98
Camilla Läckberg & Henrik Fexeus
„Já vím, to je právě super!“ vyhrkla Delfínka. „Díky tomu si uvědomíte, že jste naživu. Protože nevíte, co se může stát. Co když je ta jehla infikovaná? A pak se vám do těla dostane taková ta vražedná bakterie. Masožravá. A pomalu vám sežere celou ruku.“ „Living on the edge,“ podotkla suše Mina. „Jo! Super návrh! Díky! Jasně že si nechám vytetovat Living on the edge! Vy jste hustá!“ Mina se dívala na Delfínku, zjevně celou nadšenou jejím návrhem, který vůbec žádným návrhem nebyl, a nebyla si jistá, jak v rozhovoru pokračovat. Připadalo jí, že ať řekne cokoli, může to skončit jako špinavé, zanícené heslo na Delfínčině paži. „Konec přestávky!“ ozval se mužský hlas ze dveří do sálu. Mina v duchu poděkovala za záchranu, letmo se usmála a pospíchala dovnitř.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507552
99
KVIBILLE 1982
„JAK TI TO JDE?“ ozvalo se za ním. „Co to stavíš?“ Při zvuku hlasu sebou trhl, neslyšel, že by někdo vcházel do stodoly. Plně se soustředil na to, aby rozřízl prkno na dvě části, aniž by se rozštíplo. Jedna část se odlomila a spadla na zem, než ji stihl zachytit. Z místa, kde se prkno ulomilo, trčela ošklivá tříska. Rychle zvedl kus prkna ze země, položil ho na hromadu k ostatním částem a přehodil přes ni prostěradlo. Bylo pomalované hvězdami a tajemnými symboly. Většinu z nich si vymyslel sám. Pak se otočil a podíval se na mámu. Stála v otevřených dveřích stodoly a její silueta zářila ve večerním slunci jako zlato. Musel přimhouřit oči, aby ji vůbec uviděl. „Nemůžu ti říct, co dělám,“ odpověděl. „To bys věděla, v čem to kouzlo spočívá. Předvedu ti to, až to bude hotové.“ Máma vstoupila dovnitř a na jeho pracovní stůl dopadl proužek světla. Ve vzduchu se pomalu pohybovaly částečky prachu. Ve slunečním světle zářily jako třpytky. Kouzelné třpytky. Máma si ze stolu vzala štětec a zamávala jím ve vzduchu. „Můžu ti aspoň pomoct malovat?“ zeptala se a nakukovala mu přes rameno. „Stejně mi pořád připadá neuvěřitelné, že takovéhle věci vyrábíš úplně sám. Vždyť je ti teprve sedm. Znáš nějaké jiné sedmileté dítě, které tohle umí?“ „Není to nijak složité,“ odpověděl. „Začal jsem si dělat nákresy. A jsem pečlivý. Kromě toho nedělám skoro nic jiného. A postupem času se zlepšuju. Ale pokud mi chceš pomoct, nesmíš se dívat, dokud to nedokončím. A tentokrát nemaluj žádná znamení zvěrokruhu.“ Významně ukázal na prostěradlo. „Má to vypadat jako...“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507552
100
Camilla Läckberg & Henrik Fexeus
„Já vím, jako Les Vargas,“ řekla. „Ten španělský umělec.“ Udělala dramatický taneční pohyb, jehož smysl mu zůstal utajen. „Las Vegas, mami,“ opravil ji. Pak se zarazil a podíval se na ni. Oči měla jasné a usmívala se. Napětí v jeho těle povolilo. Dnes měla dobrý den. Ale také si uvědomil, že se nechal nachytat. „Mami... to byl vtip, viď? Žádný Les Vargas není, že ne?“ Přál si, aby to máma nedělala. Bylo pro něj těžké poznat, kdy si ostatní dělají legraci. Jako ve škole. To byla naprostá noční můra. Kéž by letní prázdniny trvaly věčně a on už nemusel ze statku nikdy odejít. Máma a Jane mu úplně stačily. Máma na něj mrkla. „Správně,“ řekla. „Vargas byl jen takový vtip. Tak dobrá, Las Vegas, jak si přejete!“ Zvedla štětec, jako by ho chtěla varovat. „Ale naučíš mě nějaký karetní trik. Jinak to pomaluju španělskými motivy.“ Zasmál se. Jeho máma kouzlení milovala. Skoro víc než on sám. Ale on jí rozuměl. Když kouzlil, problémy mizely. Peníze se daly zdvojnásobit. Svět byl na chvilku jiný. Všechno se zdálo zase možné. Otočil se a podíval se na hromadu rozřezaných prken. V duchu viděl, jak je sestaví způsobem, který znal jen on sám. Až úkol dokončí, bude z toho bedna. A z té bedny vykouzlí, co bude chtít. Cokoli, jen aby mámu potěšil.
Ukázka elektronické knihy