Josefův bratránek nebo třeba Jaromil a jejich souputníci, a něco neurvali v době, kdy to šlo, s trochou kapitálu z nějaké cizí země ještě něco urvat. Když dospěl Josef, všechno už bylo nějak rozebrané růz nými vedoucími podniků a jejich syny a instantními self mademany, a dokud nebude žádná další Revoluce, tak si to budou rozebírat syn od syna, budou ten majetek reprodu kovat a vršit do trojúhelníku, dokud ta hromada nespadne. Právě do železářství a domácích potřeb otce a syna Růžičkových si Josef šel koupit kosu. Nešel si koupit kosu do různých oplechovaných krabic v zónách okolo města, do některého z nadnárodních velkých řetězců domácích po třeb a železářství a stavebnin, které vlastní neznámí Cizí synové neznámých cizích otců z cizích zemí, kde dědická linie už dlouho nebyla přerušena žádnou Revolucí a maje tek se nabaloval jako sněhová koule s další a další generací zdárných synů, Dařimilů těch význačných rodů. Bohatý otec, bohatý duch, bohatý syn. Bohatý duch by sám o sobě žádnému synovi nestačil. K tomu je potřeba bohatý otec, který má kapitál. Bohatý otec navíc může investovat část kapitálu do syna a podpořit bohatého ducha, poslat ho na nějakou prestižní školu, kde získá také prestižní kontakty,
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507619
což nikdy není k zahození. Co se dcer týká, na ty se při pře dávání rodinných podniků často zapomíná. Tam se spíš předpokládá, že se provdají za nějakého bohatého syna, což vyžaduje svoji přípravu, umění dělat se hezkou, okouz lit drobným umem, kupříkladu vyšíváním apod. Prodavačka ukazuje Josefovi různé kosy, levné šun tové, vyrobené někde v daleké zemi, anebo drahé Naše kosy, a pak ještě dražší kosy z blízké západní země. Ale Josefovi se pořád něco nezdá, něco mu tam chybí, takhle kosa v po hádkách nevypadá. Aha, pán potřebuje i kosiště? Kosa je jen ta kovová část, musí si k ní koupit i kosiště. Doma si to pak nasadí, je na to tady takový systém. Ale musí to být ve správném úhlu, to si někde nastuduje. Nejspíš nečekal, že to bude taková věda. To je ta tendence podceňovat inte lektuální a řemeslnou dovednost předků. Proto se nad tím tak žasne, no to je neuvěřitelné, co oni tenkrát dokázali! Ten úžas ale vychází z předpokladu, že to byli primitivní neumě telové. Nesmysl. Už třicet tisíc let jsou na Zemi přibližně titíž lidé, s tímtéž mozkem. Prodavačka je pobavená. Jak někdo může být takový ignorant a nevědět vůbec nic o kose, jed nom ze základních nástrojů civilizace? Na odchodu ho ještě zastavila. Nesmí zapomenout tu kosu naklepat!
29 V průjezdu domu v Zoufalově ulici Josef potkal paní Zim merovou. Á, pan doktor! Musí mu něco říct. To by takto nešlo. Ona ten byt přece jen neměla vůbec pronajímat. Ten
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507619
bicykl tady nemůže být na chodbě, to by tak nešlo. Pan doktor si musí to kolo dávat pěkně do kolárny, a ne tady na chodbu před dveře. To nevadí, že je to jenom na chvilku. Ani když nepřekáží. Na to tady v domě nejsou zvyklí, na kola je kolárna! V práci u oběda kdosi z kolegů říkal, že na domě v Zoufalově ulici, někdy za Starého režimu, visela cedulka VZORNÝ DRUŽSTEVNÍ DŮM. Dnes už mají obyvatelé domu, jako paní Zimmerová, byty v soukromém vlastnic tví, na to si zvykli. Ale těm ulicím, které se dřív jmenovaly po budovatelích a hrdinech Starého režimu, říkají pořád stejně. Na Nové názvy si nezvykli. Na Zemi nákupů a ne vyčerpatelné zásoby rohlíků si zvykli, na nová auta, která si najednou mohli pořídit na leasing a pečovat o ně, gará žovat je, šúrovat a leštit, si zvykli. Na dovolené all inclusive si zvykli, ale na nové politické strany si nějak zvyknout nemohli. Chtěli hlavně žít v pohodlí, nechat za sebe myslet mluvící hlavy z televize, jako za starých Zlatých časů. To po těšení vzorných družstevníků moct dělat jen to, co se musí. Na tom je cosi velmi osvobozujícího, vykonávat jen to, co člověk musí. Takže když se teď hodně mluvilo o svobodě, moc to nechápali, protože ta svoboda nebyla najednou vů bec osvobozující. Ne, ne. Skutečná svoboda je schovat se někde na úřadě, pít kávičky, klábosit, však oni si lidi počkaj, i když je úřední den. Svoboda je jezdit o víkendu na chatu. Nechat ostatní, aby mě nechali být. Jak celá ta generace vzorných družstevníků stárla, pocit nostalgie v nich věkem kynul, stejně jako jim kynuly pupky a stehna a boky a zadky, a chtěli by si z celého toho neuváženého dobrodružství po Revoluci nechat jenom to, na co si zvykli, právě z toho důvodu, že na to už byli zvyklí,
102
Ukázka elektronické knihy