sčesané dozadu a zpod elegantně modelovaného obočí hle děly smutné oči. Podal jí ruku. „Hugh Verity, velitel letky,“ představil se. „V kuchyni si můžete dát čaj a v patře se převléknout, pokud chcete. Poletíte se mnou.“ Všechno se dělo tak rychle. „Kam s vámi poletím?“ „Do Francie přece. Odlétáme něco po půlnoci. Jsou tři dny po úplňku a předpověď vypadá příznivě, tak bychom měli mít ideální podmínky.“ Černě natřený Lysander se naklonil na křídlo. Obloha byla tak jasná, že Georgette připadalo, že by stačilo vztáhnout ruku a dotkla by se hvězd. Takhle zřetelně Mléčnou dráhu ještě neviděla. Z planoucí galaxie jako by stoupal dým a roj stříbrných jiskřiček. Na černých vodách Lamanšského průlivu se celou dobu odrážel měsíc a nyní svým světlem zaléval roviny severní Francie, kde se do náhodné mozaiky skládala pole a temnějící se lesy v údolí Loiry. Let v dívce vzbuzoval pocity euforie, ale nyní nastal čas připravit se na přistání. Tísnila se v objemném kabátu na zadním sedadle kokpitu a kufr se jí tak tak vešel na klín. Tentýž kufr, který ji provázel až daleko na sever na skotské Vnější Hebridy. Pod kokpitem čekal krátký žebřík připevněný k trupu letounu a Georgette věděla, že jakmile přistanou, musí urychleně vyskočit z kabiny a slézt. Netušila, co ji na zemi čeká, a když pilot opět naklonil letoun na křídlo a prudce se snesl nad čerstvě pokosenou louku, radostný pocit vystřídal tak ochromující strach, že ji málem dusil. Takhle tvrdé přistání nečekala. Lysander několikrát nadskočil a teprve pak zůstal podvozek v kontaktu s rozbrázděnou půdou. Když se harašící stroj konečně zastavil, Verity se na ni otočil a tváří se mu mihlo nepatrné pousmání. „Hodně štěstí,“ popřál jí a Georgette vylezla ven. Kufr hodila napřed, sešplhala po žebříku a poslední metr seskočila. Ještě než do-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507397
padla na zem, slyšela, jak velitel letky zvýšil otáčky, a letoun zamířil kodrcavě na konec louky. Tam opsal úzký oblouk a připravil se ke startu. Ze stromů po její levici se vynořil temný obrys. Georgette popadla kufr a rozběhla se k němu. Za zády mezitím slyšela, jak Lysander nabírá rychlost. Letmo se ohlédla a stroj se opět vznesl k velkolepému nočnímu nebi. Potkala se se svým kontaktem na půli cesty k lesu. Po menší neoholený třicátník měl na sobě ošuntělý farmářský oděv a na hlavě propocenou placatou čepici. Vzal jí kufr z ruky. „Pojďte,“ vyzval ji a pospíchali se co nejrychleji ukrýt do bezpečí lesa. Georgette si chvíli zvykala na náhlý nedostatek světla. Muž poklusával podrostem těsně před ní po jakési stezce vyšlapané zvěří. Běželi tak dlouho, až začala mít pocit, že jí snad prasknou plíce. Vtom její průvodce náhle seskočil do vyschlého říčního koryta a přikrčil se mezi balvany u břehu. Slezla k němu. Kabát za ní sklouzl po kamení. Muž si přiložil prst na ústa. Několik minut se mlčky choulili v úkrytu, dokud se ne vydýchali. Vzdálené bručení motoru Lysanderu se vytratilo a lesem se rozhostilo ticho tak hutné, že by se dalo krájet. Na balvany kolem nich dopadaly flíčky měsíčního světla a muž obrátil k Georgette nervózně napjatou tvář. „Vítejte ve svobodné zóně,“ poznamenal ironicky. „Až na to, že takovouhle Francii jste určitě ještě nezažila, a svobodná není ani zbla. Já jsem Lucien.“ Stiskl jí ruku drsnou studenou dlaní. „Ještě nám pro vás nepřišly doklady, tak do Paříže nemůžete.“ „Do Paříže? Já myslela, že všechna umělecká díla poslali sem, k Loiře.“ Zavrtěl hlavou. „O tom já nic nevím. Vy musíte do Paříže. Ale teď ještě ne.“
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507397
Zklamání z jeho slov přišlo jako studená sprcha. „A co mám tedy dělat?“ „Připravil jsem vám postel v podkroví na farmě asi pět kilo metrů odtud. Budete se tam muset schovat, dokud vaše papíry nedorazí.“ „Jak to dlouho potrvá?“ „Mademoiselle, váš odhad nebude o nic horší než můj. Může to trvat dny, může to trvat týdny, měsíce. Kdoví?“ A Georgette zalila vlna drtivého zoufalství.
102
Ukázka elektronické knihy