„Přesně to říkám.“ Flo polkla. „Víte co, už o tom nemluvme. Nemám ráda strašidelné historky a nic mi nenahání větší hrůzu než Jehla. Dokonce i připoutaní jednorožci mi přijdou trochu…“ Rozpačitě se ohlédla na Stříbrného korda, chňapajícího po mouchách. Bobby obrátila oči v sloup. „Radši už pojďte, ať je doženeme.“ Když se vrátili ke zbytku fronty, Skandar s Kvítkem šli jako poslední. A Skandarovi se při každém kroku po kamenité stezce honila hlavou jediná myšlenka. Jen ať nejsem duchovládce, jen ať nejsem duchovládce.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507396
K A PITOLA 8
HNÍZDO
„Tam nahoře!“ „Viděli jste to?“ „Na nebi!“ Zástupem jezdců a jezdkyň se rozlehl uchvácený křik. I Skandar zvedl hlavu, když nad ním přeletěl nějaký okřídlený stín. Obloha byla plná jednorožců — kroužících a slétávajících, vřeštících a řvoucích na mláďata pod nimi. Byli to určitě připoutaní jednorožci, na rozdíl od divokého jednorožce, s nímž se Skandar právě setkal, totiž měli zbarvené rohy. Starší jednorožci kroužili v čím dál menší výšce, jako by se navzájem trumfovali, kdo sletí níž, a Skandar měl co dělat, aby se nekrčil. Kvítko, Sokolice a ostatní jednorožčí mláďata vyrostli rychle — ještě před několika hodinami nebyli větší než velký pes a teď už měli rozměry malých poníků —, ale ve srovnání se staršími jednorožci nebyli pořád ještě ani
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS507396
poloviční. Skandar byl z těch děsivých šelem přelétávajících nad nimi (a taky ze svých obav ohledně duchovního živlu) celý nesvůj. Pak sebou trhl, protože ze Sokoličina rohu vyletěl elektrický výboj a zasáhl Kvítka. Černý jednorožec musel uskočit a Sokolice nevzrušeně prošla kolem louže na cestě. Šedivá jednorožka si nechtěla namočit kopyta! Bobby podrážděně zavrtěla hlavou, až jí hnědé vlasy zavířily kolem ramen. „To se mi snad zdá. Vyšel na mě vraždící jednorožec, co nemá rád špínu.“ Skandar sledoval Kvítka, jak se s rohem zvednutým k nebi rozhlíží po jednorožcích nad sebou. Sledoval dráhy jejich letu, oči se mu přitom blýskaly střídavě rudě a černě a třepetal křidélky, jako by se chtěl přidat ke starším tvorům ve vzduchu. „To by pro tebe asi bylo ještě trochu nebezpečný,“ rozesmál se Skandar. Jednorožec dal svůj názor najevo tím, že zvedl hlavu a stříkl mu z rohu vodu přímo do očí. „Brr, to snad ne!“ vyjekl Skandar a Bobby se rozřehtala na celé kolo. Kvítko zamával křídly a uličnicky se zadíval na svého jezdce zpod přivřených víček. Skandar začínal docházet k závěru, že jeho jednorožec má nevídaný smysl pro humor. Fronta se dala opět do pohybu, ale Skandar chtě nechtě každou chvíli zvedl hlavu, protože k přehlídce nad nimi se přidávali další a další jednorožci. Někteří plachtili v mírném vánku, jiní si spolu bujaře hráli, další zase bojovali mezi sebou a živly v důsledku toho vybuchovaly jako ohňostroje. Veškerou Skandarovu pozornost zaměstnávala obloha, a tak si skoro ani nevšiml, že stoupají po svahu kamenitého kopce, jenže pak začal ztrácet dech. Hrbolatá stezka se vinula kolem obrovského pahorku, u něhož Skandar tu a tam zahlédl oplocené plochy — na některých z nich byla tráva místy sežehnutá, jinde zely v půdě hluboké trhliny a na jedné byla tráva podmáčená a zelenější než jinde. Nechápal, co jsou ty travnaté plošiny zač, dokud nespatřil otisky kopyt.
100 Ukázka elektronické knihy