závany horkého vzduchu… pozůstatky nebeských vírů… odlesky zázraku. Vstoupil mezi přízraky. Všechno je součástí Jediného. Tady je místo… kterého se dotklo Spodní vědomí. Sem se vlila síla Hvězdovlády, jako by si našla v mracích trychtýř z nebe! Proud vesmírné sounáležitosti padal do středu aiö… a Duše Lodi Drahokamy se odtrhla z dočasného příbytku ve svatyni, unikla z vězení tělesnosti, kterou Jí přidělili lidé, a spojila se s ním. Když Broderick zavřel oči, sám taky cítil ozvěny té nekonečné milosti. Tady je Bůh. Tady je nekonečno. A on s tím má problém, protože rozhodně nepatří k těm svatým mužům, kteří nemají na rukou ani kapku krve. Jemu se tady připomíná… vina. V padajících střípcích náhle viděl jiný a znepokojující obraz: hypotetickou možnost, že dávný stříbřitý chlad, který držela v rukou Maëwënë ve své funkci Ruky Osudu, dokáže vyvrhnout vzpomínky všech umírajících, které kdy do sebe vsál – a tyhle odlesky Duší se spojily s univerzálním vědomím Hvězdovlády. Dostaly se do Spodního vědomí, putují společně s ním, přestože dřív bývaly lidmi… a teď tu plují všude kolem jako olejové skvrny na vířící hladině a čekají na nové vtělení. Tohle byla dost děsivá verze posmrtného života! Špatně stravitelná obzvlášť pro něj, který se pokládá za bezvěrce! Ale vysvětlovalo by to ten intenzivní a nepříjemný pocit, který tu celou dobu má: totiž že Gileäs zázrakem překonal čas a realitu fyzické smrti a tady a teď mu zničehonic stojí za zády. Broderick se otřásl. Děsivé pomyšlení: po letech zase spolu, v lásce a v nenávisti – on a jeho nejvíc oplakávaný mrtvý! Mnoho těžkých balvanů mu leželo ve svědomí; ale nikdo jiný v něm nedokázal vyvolat tolik hořkosti. Setkání – na dosah. Gileäs mu náhle položil ruku kolem ramen: vřelý, přátelský dotyk, láska sama… jako by kovadlina spadla a drtila mu všechny kosti na prach. – A stejně se pleteš, ty falešná össenská zrůdo, zašeptal mu s dobráckým úsměvem, který se drolil záští na vybledlém přeludu obličeje. – Málo máš soucitu; tak si ho šetři pro živé. Co ten druhý chlapec? Ten, kterého jsi předhodil Sgenovi místo sebe? Ten ti za žádnou noční můru nestojí? Tys zapomněl. Spočítej si to datum! Broderick couval. Ta tvář! Mozaika nezemské krásy… a ve všech jejích spárách kypí pohrdání! Nechtěl to vidět. Nechtěl vidět, že ho Gileäs tak nenávidí! Ale nedokázal se nedívat. – Mlč! Nechtěj mě soudit, Gileäsi! Kdybych se nezbavil svého kardnas~lu, Gäercürdahöarth by se spolu se mnou dostal na Zemi. Možná by se odhodlal sem vstoupit. Možná… už bych byl mrtvý. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507613
– A kdo jiný by tě měl soudit nežli já? opáčil Gileäs. – Já jsem tvoje svědomí! Nevykládej mi pohádky, že ti jde o blaho Země. Záleží ti jenom na sobě. Jenže jeho jsi zničil a sobě jsi nepomohl… ani tentokrát. Vítači se díky Siandrovi semkli; a přijdou znovu. Oni jsou tou Hranicí změny, o které tu pořád mluvíte. Rozpoutal jsi mnohem větší bouři. Siandra Lottwiho jsi do ní vtáhl. A on jí dává tvar. Tvoje bezcitnost a vypočítavost tě zničí, Aöhrlëmëgerle. Broderick ustupoval od cesty. Vmáčkl se mezi keře v instinktivní, ale dost hloupé naději, že husté větve mu ometou z ramen pařáty přízraků. Jenže bylo to právě naopak. Přívaly vizí z protonace mu bušily do hlavy. Teď viděl, jak to tu před týdnem vypadalo. Lükeas Lus uprostřed davu. Nenávist všech se obrací proti němu. Je to mnohem vědomější. Mnohem silnější. A Lusovi je to taky jasné. Co s tím asi udělá? Přehrálo se mu to celé. Lükeas Lus se snažil dostat ven, načež se objevil Fomalhiwan a přiskočil mu na pomoc. Ti dva jsou pořád spolu. Přes všechnu řevnivost je tu pevné spojenectví. Lükeas Lus si to možná nechce přiznat… ale Aš~šád ho doopravdy neustále hlídá. Znovu se to potvrzuje: tajně se s ním sejít by bylo skoro nemožné. Ovšem – Broderick náhle sklouzl po vláknech asociací. A na vteřinu ho jasně uviděl. Zázrak! Lükeas Luse za běžných okolností vůbec nebylo možné vypátrat – buď proto, že už znal ty správné triky a sám se psychotronicky skrýval, nebo proto, že se o důkladné utajení staral Fomalhiwan; ale teď se Broderickovi náhodou povedlo zformulovat otázku tak šikovně, že proklouzla škvírami v obraně. Z protonace se vrátila odpověď. Lükeas Lus… v össenské čtvrti! Včera! Po setmění nakrátko opustil dům, vzal to přímou cestou do uliček, kde byla největší koncentrace čajoven, a navštívil postupně dva podniky. Broderick vytáhl vzpomínku na rychlou dohodu a následnou transakci, otištěnou v myslích tamní servírky a čajovníků. Lükeas Lus si přišel pro Pětici. A nejspíš se taky řídil informacemi z protonace, protože dokázal najít tu nejlepší kvalitu za nejlepší cenu. Proběhlo to bleskově. Jen co získal sušinu prvních Tří, okamžitě zase zmizel ve stínech. Co hodlá dělat s myceliálními drogami? Jak se tohle slučuje s fomalhiwským stylem psychotroniky? Ale na to už protonace žádnou ucelenou odpověď nevydala. Ne že by si ji Broderick nedomýšlel. Slyšel v sobě Gileäsův smích. – Můj syn to také ví: že není čas. Udělá cokoliv, co bude nutné. Třes se hrůzou, Aöhrlëmëgerle… protože nestihneš, co stihnout potřebuješ! 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507613
šeptal mu v zádech jeho nejdražší mrtvý. – Teď už se to děje. Už se nedá jen tak říkat, že někde ve vesmíru něco začalo… protože ono to naopak končí. Wëtrëigaës je tady. Je na Zemi. Nezařídíš cestu. Nepošleš Klíč! Neschováš ho před Sgenem… a on si tě najde. Spočítej! Si! To datum! Už nemáš… vůbec… žádný… čas.
102 Ukázka elektronické knihy